Sice ráno tradičně na silnici nic moc, což se ale vyrovnalo o chvilku později ve včerejším teple ještě stále ještě rozpálené hale, kde se z nás docela lilo, aby pak následoval poměrně standardní pracovní den. No, standardní asi úplně ne, ale v kontextu aktuálního dění nějak nevybočil. A jelikož jej bylo třeba k večeru nějak "oddělit" od zbytku dne resp. vytvořit určitou pauzu před pokračováním nad otevřenými úkoly, přišlo mi rozumné si o kousek protáhnout cestu na večeři a zajít se podívat dolů do Nuslí. Slovo dalo slovo a nápad přepadl do společné večeře, kterou jsme si užili všichni tři. Pro Ali sice místní kuchyň v nabídce dětských jídel ještě neměla v nabídce nic, co by bylo vhodné, byť věřím, že by kuchař "mimo soutěž" byl taky schopen zaimprovizovat, ale úplně postačil kousek banketky a bylo po "závisti" a pokukování po nám donesených jídlech. Uprostřed večeře přišel první větší liják, který nás tu trošku zdržel, ale jakmile se obloha vyčistila a bylo to jen o pár kapkách, následoval návrat. Copak, s kočárem se to domů povedlo bez nějakých známek zmoknutí, se mnou to bylo horší. Když na radu typu "jeď dál busem" následovala odpověď, že bych se chtěl ještě projít, bylo při opět zatahující se obloze nutno počítat s tím, že něco schytám. Pořád to vypadalo dobře, až na poslední kousek cesty. A ten stál zato. Chytilo mě to v místech, kde se nedalo během chvilky schovat, takže pak už to bylo jedno. Pak už jen sušit věci, dopsat to nejnutnější a chvilku se podívat na semifinále fotbalu, kde to vlastně byla v jeho prvním poločase pro Brazílii taky pořádná sprcha. Ta se ale na rozdíl ode mne z toho do rána neusuší :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat