čtvrtek 24. srpna 2017

Cesta za bratříčky

Ve zbylém čase do večeře jsem se na otočku vypravil do lesa nad penzion poblíž Klikvové louky na místo, kde od nás u cesty odpoledne koukal jeden pořádný pravák s tím, že jsme jej sice sebrali, ale jelikož jsme spěchali k viklanu, tak jsme se ani nekoukli, zda tam nemá ještě nějaké bratříčky. A měl - jednoho, takže spolu s pár kousky z okolí šup do tašky a směr penzion, neb večeře čekala a poté krátká "služba" v herně u skluzavky :-) P.S. A taky jsem si na chvíli zajezdil s vláčky :-) Jinak muchomůrky zde rostou výstavní, ale jelikož teď bylo pár dní chladno, houbařů je v lese více než hub, a navíc ani moc toho nenosí i po celodenním brouzdání lesem.

To byl ale dlouhý den (výlet) :-)

Viděli jsme tolik zajímavého, sebrali jsme cestou i pár houbiček a hlavně, našli jsme viklan a na kartičku získali razítko, abychom se zítra mohli stavit v místním informačním středisku pro dárek. Ale od začátku. První zkouškou bylo projít kolem dětského hřiště u Doliny, což se povedlo, druhou najít na poměrně nezáživné lesní cestě na Šámalovu chatu něco, co udrží zájem pohybovat se dopředu :-) Kromě toho, že u chaty je určitě dětské hřiště. Byly to turistické značky a jejich hledání doplněné opakovanými dotazy mezi žlutými a poté i modrými značkami, zda jdeme dobře. Bylo jich z naší strany určitě více než z druhé strany obvyklých "Proč?" :-) Na Šámalku jsme dorazili v čase, který jsme nečekali, takže úvaha, že tam zůstaneme na jídlo, vzala za své, neb bylo příliš brzy. Takže chvilku tam bylo na programu dětské hřiště střídané okukováním čtyř koní ve výběhu za chatou při současném doplňování energie z vlastních zdrojů z batohu. Pak po modré kousek po stejné cestě zpět, abychom na rozcestí se žlutou pokračovali k přehradní hrázi. Na křižovatce s odbočkou k ní jsme chvilku váhali, zda se dolů pustit, ale dotaz na právě vracející se rodinku, jak to tam vypadá, když na ceduli píší, že hráz je uzavřena, nás uklidnil a pustili jsme se tím lesním krpálem plným kořenů a kamenů dolů. Zde jsem si sice kousek cesty hrál na šerpu (stejně tak i při cestě nahoru), ale jinak se vše zvládlo po svých. A pak už nejbližší cestou k viklanu, vyfotit se s ním, orazítkovat kartičku a přesně po čtyřech hodinách se vrátit na penzion se "zkulturnit" a poté si na Dolině doplnit energii. Nejmladší část výpravy zůstala opět u těstovin a místo cappuccina zvolila houpačky a skluzavky :-) Teď se naše cesty na chvilku rozdělují, já se zajdu podívat do lesa nad penzion, zda tam někde nezůstalo pár kousků k nasušení do bramboračky a druhou část výpravy (stále plnou energie) čeká dětské hřiště u Doliny, pak u penzionu (samozřejmě včetně trampolíny), aby "vyklidnění" před večeří nastalo v herně v penzionu.
















středa 23. srpna 2017

Jedno chybné odbočení stačilo, aby ...

Z původně plánované  podvečerní "rychlejší" vycházky na Novou Louku se po chybném odbočení na prvním křížení cest stal trošku rychlejší indiánský běh, abych se vešel do času, který mi zbýval do večeře, tedy do 18.00 hod., kdy jsem byl očekáván u stolu zbytkem naší dovolenkové sestavy. Jak se to stalo, nevím, měl jsem nějak zažito, že tady odbočuji v zimě na běžkách a ono se to ukázalo chybné. Asi tím, že v zimě tudy žádná stopa nevede, takže se zde odbočit nedá :-) A tak jsem si trasu nejen trošku protáhl, ale nakonec byl díky indiánskému běhu ještě dříve zpět, než jsem původně plánoval. S krátkými zastávkami na focení celé za necelých 1:20 hod., což docela jde a účel byl splněn, tedy člověk si zase po delší době protáhl celé tělo na čerstvém vzduchu.