Úterý zakončilo Hvězdné léto pod žižkovskou věží

Tentokrát bude k připojeným obrázkům asi stačit jen pár slov na doplnění. A to po poměrně klidném a na nějaké zážitky poměrně skoupém víkendu. Platí to v podstatě až k dnešku samotnému, kdy poměrně slunečné odpoledne strávené kousek od Prahy na narozeninách naší nejstarší vnučky ještě doplnil cestovní podvečer kolem Prahy se zaparkováním auta na parkovišti Černý Most a pak ještě o cestu metrem na Jiřího z Poděbrad, odkud to na letní scénu už bylo jen pár kroků. Na žádné větší procházení po Praze ani před divadlem ani po divadle to tentokrát nebylo, neb počasí už večer moc nepřálo, dokonce během představení slušně zapršelo. Ale to jsme pocítili jen zvukově, neb zdejší letní scéna má poměrně bytelnou střechu. Takže původně zvažovaná procházka z Křižíkovy tunelem pod Vítkovem až pod žižkovskou věž při cestě do divadla resp. obráceně z divadla na metro musíme nechat na jindy.  Představení jsme si ale užili a jak to tak vypadá, neměla by to být letos poslední návštěva pražské letní scény v letošním divadelním létě. Teď by mohla přijít na řadu třeba ta na Vyšehradě.  

Český Krumlov aneb nejen divadlo s otáčivým hledištěm

Na počátku všeho byl dotaz, jestli by se mi líbilo navštívit otáčivé hlediště divadla v Českém Krumlově. Souhlasná odpověď dala věci do pohybu a narozeninový dárek nejen na návštěvu divadla, ale i na krátký pobyt ve městě nejen za účelem si s divadlem užít i město se svými pamětihodnostmi a atmosférou. Cesta byla v pohodě, vlastně takové opakování naší nedávné cesty na Lipno a zpět. A jelikož přálo počasí, hned po ubytování jsme vyrazili na prohlídku historického centra. Nejen za účelem pořízení prvních obrázků a prvních zážitků, ale i pro doplnění energie s posezením na nějakém zajímavém místě. Nedaleké náměstí Svornosti tomu svou nabídkou naprosto vyhovělo. Čtvrtek už byl o dopolední procházce po dalších zajímavých místech, polední voroplavbě po Vltavě historickou částí města, odpolední "siestě" ve městě zakončené návštěvou Muzea voroplavby a výstupem na věž bývalého kostela sv. Jošta. To vše doplněné ještě chvilkou v hotelovém wellness, aby po večeři už následovala procházka do zámeckých zahrad a o půl desáté večer  začátek divadelního představení. Musím uznat, že zpočátku to, že s člověkem "otáčejí" za účelem sledování děje na různých místech, byl v první chvíli pochopitelně trošku nezvyk. Jak jinak, když to bylo poprvé, ale vše se "zlomilo" asi po pár minutách. Sice s tím otáčením se to na chvilku "zadrhlo", když se otáčivé hlediště zaseklo a byla krátká přestávka za účelem odstranění poruchy. ale jelikož si asi všichni určitě přáli, aby se hlediště zase otáčelo, povedlo se závadu poměrně rychle odstranit a pak už nebránilo nic si ten dvojitý zážitek, tedy z prostředí a divadelního představení, užít. Tím, co ještě všechny ty čtvrteční zážitky umocnilo, byla skoro už půlnoční půlhodinová cesta zámeckými zahradami přes areál zámku vnitřním městem zpět do hotelu, když sice zpočátku šel člověk v davu návštěvníků divadla, aby od Lazebnického mostu už kolem nebylo ani živáčka. V pátek už zbývalo jen si trochu přispat, nasnídat se a před jedenáctou opustit hotel. Auto na nás ty dva dny čekalo na nedalekém parkovišti P5, aby po třech hodinách jízdy následovala ještě krátká zastávka za účelem zakoupení něčeho hotového k pozdnímu obědu, a pak už čekalo jen uvítání Bakym a víkend před námi. Tentokrát bez nějakých zvláštních plánů. To ale platí jen pro tento víkend, neb na začátku týdne už opět čeká Praha, tentokrát s oslavou jedněch narozenin a poté i Hvězdné léto pod žižkovskou věží. P.S. Ten obrázek v tím stolem plným nádobí je taková momentka od snídaně, jak tam jednomu páru na letní terase hotelu Růže chutnalo. V čase jeho pořízení těch prázdných talířků bylo na stole už třináct a s dvěma dalšími byli na cestě od snídaňového bufetu. Zda u toho skončili, to už ale nevím, neb snídaně nebyla pro nás tím hlavním bodem pátečního dopoledne, neb nebylo nač čekat, abychom se vyhnuli páteční dopravní špičce v a kolem Prahy.           

