Zatím to venku tady není ani pro dobře oblečeného turistu, takže se asi půjde čerpat z bohaté nabídky toho, co tu mají pod střechou. Nejprve ale na snídani :-) P.S. A stran včerejších úvah - té vody spadlo přes noc docela dost, takže už to je znát na lesních cestách.
Myšleny ty stěrače. Ale jsme na místě a déšť v tuto chvíli už nic neřeší, neb není něčím, s čím bychom si tu nedokázali poradit :-) A co se týká nejbližšího okolí, tak první obhlídka, byť jen pár stovek metrů kolem vypadá i přes ten déšť zatím nadějně. Tedy že les ty dešťové srážky zatím úspěšně pohlcuje. P.S. Tentokrát jsme jeli dle doporučení aplikace Waze, až do Rýmařova po silnici č.11, neboť byly trošku obavy, aby nás po těch okreskách někde něco díky silnému dešti a možným problémům na některých lesních úsecích něco nezastavilo a my se museli stejně na "jedenáctku" vrátit.
Aneb když předpověď počasí vychází více než na 100%, tedy aspoň co do množství vody, které nám tu zatím spadlo a jak to tak vypadá, ještě chvilku to bude mít pokračování. Naštěstí se nejedná o přívalový déšť, tak snad si s tím ta poměrně dost vyprahlá země poradí. U nás určitě, ale na některých místech na dnešní cestě do Jeseníků by to tak prý nemuselo až tak vypadat. Jakmile ale dorazíme na místo, měli bychom mít od všeho toho dění spojeného s dešťovými srážkami už dostatečný odstup. Varování meteorologů tam trvá pro ta níže položená místa ale až do úterního rána. Zatím se zastavilo na povodňové bdělosti. Tedy na tom nejnižším stupni, což sice už znamená zvýšený odtok vody z krajiny, ale voda by se neměla vylévat z břehů. Tak snad u toho i zůstane. P.S. Naše zahradní jezírko je už sice "přes vrch", ale přetékající vodu hravě zvládá okolní půda a borovice si tak konečně přijde na své, aby nemusela díky nedostatku vláhy na podzim shazovat část jehličí, jak se tomu obvykle děje po suchém létě.
Samozřejmě pokud pominu, že se dá postavit i na hranu. A tak se po těch několika uplynulých dnech, kdy meteorologům vyšla předpověď počasí téměř na 100% (aspoň pro ty naše končiny) dívám z okna a přemýšlím, zda tak tomu bude i po těch několik dalších dní, které jsme se tentokrát rozhodli strávit pod nejvyšším bodem naší republiky. Záměrně jsem napsal "pod bodem", aby to hned neevokovalo, že se chystáme do Krkonoš někam kolem Pece pod Sněžkou. I když ani tam by to nebylo marné zauvažovat pro někdy příště. Bodem s nadmořskou výškou necelých 1638 m je míněn vrchol televizního vysílače vysokého 162 m a čnícího nad vrcholem Pradědu. Pokud by se tak stalo, tak téměř polovina pobytu tam sice bude jen pro dobře oblečené turisty :-). Ale na druhou stranu ani v tom případě by to tam nemělo být o promarněném čase. Třeba zahrada se na to ale dívá úplně jinak a těší se ze sílícího deště, což je ta druhá strana mince aktuálního počasí. Tak to berme duchu motivačního hesla na tom posledním obrázku v tomto příspěvku :-) Nakonec ani ty poslední chladnější a občas deštivější dny nebyly nijak "marné". A když k tomu přidám obecnou pravdu, že člověk se stále učí, tak je zřejmé, že i ty přinesly něco nového. Bohužel ale člověk občas opakuje stejné chyby, takže pár "pokusů" z toho nedávného času úplně nedopadlo. Navíc vše v podtextu očekávání té obálky prý doručované do poštovní schránky, kdy stále není jasné, zda dotyčná ji už vůbec odeslala či někde leží na poště. Máme sice 21. století, kdy se dají věci řešit rychleji, ale někde to ještě moc nefunguje. Zvláště když se k tomu navíc zaštítí ještě GDPR, tedy ochranou osobních údajů. Z výše uvedeného tedy je snad patrné, že ještě nepřišla, když kolem toho ty úvahy. To však neznamená, že budu jen čekat a že se to příští týden nepokusím "prošťouchnut", abych už mohl mít aspoň přibližně jasno, jak s těmi prioritními termíny ve zbytku roku. Ale bylo i pár úspěchů resp. vydařených akcí. Třeba rekordní pardubická vycházka už jen s jednou berlí, setkání po letech s bývalým kolegou z firmy před pekárnou na pardubické Karlovině, domácí indické polední "prostřeno" a hlavně s přáteli příjemně strávené odpoledne, vlastně i podvečer, v zahrádkářské osadě Červený Dvůr. V čase, kdy počasí opět vyšlo dle předpovědi, a bylo to na tričko a krátké kalhoty. Dokonce by občas člověk užil sluneční brýle. Ale to jen kdyby si nechtěl naplno užívat slunečních paprsků. P.S. Ta krabička s plnými kelímky byla jakousi pozvánkou, vlastně takovým "testem" na příští setkání u nás :-)
Na počátku byla cesta do Pardubic vlakem "o jeden dříve než obvykle", mimochodem ne díky zpoždění Arrivy ale díky příjezdu do Hradce o pár minut dříve, potom menší sprška ranním deštěm (to jsem ještě netušil, že bude pršet s menšími přestávkami celý den), aby pak vše nabralo to správné tempo a do odpoledního odjezdu se stihlo vše potřebné, tentokrát doplněné o pár činností, na které přijde řada méně častěji. Takže tentokrát přišlo ke slovu i Pronto :-) A aby ani České dráhy nezůstaly pozadu, tak to tempo vydrželo i cestou do Hradce, kdy se mi konečně povedlo svézt se na trati mezi dvěma krajskými městy maximální povolenou rychlostí, byť jí vlak udržel doslova jen pár sekund, aby přejezdem v Opatovicích nad Labem už projížděl "jen" 100 km/h. S příchodem večera ale i my jsme v tom tempu ubrali, možná že i díky tomu, že zahradu kromě skleníku obstaraly dnešní dešťové přeháňky a že broskve plánované na dnešní zpracování se natrhaly (samozřejmě že ne samy :-)) včera. K úplné spokojenosti už jen chyběla jedna obálka v poštovní schránce, u které ale nevím, zda jí dotyčná už poslala, či čeká už, až k nám zase zavítá doručovatelka České pošty. P.S. Z vyjádření její tiskového mluvčího ve večerních zprávách po měsíci od rušení části poboček jsem se dozvěděl, že se sice situace pomalu stabilizuje, ale že to hlavní uvidí až se začátkem září. Tak snad ta obálka přijde dříve, aby bylo možné do kalendáře doplnit termíny, "přes které vlak nejede" a kolem doplnit, co se tam bude moci vejít :-) Nejlepší by ale bylo, kdyby přišla už zítra. To, kdyby to bylo podáno minulý týden, neb to doručení do druhého dne dle vlastní zkušenosti nefunguje, přestože se za to nepřestalo platit.
