Horké dny pokračují

A stejně tak i sucho, které už některá místa na zahradě začínají hůře zvládat, neb ani čím dál tím větší zálivka už nestačí na to, aby se ten vláhový deficit kompenzoval. Mezi obvyklé obrázky se tentokrát  dostalo i něco málo z jihu Moravy, západu Čech, jižního pobřeží Turecka a jihu Rakouska. Nesmím zapomenout ani na Pardubice, kde jsem dnes strávil se zařizováním pár věcí několik hodin. Život v těchto dnech díky tomu vedru už připomíná čas dovolené někde u moře,  kde člověk v čase poledním většinou zalezl někam do stínu, v lepším případě do něčeho klimatizovaného a trávil siestu. Tady se k tomu ještě přidává ranní a večerní péče o zahradu. Na ostatní už nějak chuť není s tím, že se to posouvá někam, až bude chladněji. Stejné platí i pro zahrádku U růže v Kuklenách a v ní letní pivko s tláčou.  To jedno broušení a natírání plotu minulý víkend úplně stačilo, stejně tak jako příprava dalšího pásu zatravňovací dlažby na naplnění trávníkovým substrátem a osetím parkovou trávou. Něco sice odložit dále nešlo, ale u toho si stačilo říci buď rovnou NE nebo poděkovat s tím, že se o tom můžeme za určitých podmínek bavit, a obrazně vrátit tak oba míčky na druhou stranu. Ale i přes to vedro nějaký ten zážitek se do toho obvyklého v několika příštích dnech něco vejde, neb v pátek čeká exkurse do pivovaru v Náchodě, v sobotu rodinné grilování, v pondělí hradecká náplavka a v úterý snad dopadne i ta dlouho odkládaná sklenka vína, pokud se rovnou nedomluvíme na tu zahrádku U růže v Kuklenách. A třeba se tam do konce týdne ještě něco vejde. Třeba jedno malé prázdninové setkání, neb pak už to bude díky dalšímu týdnu plánovanému na jih Čech hledání termínu v září. Tam je sice kalendář úplně prázdný, ale to jen proto, že se do něj zatím nic nevyplnilo. Buď je to stále ještě mezi nápady, nebo to po pondělku čeká na domluvu či potvrzení.  P.S. Fotky z našeho putování po Novém Zélandu se konečně podařilo vytřídit do výběru, jehož prohlédnutí trvá půl hodiny, což je takový čas, který tak nějak ještě ujde, aby to nenudilo.         

Horký přelom července a srpna

S jedním o trošku chladnějším dnem, který naštěstí přinesl ještě trochu srážek, byť to bylo necelých 5 mm.  A že byly v podstatě jen o zahradě, kde "kulminovala" úroda broskví, o které jsme se "přetahovali" s nalétávajícími včelami a vosami, které je likvidovaly poměrně rychle. Další výpěstky je už nezajímaly, ale stejně je bylo potřeba sklidit. Něco z toho, co se nedá aspoň chvilku někde uchovat,  rovnou rozdáno, neb právě v těchto dnech nebyl domácí odbyt díky dovoleným tráveným mimo dům. Ale hlavně se to promítlo do jídelníčku, takže nezbývalo než zakoupit něco balkánských sýrů, vajec a nějakou tu uzeninu a obědy a večeře netřeba vymýšlet, neb lečo a šopák z domácích rajčat, paprik a okurek se může opakovat i několikrát za sebou. Jinak pouťový jarmark v sousedních Libčanech jsem tentokrát vyměnil za volant a odvoz na a ze svatby. Ale posvícení u nás v obci snad také dopadne.  P.S. A nemusela by u tomu předcházet taková bouřka,  při které zásah blesku do trafostanice připravil půl obce na pár hodin o elektřinu, což v tom vedru vůbec příjemné nebylo.    

Mirakulum jednoho opravdu horkého dne

Den, na jehož konci bylo jedno docela velké "kdyby". Tedy, že kdyby mi ráno někdo řekl, že i když ráno vyrazíme v takovém čase, abychom tam přijeli buď hned na otevření nebo pár minut poté, že domů dorazíme v čase, kdy býváme obvykle už po večeři, to bych fakt nevěřil. Ale stalo se, dorazili jsme tam pár minut po otevření a areál jsme opouštěli pár minut před uzavřením. Opravdu moc nescházelo, abychom odcházeli v doprovodu pořadatelů uzavírajících jednotlivé atrakce. Takže rozepisovat se o tom, že si to tam Štěpi užila, by asi bylo zbytečné. Spíš je potřeba dodat, že jsme si to na řadě míst, zejména v podzemních tunelech a na některých adrenalinových překážkách, užívali s ní. Že tam bylo docela plno, to nepřekvapilo. Ale už v poledne, kdy se to rozptýlilo do spousty míst s nějakou tou ňamkou, a pak s přibývajícím časem a stoupající venkovní teplotou, už to bylo na většině míst volnější. Kromě vodního světa, kde s přibývajícím časem tomu bylo opačně. A půl hodiny před uzavřením už to tam bylo jako na nějaké italské pláži. Doslova hlava na hlavě, neb asi každý se chtěl před cestou domů po tom horkém dnu aspoň trochu osvěžit. Všechno jsme tam sice nevyzkoušeli, ale vlastně vyzkoušeli, neb ten tankodrom a vojenský vláček už pod tento zábavně-naučný park nepatří, ale kdyby nezavírali, tak na řadě míst bylo ještě repete. Únava přemohla Štěpi po pár kilometrech jízdy domů, ale když jsme tam dorazili, už bylo jasné, že o prázdninách by to chtělo se tam podívat ještě jednou. Ale tentokrát už to bude s jiným doprovodem, aby si tu spoustu zážitků s ní užili i další.            

Z letošního července už toho mnoho nezbývá

Ale že by byly něčím až tak zajímavé kromě obvyklé dokumentace pár momentů z nich, o tom asi žádná pochybnost. Sice pár plných šálků či sklenek v nich nechybělo a byť se u nich užívalo toho každodenního života poměrně náramně, tentokrát to ničím až tak nepohnulo, jak by řekl klasik. Co asi bylo tím společným, co je provázelo, bylo stále se stupňující vedro a s ním stále se prohlubující vláhový deficit. Studna sice zatím drží, ale kdyby to podpořila trocha toho deště, nebylo by to na škodu. Hned zítra to ale být nemusí, neb na celý den míříme do místa plného her, zábavy i trochy toho naučného moudra, do zábavně-naučného parku Mirakulum na okraji Milovic nad Labem. Tam by těch zážitků na rozdíl od předchozích dnů zase mohlo být až až. Tak uvidíme. P.S. Někdy je lepší už nic neřešit, zvednout se a odejít. A tak se stane, byť to rozhodně nebyly marné roky.

Zbytek týdne hlavně v zahradě a taky za čápy do parku

Dnes je to tu v podstatě jen pro "dokumentaci" poměrně rychlé změny počasí v několika posledních dnech a barviček, kterými hýří květinová zahrada i okno v obývacím pokoji. A taky připomenutí, že je potřeba v pergole pověsit další sluníčka. P.S. Ten hrníček chai latté trošku podpořil přemýšlení, jak se ohlédnout za uplynulými čtyřmi roky v té naší místní komunální politice. Že by nakonec stačilo? Uvidíme, co přinese ještě několik příštích dnů. I v těch je opět v plánu nějaký ten hrnek či sklenka. Ale u nich to bude určitě o něčem jiném a hlavně příjemnějším :-). Týden ale po delším čase opět začneme odpolednem kolem hradecké Paříže.