Večer v pivovaru zřejmě nestačil :-)

To, že Pivovar Beránek a hlavně jeho restaurace je osvědčená adresa, o tom žádná. Že byly plány tam udělat na sklonku podzimu malou domácí sešlost, to je také fakt, stejně jako to, že tyto plány nakonec vzaly za své díky plným kalendářům. Zejména, když "potenciál" se zase dohromady potkat je až na samý závěr roku. Takže se to "dalo k ledu" s tím, že třeba někdy v novém roce. Když se ale v poště objevila pozvánka na večerní posezení, navíc s prohlídkou místního pivovaru, neváhali jsme a byť jen "ve dvou" jsme včera vyrazili směr Stěžery. Večer to byl parádní, navíc z původně avizované 3/4 hodiny na prohlídku s ochutnávkou místní produkce se nejen díky fundovanému a zároveň poutavému vyprávění místního sládka stalo 1,5 hodiny a neskončilo se jen u ochutnávky, neb zejména u Vánočního speciálu by byla škoda zůstat jen "u vzorku". Že se sem ale dnes po poledni ještě jednou vrátíme, to jsme ale při odchodu netušili. Ne, nic jsme tam nezapomněli, byť tomu moc nescházelo. Jen jsme si cestou domů po dopoledni stráveném ve městě řekli, že bychom mohli spojit příjemné s užitečným, zde nejen poobědvat, ale i zakoupit pár kousků místní speciality piva Beerštajn a poté někdy v čase vánočním se na pár místech podělit o náš zážitek z ochutnávky. Dvě třetiny výše zmíněného se dnes v poledních hodinách staly, tak věřme, že se ve vánočním čase naplní i ta třetí.  P.S. Pro milovníky pěnivého moku jen malý dovětek, Beerštejn rozhodně není na nějaké větší popíjení :-)

Půl osmé a žádný lidi?

Zřejmě, vlastně určitě, bylo to tím, že těch půl osmé bylo ráno :-). A tak ani nebylo divu, když u pardubického vánočního stromu nesoucího jméno Vilém v podstatě nikdo kromě dvou človíčků nebyl. A ti si zřejmě jen přes Pernštýnské náměstí zkracovali cestu. A jak k tomu došlo, že jsem se tam hned po ránu octnul? Jen jsem se rozhodl, že cestou z nádraží rovnou nakoupím v oblíbené pekárně pečivo a odtud už to na Pernštýnské náměstí je, jak se říká, jen co by člověk kamenem dohodil. Takže jsem prošel pod Zelenou bránou a pardubickou patnáctimetrovou vánoční chloubou a celkovou výzdobou náměstí, byť  ta správná atmosféra tu určitě začala až se setměním, se i tak chvilku kochal. Ale i jinak nebyla dnešní návštěva v těch téměř obvyklých kolejích. A navrch bylo i to, že poslední ze čtyř vagónů odpolední Arrivy směřující do Hradce Králové a poté i do Jaroměře a Liberce byl netradičně téměř prázdný. A to se v něm topilo :-) Přesněji řečeno cestovali jsme v něm dva. Zato v autobuse domů to bylo o do počtu cestujících obráceně. Vlastně nějak se mi ani nevybavuje, kdy jsem v něm naposledy stál, že byl tak plný. Dnes nás takových byla necelá desítka. A přestože autobus vyjel z hradeckého autobusového terminálu včas, tak v čase,  kdy už měl zastavovat na mé dnešní konečné, jsme teprve opouštěli kruhák u Auparku :-( P.S. A příští dva týdny s tím chytáním zpoždění to tady určitě nebude po většinu dne jinak, neb tu zase máme vánoční provoz.

"Třešňový sad" ski classic cross country 2023

Pro pojmenování dnešní dopolední aktivity jsem si dovolil parafrázovat pojmenování významných lyžařských závodů běžecké klasiky. Víkendový příděl prašanu v místech, kam nedosáhl vítr, aby jej sfoukal do míst, kde se pokoušet si vyjet stopu by bylo marné, neb hluboká orba či vzrostlá řepka tomu brání, dosahoval cca 15 - 20 cm. A pokud vespod byl rovný podklad, tedy louka či travnatý povrch v sadě mezi řadami stromů,  tak jsem si to po ranní bleskové "otočce" do Hradce docela užil, byť nutno říci, že to někde občas i drhlo. Po vyjetí stopy se dalo do ní i třikrát vrátit, aniž by prosvítala zem. Hlavně proto byly dnes v akci "kamenky", tedy staré běžky určené na podobný povrch. Jelikož to bylo tak nějak "narychlo", tak tomu dnešnímu "výšlapu" chyběla obvyklá příprava lyží, neb se mi nějak nepodařilo najít krabičku s vosky a na nějaké delší hledání nebyl čas resp. se mi nechtělo. Nakonec se i to nějak vyřešilo. Kdyby byly k dispozici vosky, bylo by to přece na fialový vosk. A jaká je svíčka na letošním adventním věnci? Fialová. Byť se na skluznici objevila jen symbolická vrstva, přece jen to bylo nakonec lepší než nic. P.S. Když se ohlédnu zpět, ono by to vlastně dnes jelo i na obyčejnou kostelní či dortovou svíčku :-)

