Zitra je "volný" den :-)

Volný tady znamená den s individuálním programem. Na základě dnešního poměrně detailního poznávání La Valletty a nejbližšího okolí jsme si cestou do hotelu potvrdili, že to tam stačilo a na zítra budeme tedy ráno volit z těch dvou dalších již v předchozím příspěvku zmíněných zajímavých míst.  Ale nakonec po shlédnutí předpovědi počasí jsme tu volbu provedli už před chvílí a nečekali na ráno. Volba padla na městečko Naxxar a na jeho Pallazzo Parisio s přilehlými zahradami. Co by se tam resp. po návratu do Qawry/Bugibby mohlo ještě přidat, to se ale uvidí skutečně až zítra. P.S. Ale na pláž to fakt ani zítra nebude :-)

Three Cities - Cospicua, Senglea, Vittoriosa

Z legendárního trojměstí sousedícího s La Valletou jsme si řadu míst prohlédli jak ze zahrady nad protější stranou zálivu, tak i cestou do toho posledního, tj. Vittoriosy dříve nazývané Birgu. A kde jinde zde začít než u pevnosti Saint Angelo užívané po celé generace Johanity jako opěrný bod při ochraně města, pokračovat spoustou místních uliček a prohlídku zakončit na nábřeží pod kostelem sv. Vavřince s památníkem na zde padlé anglické vojáky během 2. sv. války.  Tady už se nám do "času" vešlo i to cappuccino, navíc s parádním výhledem, když mu předcházela ještě krátká fotovycházka na konec nábřeží, během níž přibylo do kolekce několik dalších obrázků lodiček i pořádných lodí:-). A pak už z dalšího poznávacího dne zbyl jen návrat busem do hotelu, při němž jsem ještě obdržel cenné rady od průvodkyně Adriany na zítřejší volný den, kdy bychom chtěli ještě něco vidět. Zda to bude místní dopravou Mellieha se svou pláží , kostelem, strážní věží St. Agatha´s Tower a výhledem na záliv Ghadira či již známá cesta kolem rotundy ve městečku Mosta do Naxxaru za návštěvou Palazzo Parisio a jeho zahrad s tím, že si potom ještě prohlídneme druhou část Bugibby u terminálu pro trajekty do La Valletty a pro výletní lodě pro plavby na blízké ostrovy Comino a Gozo. Nakonec třeba by se mohlo dát zvládnout oboje, ale to uvidíme ráno až podle počasí. Dneškem tedy končí ta společná poznávací část zájezdu a byť ještě něco přinesou další dva dny, už to bude jen doplnění toho všeho o Maltě, co jsme doposud viděli a co nám dokázala během společně stráveného času k našemu pobytu přiblížit svým věcným výkladem vycházejícím z až neskutečných znalostí o místní historii, kultuře i aktuální situaci, a doplněných někdy až svérázným humorem naše průvodkyně Adriana. Jí, díky tomu, že jsme se dnes s ní už rozloučili, patří dík i na tomto místě. Na WhatsApp díky naší dnešní komunikaci o plánech na zítra si dovolíme jí zítra poděkovat ještě jednou. Snad k tomu bude i pár pěkných obrázků.

La Valleta, Furjana

Počasí téměř ideální na poznávací výlety, tak co více si bylo přát na dnešní putování po La Vallettě a okolních třech městech tedy trojměstí. Autobus nás po necelé třičtvrtě hodině jízdy vysadil ve Furjaně na náměstí před kostelem Saint Publius známém také pod názvem jako farní kostel Floriana. Odtud už to bylo jen pár kroků ke Tritónově fontáně a pak ke vstupní bráně do La Valletty.  A jak jinak než s detailním doprovodným komentářem naší prlvodkyně Adriany. Že s pár komentovanými zastávkami zvládneme více než jsme vůbec plánovali na dva dny zde, to jsem uvěřil po návštěvě Velmistrovského paláce, zakončující společné putování těmi nejznámějšími místy města. Od sochy Jeana De Vallette, přes kostel Panny Marie Vítězné, veřejnou zahradu Barrakka nabízející výhled na celý přístav a trojměstí, konkatedrálu  sv. Jana (t. kostel požívající stejnou vážnost jako katedrála, ale mající nižší prioritu), až do zmíněného Velmistrovského paláce s bohatými sbírkami zejména historických zbraní. A že tu ale mají kousky :-) Jeden z nich představuje "šavlopuška". Nebo "puškošavle"? Každopádně když vojákovi došel střelný prach a kulky, tak přišla na řadu ještě šavle. Po prohlídce paláce jsme si dali pěšky ještě pár set metrů dolů k moři. Ono se to nezdá, ale v tak malém městě je je znát každý schod. A že jich tu je, zejména pokud se člověk chce dostat na nábřeží či k samotnému moři.  Jediné, co se nevyšlo, bylo odpolední cappuccino, zamýšlené na zbylý čas před odjezdem z města. Ale jelikož se ten zbylý čas smrsknul na čtvrthodinku, tak na obsluhu v místní obdobě pražské cukrárny "U Myšáka" , tj. v Café Cordino, to byla příliš velká výzva, aby nás stihli obsloužit. Takže když uplynula polovina času a nikdo nepřišel, nezbylo než se zvednout a po pár minutách už pokrčovat na druhou stranu zálivu do Three Cities. Samozřejmě autobusem, byť místní tu volí i zkratku "přes vodu" :-)

