čtvrtek 25. června 2009

Cinknutí bylo slyšet skoro 1000 mil daleko

Tradice letošních domácích oslav letos velí absolvovat v příslušný den "aspoň" malý přípiteček, neb na větší slavení zatím nevycházel čas. Teď sice už všechno doháníme, ale jelikož s časem na tom jsou podobně i ostatní kolem nás, nalézt vhodný termín pro oslavu mých abrahámovin byl opravdový kumšt. A to jsem je rozdělil do čtyř akcí. Všem ale předcházel "ve správném čase" příslušného dne rodinný přípitek, který odstartoval čtrnáctidenní období, do kterého jsem "vtěsnal" to ohlédnutí se za uplynulým půlstoletím. Jelikož domácí oslava bude až tou "třešničkou na dortu", tedy poslední akcí, řekli jsme si, že si aspoň na dálku přiťukneme s některými našimi blízkými. A tak jsme mailem požádali delegátku cestovní kanceláře Monatour na řeckém ostrově Korfu, aby nám doporučila pro naše zde pobývající "švagříky" nějakou prima restauraci, aby si ze svého pobytu v letovisku Kassiopi odvezli o jeden zážitek navíc. Po menší mailové korespondenci a vyhotovení pozvánky už bylo vše na ní. Samozřejmě se to tajilo do poslední chvíle. Ale nešlo to do nekonečna, neb bylo potřeba sdělit, že po návratu od moře do vily nemají řešit večeři a třeba vyčkat schůzky s delegátkou, která jim řekne více. SMS byla sice odeslána včas, ale jelikož mobily zůstaly ve vile a dlouho nepřicházelo potvrzení o doručení,nevydržel jsem a začal prozváněním upozorňovat na poslanou SMS. Kýženého výsledku bylo dosaženo v čase, kdy do začátku připravené zbývaly necelé dvě hodiny. Co se pak tam odehrávalo do doby, než se objevila delegátka a vše vysvětlila, si asi dovedeme představit. Ale tím to ještě neskončilo, neb jsme se ještě domluvili, že k večeři zavoláme, abychom k tomu ještě něco dodali. A tak když nastal domluvený čas a po pár zazvoněních se v telefonu ozval poměrně udivený hlas mé švagrové, stačilo jen pozdravit, cinknout skleničkami před sluchátkem telefonu, přidat k tomu "Na zdraví" a "Dobrou chuť" a zavěsit, abychom je nechali vychutnávat si při pohledu na osvětlený záliv s výhledem na břehy Albánie připravený kulinářský zážitek. A že překvapení vyšlo na 100%, nám potvrdila nejen půlnoční SMS od nich, ale i zpráva od delegátky Martiny, která vše na místě perfektně zařídila. A jak nám připsala, bylo ji potěšením, neb sama ráda překvapení připravuje. A zařizovat takové "na dálku" (a já dodávám, pro jí naprosto neznámého člověka) ji prý zatím ještě nepotkalo, tak o to více ji to těšilo. My ji na tomto místě ještě jednou děkujeme, neb i pro nás to byl zážitek, se kterým je (a určitě ještě dlouho bude) spojená velká radost. A aby nezůstalo jen u ní, včerejší oslava - tentokrát s mými pražskými spolupracovníky - to už byla radost "v přímém přenosu". Bowling bar U Viktorky nezklamal. A tak k opravdu dobrému jídlu a pití jsme si trošku zakouleli (nejen očima), s bývalými kolegy si oživili léta minulá, se současnými se prokousali aktuálními zážitky a ukázali jsme se i v jiném světle než se jen známe z práce. A tak po pondělní radosti hlavně pro druhé, ve středu radost hlavně pro mě. A to nejen díky opravdu vydařené akci. Pozn. Za většinu fotek tento článek vděčí zdrojům na Internetu.

2 komentáře:

Zdeňka řekl(a)...

Pro doplnění: Co se odehrávalo po dobu od přijatého telefonátu až do setkání s delegátkou Martinou? Když jsme v pondělí po návratu z celodeního výletu našli na svých mobilech přes 10 nepřijatých hovorů, se o mě pokoušela chvíli mrtvice co se stalo, aby po přečtení SMS, že "nemáme večeřet" přešla v nezvladatelnou euforii a potoky slz. První co mě napadlo, že se mým drahým podařilo před námi dokonale zatlouci dovolenou, jsou také na Korfu a jdeme všichni někam oslavit Ivčovi kulatiny. Čekala nás ale daleko větší "bomba", a to když nás delegátka Monatouru Martina zasvětila. K tak dokonalému překvapení, jaké se mému švagříčkovi podařilo pro nás připravit prostě nemám slov. A tak dík Martině, která nám pomohla s výběrem opravdových delikates, ale hlavně Ivanovi za super překvapení a krásný romantický večer při svíčkách s výborným jídlem a šumením moře. Z+M

i2M-ovi řekl(a)...

Rádo se stalo a potěšení (velké) bylo i na naší straně, neb oslavit abrahámoviny s tím, že cinknutí skleniček je slyšet téměř na tisíc mil, to opravdu stojí za to. A spolupracovat při tom s delegátku Monatouru mailem (do té doby pro nás s úplně neznámou slečnou) bylo dalším potěšením. Takže jsme rádi, že na to budou vzpomínat nejen ti "obdarovaní" ale i ti darující. i2M