Poloviční víkend v Praze s kočkami ze Záběhlic

Spočítat ty z říše domácích zvířátek, na to by během několika vycházek nestačily prsty na obou rukou. Na ty ty "moje/naše" zatím jedna ruka stačí :-) Víkend byl hlavně o těch dvou, kterých jsme si tentokrát trošku déle užili. A hlavně už většinou bez přítomnosti jejich nejbližších. A výsledek? Nejen zjištění, jak ten čas letí, ale i taky trošku návrat v čase pro nás, byť se "sofistikovanějšími" pomůckami. Takže se stavělo, jezdilo, kreslilo, prohlíželo i občas dívalo na telku, byť to nebylo o standardních programech ale o výběru zejména kreslených příběhů většinou s nám známými postavičkami.  A byť to jarní počasí dlouho nevydrželo, stihli jsme nejen dětské hřiště, ale i nakrmit snad většinu divokých kachen ze širokého okolí rybníku vedle zámečku v Záběhlicích. P.S. Doma mezitím na parcele kousek pod námi stačila "narůst" základní konstrukce střechy dalšího domu, takže ubyde další kousek výhledu do okolí. Tentokrát ale opravdu jen malý. A že tady dnes není "dokumentace" k žádnému jídlu? Tak to dopadá, když se člověk hned chopí příboru. To pak už má nějaké to focení minus. Navíc, když ty lasagne tak skvěle chutnaly. Vlastně "chutnaly" dvakrát. To podruhé znamená, že nám je uvařil někdo jiný. Tak ještě jednou díky. A nejen za ně, ale i za prima chvíle strávené v Praze.

Meteorologické jaro začalo mrazivě

Navíc s modrou oblohou a možná i nějakými těmi sněhovými srážkami v prvních dnech. Na horách je prý pravděpodobnost velká, v nížině to spíš prý vypadá na déšť, což by na druhou stranu už mohlo začít vytvářet zásoby vláhy pro letošní vegetaci na zahradě. K tomu už sice tak trochu přispěly poslední únorové dny, ale v nich počasí nestálo za nic. To ale ničemu nevadilo, neb něco padlo na aklimatizaci po návratu z Madeiry a něco na vyřízení restů, které se nestihly vyřešit před Madeirou, aby přelomu obou měsíců se dostalo již téměř obvyklého scénáře pro návštěvu Pardubic v posledních čtyřech měsících. Jinak nástup do meteorologického jara byl poměrně slušný, přinesl i pár námětů na přemýšlení a hlavně proběhlo "poskládání" prvních letošních plánů resp. známých datumů, které už u sebe mají konkrétní "náplň", do našeho domácího kalendáře. Zítra už je na řadě první jarní akce. Toto trošku předčasné označení v jejím případě ale sedí, neb zítřejší a možná i to sobotní počasí pro Prahu je hlášeno jako to jarní. P.S. Ale i tak se nic nemění na tom, že to tentokrát na pořizování pár obrázků z těch turisticky nejzajímavějších lokalit nevypadá.

Po klidném letu návrat do "šedé" zimy

Byť na víkend hlásí podle nadmořské výšky různý příděl sněhu. Že voda dorazí i k nám do nížiny ještě v pevném skupenství, tomu ale předpověď počasí větší šanci nedává. Ale zpět k cestě z Madeiry. Let byl tentokrát v naprosté pohodě, drobné a hlavně krátké turbulence nad Španělskem tentokrát "nezaujaly", řada cestujících je dokonce v pohodě i prospala. Po klesání zahájeném už někde od Mnichova následoval tradiční oblet Prahy (kdyby se přistávalo ve směru od Plzně, tak bych cesta snad netrvala ani 4 hodiny) a po 4:10 hod. letu jsme dosedli na dráhu letiště. Tedy téměř o půlhodiny dříve než je v letovém řádu plánován přílet. Takže tato "úspora" přišla vhod již tradičně pomalému výdeji zavazadel, takže jsme odjížděli z letiště, jako bychom přiletěli podle letového řádu a zavazadla jsme si vyzvedli do 20 minut po příletu. Co říci na závěr? Týden, kde nám snad vše přálo a také i vyšlo (možná i ještě něco navíc), jak konstatoval i Martin (delegát cestovky), který už na Madeiře leccos zažil.  Takže bude určitě zase na co vzpomínat. Zejména v prvních dnech po návratu do "šedé" reality současné zimy a všedních starostí. 

Když byl výdej, tak musel být i příjem

Takže jsme si užili Madeiry i po stránce místní gastronomie postavené zejména na regionálních surovinách. Zejména si užili milovníci polévek a jejich chleba, čímž nechci tvrdit, že u ostatních jídel tomu tak nebylo. A že ty jejich dvě hlavní speciality, tedy Espada a Espetada nezůstaly bez povšimnutí, asi netřeba zdůrazňovat. A neodradil nás ani pohled, jak Espada (ryba s českým názvem Tkaničnice atlantská) vypadá, než se pokrm z ní dostane na stůl. Samozřejmě za jídlem nemohly "pokulhávat" místní nápoje. To v kraji výroby madeirského vína, místních rumů a hlavně nápoje, jehož základem je bílý madeirský rum, ponchy, o tom snad žádná pochybnost.  Pokud se nepočítá ochutnávka, tak nejmenší porce je většinou "po našem" o objemu našich tří velkých panáků, tedy 1,5 dl. A rumu tam je půl na půl. Většinou jen s ovocnou přísadou, u některých druhů ještě doplněno trochou medu. A mají tu i zajímavé počty k její konzumaci : 1  = antiseptikum, 2 = antibiotikum, 3 = antidepresivum a při větším množství už jen anestetikum :-)

Vítr je OK, tak už za pár minut budeme mít jistotu odletu

Přesněji řečeno v tom čase je na letišti ve Funchalu očekávána linka QS1170 z Prahy, aby se zhruba za hodinu jako linka QS1171 vydala zpět do Prahy. A samozřejmě s námi na palubě :-)