Proč dnes není teprve sobota?

Přesně to jsem si řekl před pár minutami, když jsem si uvědomil, že víkend, byť parádní, se spoustou dobrot, dobré nálady a pohody provázející rodinné slavení je pryč a za pár hodin třeba sednout do auta a další pracovní týden je tu. Prostě jak ten čas letí, je někdy neuvěřitelné. Tento víkend to asi bylo ale obzvlášť rychlé, možná i tím, že toho bylo opravdu dost najednou a že v podstatě od pátečního odpoledne až "do teď" jsme se nějak nestihli ani zastavit, abychom to všechno stihli a hlavně nic nám neuteklo :-) Věřím, že si to všichni užili a že bude zase na co vzpomínat. Naše hlavní oslavenkyně to zvládla s přehledem a aby ji provázela i ta troška nezbytného štěstí, pro jistotu si pojistila jedním talířem :-) Teď už se jí určitě něco krásného zdá a příště už to bude třeba zase něco víc než dnešní "ťaťa, ďaďa, kaka, goj goj, děj děj a taky hóóóóódně oblíbené nej nej".

Hlavně v autě neusnout

Titulek sice zvláštní, ale dalo by se říci, že plně vystihující dnešní dopoledne, vlastně hlavně čas kolem poledne. Po včerejším předkolu domácího slavení a ranním lenošení tu byly nejen přípravy hlavní části tohoto víkendu, domácího rodinného setkání, ale i zajištění důležitého úkolu, odvoz Ali na svatbu, kde měla být přítomna s rodiči na přání ženicha a nevěsty a poté zpět domů na polední spaní, aby byla do večera "ve formě". A aby tomu tak bylo, tak bylo důležité, aby cestou domů v autě neusnula. A to se nakonec povedlo a stačily k tomu v podstatě na rozptýlení jedny klíče. P.S. A než proběhla svatba, využil jsem času a podíval se zase po nějaké době po Jiráskových sadech k soutoku Labe s Orlicí.

Konečně víkend

A ne ledajaký, neb od dnešního odpoledne do nedělního večera se tu objeví několik oslavenců i spousta gratulantů. Tak to dopadá, když se v posledních dvou měsících nějak nedostalo času se sejít. Až první narozeniny Ali byly tím termínem, kdy se to nakonec povedlo a ostatní oslavenci se k tomu rádi přidali. Dnešní večer byla taková menší generálka v úzkém rodinném kruhu, kdy jsme "prověřili připravenost" na zítra a na neděli. Samozřejmě jen v tom základním, neb některé věci a hlavně ty ňamky budou až zítra nebo v neděli:-) A nezastavily nás ani dva pozdně odpolední lijáky, ze kterých tu nacedilo docela dost vody a přidám-li k tomu chvilkový nárazový vítr a pár blesků, odnesla to polovina švestky, shodou okolností ta, kde jich mělo být nejvíce. Sice ještě něco zkusíme, zda ještě nedozrají, ale každopádně větev je v háji. Každopádně dnešní večer byl tím správným předělem pro vstup do tohoto víkendu a nezbývá, než se těšit, že po delším čase se u nás zase téměř všichni zase sejdeme. P.S. Červená na přejezdu jakoby zastavila vše pracovní a nechala všechny starosti stát v dostatečném odstupu. Aspoň pro nejbližší dva dny :-)

Bylo lepší mít s sebou deštník, ale jinak další den hodný zapamatování

Sice ráno tradičně na silnici nic moc, což se ale vyrovnalo o chvilku později ve včerejším teple ještě stále ještě rozpálené hale, kde se z nás docela lilo, aby pak následoval poměrně standardní pracovní den. No, standardní asi úplně ne, ale v kontextu aktuálního dění nějak nevybočil. A jelikož jej bylo třeba k večeru nějak "oddělit" od zbytku dne resp. vytvořit určitou pauzu před pokračováním nad otevřenými úkoly, přišlo mi rozumné si o kousek protáhnout cestu na večeři a zajít se podívat dolů do Nuslí. Slovo dalo slovo a nápad přepadl do společné večeře, kterou jsme si užili všichni tři. Pro Ali sice místní kuchyň v nabídce dětských jídel ještě neměla v nabídce nic, co by bylo vhodné, byť věřím, že by kuchař "mimo soutěž" byl taky schopen zaimprovizovat, ale úplně postačil kousek banketky a bylo po "závisti" a pokukování po nám donesených jídlech. Uprostřed večeře přišel první větší liják, který nás tu trošku zdržel, ale jakmile se obloha vyčistila a bylo to jen o pár kapkách, následoval návrat. Copak, s kočárem se to domů povedlo bez nějakých známek zmoknutí, se mnou to bylo horší. Když na radu typu "jeď dál busem" následovala odpověď, že bych se chtěl ještě projít, bylo při opět zatahující se obloze nutno počítat s tím, že něco schytám. Pořád to vypadalo dobře, až na poslední kousek cesty. A ten stál zato. Chytilo mě to v místech, kde se nedalo během chvilky schovat, takže pak už to bylo jedno. Pak už jen sušit věci, dopsat to nejnutnější a chvilku se podívat na semifinále fotbalu, kde to vlastně byla v jeho prvním poločase pro Brazílii taky pořádná sprcha. Ta se ale na rozdíl ode mne z toho do rána neusuší :-)

To nejlepší z pomezí Rakouska a Německa okem objektivu

P.S. Pár řádek k tomu je v předchozích příspěvcích.