a cesta z práce domů překonala všechny rekordy. Šéf sice už od tří odpoledne naznačoval, že by nebylo od věci dnes vyrazit směr domov dříve, ale pořád to z okna na magistrále nevypadalo, že by z toho sněžení mohl být nějaký
větší problém, takže jednání pokračovalo. A když jsme skončili a podívali se ven, bylo jasné, že ten správný okamžik k odjezdu je už pryč. A tak se zařadit do proudu vozidel směřujících na magistrálu. Normálně má tři jízdní pruhy, dnes se jezdilo na několika místech i v pěti
- doslova zrcátko na zrcátko - pruzích. Klika, že se to někomu nesmeklo a
nepobouchal souseda, byť průměrná rychlost byla srovnatelná s normální chůzí. A tak po dvou hodinách poskakování a klouzání za poměrné velké vzájemné ohleduplnosti všech účastníků silničního provozu se objevila kýžená odbočka na D11 a vidina rychlejší jízdy, což se potvrdilo a my jsme se stali vozidlem pohybujícím se rychlostí vyšší než je minimální dovolená pro jízdu na dálnici. Většina aut nikam nespěchala, ale občas bylo potřeba předjet nebo naopak uhnout. To byl nakonec spolu s menší ledovatkou
kolem Poděbrad asi jediný "problém". Od Poděbrad jsme měli i trošku štěstí, neb pluhy se sypačem projeli před námi opravdu před chvilkou, takže po další hodině a půl tu byl Hradec, který ale v centru také připomínal Prahu. A po vymotání se
odsud a nasazení směru "domů" už čekala jen bílá pláň s klikatou silnicí směr domů. Díky opačnému větru se nestihly vytvořit návěje, takže po dalších dvaceti minutách zastavila před domem "ledová koule", ze které jsme docela vykoukaní vystoupili a byli rádi, že jsme dojeli v pořádku. Mnozí však na tom byli hůře, např. jeden kolega dorazil do Brna po necelých šesti a druhý do Ostravy po celých jedenácti hodinách. Pozn. Foto MF Dnes, Radek Cihla.
větší problém, takže jednání pokračovalo. A když jsme skončili a podívali se ven, bylo jasné, že ten správný okamžik k odjezdu je už pryč. A tak se zařadit do proudu vozidel směřujících na magistrálu. Normálně má tři jízdní pruhy, dnes se jezdilo na několika místech i v pěti
- doslova zrcátko na zrcátko - pruzích. Klika, že se to někomu nesmeklo a nepobouchal souseda, byť průměrná rychlost byla srovnatelná s normální chůzí. A tak po dvou hodinách poskakování a klouzání za poměrné velké vzájemné ohleduplnosti všech účastníků silničního provozu se objevila kýžená odbočka na D11 a vidina rychlejší jízdy, což se potvrdilo a my jsme se stali vozidlem pohybujícím se rychlostí vyšší než je minimální dovolená pro jízdu na dálnici. Většina aut nikam nespěchala, ale občas bylo potřeba předjet nebo naopak uhnout. To byl nakonec spolu s menší ledovatkou 
kolem Poděbrad asi jediný "problém". Od Poděbrad jsme měli i trošku štěstí, neb pluhy se sypačem projeli před námi opravdu před chvilkou, takže po další hodině a půl tu byl Hradec, který ale v centru také připomínal Prahu. A po vymotání se 
odsud a nasazení směru "domů" už čekala jen bílá pláň s klikatou silnicí směr domů. Díky opačnému větru se nestihly vytvořit návěje, takže po dalších dvaceti minutách zastavila před domem "ledová koule", ze které jsme docela vykoukaní vystoupili a byli rádi, že jsme dojeli v pořádku. Mnozí však na tom byli hůře, např. jeden kolega dorazil do Brna po necelých šesti a druhý do Ostravy po celých jedenácti hodinách. Pozn. Foto MF Dnes, Radek Cihla.
Žádné komentáře:
Okomentovat