Příští vikend už u stolu?

Tím v předchozím příspěvku avizovaným "letošním poprvé" je myšleno již tradiční odpolední cappuccino, které mělo v pátek letošní venkovní premiéru, byť jen na schodech do zahrady. V sobotu už bylo pokračování u "uni" stolečku se záložními plastovými židlemi před pergolou, aby ten "hattrick" dokončilo to nedělní. Opět na "uni" stolečku, ale tentokrát už i s polstry na plastových židlích. Což byla taková rychlá reakce na současné počasí, která mi současně připomenula, že zahradní nábytek by se už asi rád z pergoly přestěhoval ven na své místo, aby pro příští capuccino resp. první letošní grilování už tam mohl sloužit. Ale ještě předtím čeká, že dostane svůj obvyklý jarní nátěr, aby vydržel venku i další sezónu. Kolikátou že už v pořadí? Bude stačit, když řeknu, že na jejich spočítání by už nestačily ani všechny prsty na obou rukou i nohou. Ale ani letos by to snad nemusela být jeho poslední sezóna. Posledních pár dní se z meteostanice dozvídáme, že by mělo pršet, ale nějak to nevychází. A že by to bylo třeba. Snad ta druhá půlka týdne nějakou vodu přinese. Všechny sudy na dešťovku už jsou na svých místech. Tak uvidíme. P.S. V takovém případě by se odpolední cappuccino samozřejmě vrátilo pod střechu :-)

Březnové dny před "skoroletním" víkendem

Počasí o sobě dává v posledních dnech vědět nejen svou modrou oblohou, ale hlavně svou teplotou, takže bychom v několika příštích dnech mohli být svědky i první letošní "dvacítky". Zejména když k ní o víkendu scházelo jen několik málo desetin stupně Celsia. Čím si těch několik dní "zasloužilo" zmínku v několika následujících řádcích? Zcela jistě prvními kroky s chodítkem. Nejprve po chodbách a poté i po zahradním chodníku, dále pak novým zástřihem jedle na květinové zahrádce, po kterém zůstala hromada chvojí, kterou by zcela jistě přivítala výrobna smutečních věnců a vystačila by jí možná na několikadenní produkci, a taky návratem "oběda na plechu" mezi ty občasné obědové zážitky při pobytu ve městě. Nejde ani zapomenout na první "předjarní"  posezení u hrnku chai latté, šálku čaje či sklenky vína, byť zatím jen ve vnitřních prostorech několika hradeckých kaváren v centru. Do  astronomického začátku jara by se ještě mohla nějaká uskutečnit, takže by to mohlo dopadnout, že do toho astronomického jara se letos tentokrát vykročí už s aktuálními informacemi pro další plánování :-) Z těch obvyklých schůzek zůstaly ale dvě, kterým se v zimě zatím nepovedlo domluvit termín. Tak snad s jarem dojde i na ně. Jinak se "probouzí" požadavky na první údržbové práce, avšak v nesrovnatelně menším rozsahu než probíhají ve městě v areálu hradeckého hlavního nádraží, kde mizí z povrchu zemského budova bývalé celnice. A nějak komentovat, že s přicházejícím jarem se venku rozšiřuje paleta barev, když ani uvnitř domu za oknem to nezůstává pozadu. Mimochodem ten obrázek květu jiřiny je také aktuální, ale z jedné zahrady na opačné straně zeměkoule, kde právě končí léto. Díky za něj, třeba i u nás se budeme letos na začátku podzimu podobným těšit. Po loňsku ty naše "malé žluté" totiž kompletně obměňujeme. Řeklo by se, že současné teplé počasí využijí i tučňáci brýloví v ZOO Dvůr Králové k předvádění se nejen na břehu. ale i ve vodě, ale ouha. Do vody se dnes nikomu nechtělo. Přesněji po dobu návštěvy pro ně vybudované expozice představující přístav namibijského města Luderitz. P.S. O víkendu bylo ještě něco letos "poprvé", ale to si nechám na příští příspěvek.