Na chvilku zase doma

Dovolená na Lipně měla po návratu ještě pokračování u nás doma. Tentokrát se třemi vnoučaty, přičemž do počtu čtyř je ještě občas doplnila Štěpi.  Vzhledem k zítřejšímu odjezdu na pár dní do Českého Krumlova bylo třeba k tomu všemu ještě malinko popracovat na zahradě, zajet se podívat do Bohdanče a jeden večer taky roztopit gril a "prohnat" jím pár špekáčků a klobásek. P.S. Ani letos obhlídka Orient Expressu, který Prahu opouští zítra, nedopadne. Tak snad příště., zatím jen "vypůjčený" obrázek  z jedné z reportáží o jeho pondělním příjezdu.

Nakonec to bylo až na Plechý

Jak napovídá titulek příspěvku, počasí i podmínky přály a časově to vypadalo, že by se toho mělo stihnout v tom "časovém okně" více, než to, co jsem si na to dnes vymezil. Takže místo obrátky u Plešného jezera následovalo pokračování na vrchol Plechý. Jestliže až k jezeru to stoupání až na krátký kousek těsně před jezerem bylo poměrně pozvolné, cesta na Plechý, přesněji nejdříve k památníku A. Stiftera, byla jejím pravým opakem s průměrným stoupáním na necelém kilometru cesty kolem 22%. Místy to málem připomínalo lezení po žebříku, byť ten byl z kamenů, bláta a klád nacházejících se na té úzké stezce.  Na samotný vrchol to pak už byla proti tomu pohoda. Ta ale skončila pár desítek metrů pod vrcholem při sestupu. To kamenné pole a pak i rozmáčená cesta až po odbočku k Plešnému jezeru byly dalším zážitkem. Ale zvládlo se i to, takže pak už po dřevěném chodníku na hraniční přechod Nová Pec, odtud po cestě ke Schwarzenberskému kanálu, poté kousek kolem něj a pak už směr nádraží Nová Pec. Časově se těch 22,5 km nakonec zvládlo ještě se slušnou rezervou. Ta už ale byla k ničemu, neb v místním bistru Hubertus měla sraz nějaká parta motorkářů, takže smolík a zbytek k příjezdu vlaku tak už byl na lavičce na nástupišti. Po návratu do resortu už byl jen wellness, večeře a pak ještě krátká vycházka k převozu, neb zítra už odsud odjíždíme. P.S. Jedno balení polotmavého Klostermanna už má své místo v kufru auta. 

Z Horní Plané na oba konce Lipna i kousek dále na západ

Tak by se asi daly stručně charakterizovat ty již uplynulé dvě třetiny našeho pobytu na břehu Lipna v resortu Orsino. Náš pobyt zde ale není jen o poznávání toho v těchto končinách dosud nepoznaného, ale taky o připomenutí si míst již dříve navštívených. Takže z těch "hlavních" nemohla chybět nejen Horská Kvilda s hospodou U krámu a jejich houbovkou s drbákem, ani Chalupská a Jezerní slať a Schwarzenberský kanál nad Novou Pecí.  Tím pro nás novým byl zatím hlavně místní převoz přes Lipno, rozhledna na vrchu Dobrá voda, Borová Lada se svou křížovou cestou a celá cesta z Horní Plané přes Frymburk a Lipno k elektrárně pod hrází na konci Lipna. Vše samozřejmě s pozadím perfektního ubytování i skvělé nabídky místní kuchyně vedené kuchařem oceněným řádem Zlaté vařečky. A nelze ani nevzpomenout na nabídku místního wellness, když na závěr každé naší odpolední návštěvy nechyběl po sauně džber ledové vody na pořádné "probuzení" :-) Ten dnešní byl obzvláště potřebný. Zítra čeká po cestě vlakem do Nové Pece výšlap na Plešné jezero. Bude-li k tomu něco více, se ukáže až u jezera. Odpolední vlak, kterým se dá vrátit do večeře, je jen jeden. Ten s odjezdem z Nové Pece před čtvrtou.  P..S. Šumava je taky hodně o dřevu. V místě našeho pobytu kromě jeho zpracování na pile v Nové Peci to bylo hlavně o potkávání se s auty naloženými kládami. A to jak při posezení na náměstí v Horní Plané,  tak i, a to hlavně, při našich výletech autem do okolí.