Svíčka pojmenovaná Naděje pomalu dohořívá

Naděje nebo Svíce proroků, památka ty, kteří předpověděli narození Ježíše Krista, jak se praví v jednom z informačních zdrojů, kde je o tom zmínka. Pro nás stačí, že je to první svíce na letošním adventním věnci a že nás její plamínek provázel od brzkého rána v podstatě celou první adventní tj. železnou nedělí. Ten její název byl dnes trošku symbolický, neb dnešek se bez železa resp. věcí se železem rozhodně neobešel. A nebyla to jen železná lopata či sekera :-) Nejenže nám tu po řadě let toho sněhu trošku více napadlo a k tomu i přituhlo, ale "dala nám sbohem" pračka, takže dopoledne přišla na pořad její výměna a s tím nějaké to stěhování resp. montáž, aby bylo možno konstatovat, že tento problém je vyřešen. Jen to bude chtít se chvilku "ponořit" do návodu, aby člověk zjistil, co nutno udělat, aby naplnila svou základní funkci, tedy aby prala, neb i výrobci praček podobně jako u aut obsluhu doplňují o řadu "vychytávek", které mají představovat různá vylepšení, ale tomu základnímu moc popisu nevěnují :-) Odpoledne už bylo čistě adventní, což "narušila" jen drobná porucha na jedné části vánočního osvětlení, když se zapojilo do zásuvky. Mimochodem před dvěma týdny, kdy jsem jej přidělával, vše fungovalo. Pak už nezbylo než jej rozsvítit, teple se obléci, vzít s sebou náš tradiční příspěvek na adventní stůl do pergoly před hospodou a jít si užít tradiční rozsvícení vánočního stromu. Po těch "hubených letech" se to letošní opravdu vydařilo, obdiv patří našim zpěváčkům i těm, kterým mrzly ruce při hraní vánočních melodií. My jsme se při jejich poslechu mohli na rozdíl od nich  zahřívat vánočním punčem. A nezůstalo jen u jednoho kelímku :-) Vím, že porovnávat to s podobnými akcemi v řádově větších sídlech než je naše obec, nelze, ale v malém tu bylo snad vše, co bývá na takových akcích. Vlastně jedno ne. Ale to, že tu "chyběly" betonové zábrany na obou příjezdových silnicích do centra obce a nevyskytovali se tu žádní ozbrojenci dohlížející na pořádek, jako tomu už je pár let na podobných akcích většího rozsahu,  nikomu nechybělo a nikdo se nemusel bát akci navštívit. P.S. Samozřejmě vím, že takové srovnání "kulhá", ale chtěl jsem jen vyjádřit pocit, proč už mne tolik neláká zopakovat si dřívější návštěvy vánočních trhů ve Vídni, Berlíně, Drážďanech či v Norimberku.

Týdenní ohlédnutí se tentokrát už pod bílou peřinou

Že dorazila ta pravá zima, to už tentokrát nelze nijak oddiskutovat. Sice tomu předcházela naše trošku náročnější aklimatizace, kdy tentokrát to sice nebylo v tom, že bylo třeba něco stihnout či na více věcí najednou reagovat, ale hlavně o tom, že mi o tom předchozím víkendu prostě byla jen zima, ale i tak to bylo jiné než obvyklé. Kdyby se člověk podíval do mé vzdálenější historie, tak by se tam dozvěděl, že v takových časech si vzít čepici, tj. kulicha a teplé prádlo bylo tenkrát téměř nemyslitelné. Na to by totiž muselo opravdu hodně mrznout, sněžit a k tomu ještě foukat vítr či já nevím co ještě. Tentokrát stačilo, když se teplota pohybovala kolem nuly, občas to doplnil déšť se sněhem a taky že kolem nás to začalo zase kašlat a prskat. Ale už je i to minulostí,  máme tu první prosincový víkend a s ním se tedy nejen to, ale i ta zima už vrátily do téměř již obvyklé podoby. To téměř znamená, že kulich jak včera tak i dnes sice nezůstal doma, ale hlavně že venku už teplota a hlavně sníh nás zase vrací do rámce obvyklého před pár lety. Do časů, kdy když sv. Martin na svůj svátek na bílém koni nepřijel, tak ale to zpoždění už nebylo velké. A hlavně ta bílá peřina hned další den nezmizela. Ta z tohoto víkendu by mohla i v našich končinách pár dní nejen vydržet, ale i trošku ještě nabýt co do výšky, aby si té první letošní nadílky užily i běžky. Navíc zase v domácím prostředí pár metrů za domem. A co se odehrálo resp. bylo v uplynulém týdnu  "zarámováno" příchodem té pravé zimy? Kromě té aklimatizace a návratu na "pardubické koleje" to byly už jen poslední resty na zahradě a něco příprav na začínající advent. To první čekalo na první větší mráz, aby spálil nadzemní části jiřin a ty podzemní se mohly zazimovat. S tím se "svezla" i poslední letošní sklizeň ze skleníku. Pravda, většina z toho už byla "předpřipravena" do mrazáku, neb i do skleníku si ten první větší mráz cestu našel. A to druhé? To spočívalo jak v doprovodu při hledání inspirace na letošní vánoční výzdobu, tak i v zajišťování přírodnin na adventní a vánoční výzdobu. Mimochodem v jaké barvě budou letošní Vánoce u nás, to už je rozhodnuto. I když aktuální počasí už pár dní nedává pochyb o tom, že je tu letošní zima,  teprve zítřejší ráno se zapálenou první svíčkou na adventním věnci definitivně k tomu potvrdí, že je tu s ní i blížící se konec roku. Cas spojený s adventem. Tak by byla škoda si jej, navíc s tou po řadě hubených let bohatou bílou peřinou, tentokrát neužít. P.S. Tak pojďme do toho, zejména když do něj tentokrát vstupujeme opravdu odpočatí a snad i dobře naladění, a když se v uplynulém týdnu povedlo i pár věcí, které se sice nedají uchopit, změřit či dokonce vidět, ale buď již jsou spojeny s prima zážitkem nebo jej v nejbližších dnech avizují. Vlastně něco málo z toho snad možno vnímat i z přiložených obrázků.