To byl program na dnešní dopoledne. Tentokrát už to chtělo trošku pevnější obuv a plnou láhev vody. To, že to stoupání na hřeben nebude procházka, bylo jasné hned za městečkem. Ale že to bude procházka růžovým sadem ve srovnání se sestupem od Agia Kyriake po značené turistické trase, to jsem netušil. Mimochodem značku jsem našel jen jednu na skále, pak už jsem prostě šel s tím, že někde dole je cesta ke kostelu, na kterou se musím dostat. Bylo to terénem, kudy by si to asi rozmyslely i ty místní horské kozy. Ale dopadlo to, cesta se po čtvrt hodině prodírání se vegetací na svahu objevila a poté i Panagia Larniotisa. Viděl jsem vše, co jsem chtěl a navíc návrat pobřežní cestou do přístavu byl i s menší časovou rezervou, takže mohl následovat další zážitek, v půlhodině příjezd dvou trajektů. P.S. Ale nejprve bylo třeba si koupit něco na pití, ALFA resp. její obsah,ve mně jen zasyčela.
Žádné komentáře:
Okomentovat