Jo, jo, několikrát to přes den bylo určitě, tak proč tam nezajít ještě večer. Nakonec i třeba jen pro pár obrázků. Seajet ale stačil odjet, než jsme se aspoň dostali na začátek pobřežní silnice do přístavu, takže klasika - pohled přes bazén, když přijížděl.
Škoda, že se mi ty informace na "zastrčené" nástěnce ale nepodařilo objevit dříve. Pak bych pochopil, že Seajet má trasu jako denní "okruh, takže přijít na čas bylo zbytečné. Nakonec zbytečné bylo jít tam podruhé - tedy na to cca 1,5 hod. ranní zpoždění. Mělo to ten samý efekt, foto tedy bylo jen té zásobovací lodi na pohonné hmoty. P.S. A když mi po hodině čekání na mole nějaký člověk z místní kanceláře přepravní společnosti sdělil, že rychloloď přijede asi za hodinu a možná i o něco déle, tak i tentokrát jsme si Seajet viděli pohledem přes hotelový bazén. Nakonec měl skoro 3,5 hodiny zpoždění. Zítra už to jeho foto pokoušet nemusím, zítra totiž určitě nepřijede. P.S. Ale není zpoždění jako zpoždění, v tomto případě je rozhodující, že nakonec přijede. Někdy to platí i pro místní autobusovou dopravu, byť ten počet spojů denně odsud někam by člověk v některých dnech spočítal na prstech jedné ruky. Ale zato taxíků tu mají, že by mu na to nestačily i prsty u nohou :-)
Jednak že těch taveren kolem byl konečný počet, navíc ne všechny měly otevřeno na oběd. Takže pro něco jiného k obědu to bylo tentokrát kousek dál, do městečka. A navíc už víme, kam to bude na zítřejší oběd. P.S. Na to frappé jsme si dali dnes chvilku pauzu, ale jen takovou, za kterou jsme přešli půlku nábřeží v před přístavem. Frappé ani zde nebylo slabší nebo světlejší a asi to bude tím, že základ je stejný a rozdíl dělá jen sklenice či přidané mléko resp. pokud i někdo chce, tak cukr.
Myslím tím samozřejmě zpoždění. A jelikož se mi po té ranní turistice na něj v přístavu zrovna moc nechtělo čekat, zejména když do vypadalo na o trošku déle po odjezdu Blue Star Ferries, který jel naprosto na čas, a zejména když se tu Seajet měl objevit v podvečer ještě jednou, tak jsem zamířil na hotel, abych se před obědem ještě stihl trošku "zchladit " v moři. P.S. Seajet byl i tentokrát vidět jen "přes záliv ", cestou na oběd. Tentokrát "až" do rozpáleného městečka, ale zato do tradiční řecké taverny.
To byl program na dnešní dopoledne. Tentokrát už to chtělo trošku pevnější obuv a plnou láhev vody. To, že to stoupání na hřeben nebude procházka, bylo jasné hned za městečkem. Ale že to bude procházka růžovým sadem ve srovnání se sestupem od Agia Kyriake po značené turistické trase, to jsem netušil. Mimochodem značku jsem našel jen jednu na skále, pak už jsem prostě šel s tím, že někde dole je cesta ke kostelu, na kterou se musím dostat. Bylo to terénem, kudy by si to asi rozmyslely i ty místní horské kozy. Ale dopadlo to, cesta se po čtvrt hodině prodírání se vegetací na svahu objevila a poté i Panagia Larniotisa. Viděl jsem vše, co jsem chtěl a navíc návrat pobřežní cestou do přístavu byl i s menší časovou rezervou, takže mohl následovat další zážitek, v půlhodině příjezd dvou trajektů. P.S. Ale nejprve bylo třeba si koupit něco na pití, ALFA resp. její obsah,ve mně jen zasyčela.