Posledních několik únorových dnů a začátek března

V podstatě už v režii nástupu meteorologického jara, které svými odpoledními teplotami v posledních dnech už pomalu připomíná to jaro astronomické. Ale na to si musíme ještě necelých osmnáct dní počkat. V jeho "prospěch" už dostaly jarní fazónu všechny jabloně dole na zahradě i jedle vedle květinového jezírka, z něhož během posledních několika hodin zmizel veškerý led. Meruňka a broskvoně si na svůj sestřih musí ještě počkat, broskvoně však zítra neujdou prvnímu letošnímu postřiku  proti kadeřavosti. Na trochu té nepopulární chemie také čekají v příštích dnech i buksusy. Z čehož plyne, že už nastal ten čas začít tu probouzející se přírodu trošku "regulovat". Spoléhat, že počasí do toho ještě nějak v příštích dnech nezasáhne, asi nelze, takže třeba zůstat ve střehu, aby pokud se někde ta vegetace  probudí rychleji, bylo ji možno aspoň trošku ochránit před těmi ranními mrazíky. Zejména asi půjde opět o meruňku. Ta má pro letošní rok "ultimátum", neb pomalu si už nevzpomínám, kdy na ní byla nějaká úroda resp. aspoň pár zralých plodů. Jinak v těch pár posledních dnech snad nebylo nic, co by stálo za větší zmínku než za jeden obrázek. Více jich zde je jen k tomu, kde se v Pardubicích rekonstruuje resp. opravuje. Ale ani Hradec Králové nezůstává s nádražím a jeho okolím pozadu. Ale na rozdíl od Pardubic, kde už mají hotové jak kolejiště, tak i nástupiště a lávku přes ně, a teď jsou na programu práce v nádražní hale, tak proměna nádraží v Hradci Králové teprve začíná. A to demolicí budovy bývalé celnice a několika objektů vedle, čímž skončila možnost "tolerovaného" parkování naproti terminálu hromadné dopravy. Ale prý by tu po dokončení všech úprav mělo nějaké to P+R parkoviště vzniknout.  Když už jsme u těch vlaků, tak už teď se cesta z Pardubic do Hradce Králové  i se zastávkou v Rosicích nad Labem dá zvládnout za cca čtvrthodinu.  Ve středu to bylo za 15:52 min., přičemž opět kolem Čeperky to bylo o té maximální rychlosti povolené pro tento úsek trati. A až se dokončí druhá kolej z Opatovic nad Labem do Hradce Králové, tak to možná bude pod tu čtvrthodinu. P.S. A abych nezapomněl, tak to první větší plánování se už překlopilo do  "odpočítávání" na letošní první větší zážitek. Zatím zde tu je jen zmínka několika "vypůjčenými" obrázky, aby je ty vlastní po návratu nejen nahradily, protože by jich tradičně mělo být násobně více, ale byl u nich i nějaký ten slovní doprovod. Tentokrát na to bude více času než bylo před cca čtvrtstoletím, kdy jsem zde pobýval dva dny služebně a v podstatě vyšel čas jen na krátkou procházku po nábřeží k Malé mořské víle a pak na krátkou večerní návštěvu parku Tivoli. 

