I odpoledne bylo jako vymalované

Odpoledne začalo již avizovanou návštěvou mrakodrapu The Svard.  A jak jinak než kompletní bezpečnostní prohlídkou na vstupu, byť aspoň vodu v batůžku zde neřešili :-) Po krátké frontě čekala cesta rychlovýtahem s jedním přestupem do 63. patra, kde je jedna vyhlídková plošina (uzavřená) a o pár desítek schodů výše druhá (částečně otevřená). Co více k tomu psát, když fotky mluví za vše. A co bylo dál? Opět jsme se "odpojili", sešli do podzemí na zastávku metra a vyrazili směr Greenwich a místní observatoř. Cesta trošku delší, mezi stanicemi poměrně velké vzdálenosti, proto jsme si vychutnali i na metro poměrně rychlou jízdu, abychom vystoupili na North Greenwich s očekáváním, že od přístavu u vody je to už kousek. Ale stalo se, že jsem si trošku popletl, který je to přístav, takže po zjištění, že ten zde to nebude, jsme využili místního informátora dopravy a dvoupatrovým autobusem č. 188 jsme se vypravili k observatoři. Kde nakonec nejlépe vystoupit, byla trošku loterie, ale i to se podařilo. Takže po průchodu parkem a desetiminutovém stoupání k areálu observatoře jsme byli na místě, kde nám poledník dělí zeměkouli a kde je to místo spojené s řízením času. Jelikož jsme tam přijeli už v pozdějším odpoledni, na poledníku nebyla taková fronta na focení, takže po prohlídce areálu jsme k tomu bez většího čekání zvládli i tradiční foto odsud a také místního okolí, kde probíhá poměrně moderní výstavba. Pak už jen cesta k autobusu a následně metrem opět do centra. Tentokrát dostala přednost časnější večeře s tím, že pokračování bude po ní. A když už se povedlo objevit tu ulici, kterou jsme procházeli včera po večeři se slovy, tady by to mohlo být prima, nebylo co řešit. Opět to ale byla italská kuchyně, na tu místní jsme se stále nějak nedostali :-) Tak určitě zítra. Motto pro večerní procházku bylo jasné - "čokoládový dort" na závěr dne. Sice nám to chvilku trvalo, ale pak kousek pod Trafalgar Square to přišlo - Caffe Concerto a s ním čokoládový dort par excellance. Po něm už nezbylo než sejít k Temži, pokochat se osvětleným nábřežím i řadou objektů a metrem vyrazit zpět do hotelu. Tam teď přemýšlíme, co ještě stihneme zítra, kdy už máme celý den individuální volno, abychom se v 16.00 hod. shromáždili v hotelu a odjeli na večerní letadlo do Prahy. P.S. Jestli pátek neměl chybu, tak sobota na tom byla minimálně stejně. A to ještě nekončíme :-)



 

Sobotní dopoledne na břehu Temže

Po včerejším poměrně náročném dni jsme dnes začínali ještě o hodinu dříve. Stejný nápad měla asi i skupina hostů z Číny, takže v restauraci byl na snídani docela "hukot". Ale zvládla se jak snídaně, tak přesun na nádraží i cesta do centra, takže jsme se sobotního rána octli u katedrály Sv. Pavla v čase, kdy ještě nebyla obležena turisty. Následoval přechod Millenium Bridge, prohlídka Tato Galery a procházka po nábřeží kolem Globu, abychom u Southwark Bridge zamířili další katedrále a po její prohlídce k nejvyšší budově Londýna - mrakodrapu The Shard. U něj končil dopolední program s tím, že pak bude následovat jeho volitelná návštěva. My jsme byli ti, kteří se rozhodovali na poslední chvíli, hlavně díky krásnému počasí, a vyplatilo se. Mj. i finančně, neb se na místě podařilo získat opravdu zajímavou slevu a navíc proti předem nabízené vstupence k zakoupení v cestovce "chyběl" i její příplatek, který nebyl malý.  A vypadá to, že vstup bude bez čekání a hlavně, dnes je vidět opravdu hóóóóóóódně daleko :-)

Londýn a jeho hlavní pamětihodnosti

Po vystoupení z metra se nám otevřel pohled na londýnské City a jeho hlavní pamětihodnosti. Ale na dlouhé rozhlížení nebyl čas, neb trasa byla jasná - přes Westminster Bridge k London Eye, pak zpět k Westminster Abbey, kde byla kratší zastávka. Ale tak krátká, že doplnění energií skončilo u hot dogu :-). Pokračovalo se kolem Churchill War Rooms, Downing Street přes Whitehall na Trafalgar Square (zde opět s malou zastávkou), aby vše ještě doplnili Leicester Square, krátká odbočko do čínské čtvrti a Piccadily Circus. Tam jsme se v časných odpoledních hodinách "už odpojili", abychom pokračovali naším programem. A jak začít, než odpolední kávou/čajem v nějakém stylovém prostředí. To se povedlo poměrně velkou náhodou, neb jsme nakonec nedošli na Neal Street do Tea House, ale skončili v mezi bloky sna Neal´s Yard u cappuccina a čokoládové ňamky. Přídavkem byla místní skvělá atmosféra, takže jsme si zde i chvilku poseděli. Pak už Soho, viadukt u zastávky metra Holborn a přes Kingsway zpět k Temži s cílem někde si večer sednout a povečeřet. Stejný nápad mělo asi milión dalších turistů, takže v těch zajímavých místech bylo docela, vlastně úplně, plno. Nakonec dopadla italská restaurace Vesuvio na rozhraní Soho a Čínské čtvrti. A taky to bylo "o fous", neb chvilku po nás se zaplnilo i několik těch zbylých volných stolů zde. Posilněni jsme si to ještě prošli kolem Leicester Square, abychom procházku zakončili na zelené linii metra a vrátili se zpět do hotelu se slovy "Zítra je taky den, a ne poslední zde :-)". Po hodině jízdy tu byla opět zastávka Hayes &Harlington, pak ještě pár kroků do hotelu a dnešek v Londýně můžeme uzavřít konstatováním, že i kdyby další dny stály už za nic, už teď můžeme říci, že jsme si to tady užili :-)