Větrná středa na Maltě - Tarxien, Blue Grotta

Další zastávkou středečního putování po hlavním ostrově byl megalitický chrám (archeologické naleziště) v Tarxien. Pokud jsem se zmínil o kvalitě výkladu průvodkyně Adriany na předchozích místech, tak tady to byla doslova třešnička na tomto dortu, neb tak poutavé spojení faktů, teorií, mýtů i otevřených otázek člověk jen tak nezažije. A aby si objektiv fotoaparátu přišel na své ještě na jednom z těch top míst ostrova, čekal nás ještě poslední dnešní cíl, necelých deset km jízdy vzdálené Blue Grotto. Tam už to ale bylo jen o fotografování, neb díky sílícímu větru zde nabízená projížďka na lodičkách měla dnes pauzu. Tím se program dnešního poznávacího výletu naplnil a po přejezdu napříč ostrovem a návratu do hotelu nezbylo než jen na trošku pozdnější večeři doplnit energii a připravit se na zítra, kdy nás čeká L Valletta a Three Cities (přilehlé trojměstí). Takže dnes už večerní procházka nebude, třeba si odpočinout na zítřejší prý ještě náročnější den. P.S. Když my toho chceme tolik vidět:-) A pokud by se stalo, že zítra v La Vallettě společně něco "nestačíme", tak to už si k tomu v pátek doplníme sami.

Větrná středa na Maltě - Mdina, Marsaxlokk

Po příjezdu do Mdiny jsme se během procházky historickými uličkami seznámili s její historií  abychom ještě před vstupem do pevnosti ochutnali místní specialitu, pastizzio. Jedno s ricottou a jedno s kuřecím masem. Málem to vydalo za plnohodnotný oběd. V pevnosti už bylo znát, že toto je jedno z top míst ostrova. Na řadě zastávek nás naše průvodkyně Adriana zásobovala nejen spoustou zajímavých informací z místní historie, které nejen občas doplňovala i o pikantnosti tehdejšího života, ale na řadě příkladů nám přiblížila i slasti a strasti současného života Malťanů zejména v těch historických částech ostrova. Mimochodem její odborný výklad snesl nejen ta nejpřísnější měřítka co do faktu, ale neměl chybu, vlastně byl obohacen i o řadu souvislostí či osobních zkušeností. Po opuštění pevnosti Řeckou bránou (šířku opevnění při průchodu bránou jsem si přeměřil - 21 mých kroků) následovala cesta do ikonického rybářské vesničky Marsaxlokk s dominantou tvořenou kostelíkem Panny Marie z Pompejí, promenádou po nábřeží přístavu a větším množstvím kotvících pestrobarevných lodiček nazývaných luzzu. Na konci zálivu je elektrárna Delimara čerpající palivo pro svůj provoz z tankeru kotvícího na konci zálivu. Na nábřeží je v úseku několika set metrů velká řada restaurací nabízejících čerstvé ryby a produkty moře. My jsme v rámci času vymezeného pro návštěvu tohoto místa, abychom si to tady stihli prohlédnout a pořídili si i pár obrázků, nechali "rybí tác pro 2" těm, co tady pobývají déle a spokojili se s rychlým (co do přípravy), ale i tak výborným "fish and chips", abychom pak za další zastávkou dnešního jsme zamířili do městečka Tarxien.