Páteční odpoledne bylo hodně smutné

Došlo totiž na to, že už to na tomto světě bylo nad Clifovy síly a on i přes jeho statečný boj o život nakonec podlehl zákeřné chorobě. Já jsem sice asi ten poslední z těch všech jeho nejbližších, který by se k tomu měl rozepisovat či jinak vyjadřovat, přesto na tomto místě pár řádek přidám. Proč tomu tak bylo? Musím totiž přiznat, že jsem zpočátku nebyl úplně nadšený z toho, že se tu před necelými deseti lety objevil. Hodně pod vlivem toho že, byť před drahně lety, jsme tu měli beagla Bena, který měl podobný osud jako Clif s tou zákeřnou nemocí, ale navíc k tomu přibylo, že jsme se mu nemohli věnovat tolik, kolik by si asi přál či si ke svému temperamentu zasloužil.  A tehdy jsem si řekl, že další pes nebude, pokud by nebylo zajištěno, že se mu bude možno plně věnovat. To nakonec naštěstí u Clifa nenastalo, takže i přes občasné "výstřelky", kdy nám připomenul, že jej život opravdu hodně baví, jsem se snad od jeho vzetí na vědomí přes naše první společné zážitky stal někým, koho snad nakonec i mohl po nějaké době považovat za svého kamaráda. Já jsem si jej nakonec spojil nejen s procházkami po okolí, asistencí při jakékoliv činnosti na zahradě nebo na dvoře či v poslední době i jeho "dohledu" při občasném hlídání Štěpánky. Těch necelých deset let prožitých v jeho blízkosti už zůstane v paměti nejen proto, že u řady zážitků, činností, míst atd. byl Clif tím, kdo byl tím středobodem pozornosti. Připomínkou pro mne bude i obvyklá trasa naší společné vycházky z časů, kdy byl Clif v plné formě,  a kterou jsem si dnes pro sebe nejen připomenul, ale rovnou i pojmenoval jako "Clifova pětka". Bohužel, ale vše směřuje k tomu, že kousek z ní, tedy těch cca 400 m z Haldy k silnici, se po postupné likvidaci třešňového sadu brzy změní v pole, takže tudy to již nepůjde. Ale ať to nakonec bude tak či onak, v paměti těch několik  stovek kilometrů spolu absolvovaných určitě zůstane. P.S. Stejně jako těch jeho pár "vylomenin". Takže děkuji za všechny společné zážitky a odpočívej v pokoji, Clife.

Tomík je zase mezi svými, my poté opět v Bruxxu

Vše jednou končí, takže včera skončily i ty něco přes dva dny pobytu Tomíka u nás bez svých nejbližších, a Tomík už je zase mezi svými. A my jsme po jeho předání tentokrát neotočili auto směrem domů, ale jen jsem jej zaparkoval na nejbližší volné místo, vyložil z něj tašku s našimi nejnutnějšími věcmi pro přespání, abychom zase my využili jejich pohostinství a ze soboty na neděli tam přespali. Tomu ale předcházelo zopakování si červnové návštěvy v belgické restauraci Bruxx, což jsme si hned na jejím konci řekli a došlo na to až včera. Díky předchozí návštěvě jsme už nějakou představu, co si dáme, sice měli, ale ta až na to tmavé belgické pivo, vzala za své. Stačilo jen zahlédnout, že k vedlejšímu stolu přinesli lutyšské masové koule s omáčkou ze švestkovo-jablečných povidel, a bylo jasno. Bude to včetně předkrmu repete minulé návštěvy. A abychom u toho Lutychu zůstali, na druhou stranu stolu si na závěr večeře "našly cestu" lutyšské vafle. Pak už jen konstatování, že jsme tu rozhodně nebyli naposledy a že by nebylo od věci to příště spojit s návštěvou Vinohradského divadla. A když už jsem zmínil to repete, tak i pokračování večera bylo takovou kopii té červnové návštěvy. Tedy pěšky kolem Muzea, přes Václavské náměstí a Staroměstské náměstí doprostřed Karlova mostu a odtud už pak jen na metro na Staroměstskou. Že došlo i na fotodokumentaci, to dokládají obrázky níže. Počasí poměrně přálo, takže bylo venku poměrně dost lidí, většinou turistů. Nedělní ráno už co do počasí bylo nic moc, takže jsme se tentokrát rozhodli, že Prahu opustíme tak, abychom dorazili domů ještě "za světla". Což se i stalo a dokonce zbyla i chvilka na první dovolenkové úvahy na letošní prázdniny a možná i někam dále, neb jsme si z Prahy přivezli termíny resp. časové možnosti pro naše tradiční pobyty s našimi vnoučaty. P.S. Jsem rád, že i do této návštěvy Prahy se vešlo pár kroků po Karlově mostě, což pro mne začíná být podobná "tradice" jako každý rok aspoň jednou na Sněžku.  Zda se mezi ně zase vrátí ta zimní tradice, tj. na vrchol Černé hory z parkoviště v Janských Lázních, to se uvidí nejpozději do půlky března.