Za pět minut dvanáct

To by mohl být ten správný čas k ohlédnutí se za uplynulým rokem. Ale proč se zrovna v tuto chvíli ohlížet zpátky, když je třeba spíše se zaměřit už na to, co za pár minut v dalším roce přijde. Dobře tedy, malé ohlédnutí nebude na škodu, ale opravdu jen malé a možná trošku netradiční. Že to byl rok něčím zvláštní, zajímavý, krásný, šťastný i poměrně úspěšný, lhal bych, kdyby tomu tak nebylo. Vždyť o tom svědčí i zde dokumentované menší či větší zážitky spojené s prožitím 365 dnů právě končícího roku. Ale on byl v něčem trošku nevydařený, smutný i neúspěšný, ale o tom se zde nedočtete, neb to je o tom, že příště to určitě bude lepší, tak jaképak rozepisování se, že? Celkově se tedy dá říci, že bylo spíše polojasno s řadou opravdu slunečních dní, několika "bouřkami z tepla" a pár dny, kdy se mraky nad hlavou doslova honily a vidina vyjasnění se byla poměrně vzdálená. Ale aby bylo něco "celkově", musí se to skládat z nějakých částí. A co k tomu jiného využít, než těch našich pět smyslů, pomocí kterých vnímáme své okolí a prostřednictvím nich reagujeme na různé podněty, tedy zraku, sluchu, čichu, chuti a hmatu? Oči si letos opravdu přišly na své, neb se zásadním způsobem podílely na vytvoření celkového dojmu a že toho musely zpracovat! Pravda, něco vidět (tedy i číst) nemusely, ale takový je už život. Uši si opět potrénovaly zpracování zvuku na všech hladinách, od téměř absolutního ticha až po nízko letící proudové letadlo a stejně tak, jako oči, ani ony nemusely některé věci, zejména v samém závěru roku, slyšet. A chuť? Ta snad až na malé zklamání vyplývajícího ze zřejmě přílišného očekávání od norské národní kuchyně, která nás nějak minula, byla letos smyslem nejspokojenějším. Aby tomu tak bylo, výrazně napomohl čich, byť ten na rozdíl od chuti, která si mohla ve spolupráci se zrakem vybírat, musel vstřebat i řadu nepříjemných"informací", se kterými si nakonec ale taky poradil. Posledním v řadě zůstal se svým hodnocením hmat. Pravda, nových tedy neznámých tvarů letos moc nepřibylo, ale situací, kdy se bylo třeba řádně držet nebo něco pevně uchopit bylo docela dost. A jelikož se v řadě případů nejednalo jen o fyzické uchopení - většinou se takové situace nazývají jako "chycení příležitosti za pačesy"- tak je to právě pomyslný hmat, který má nejvíce otevřených a zatím nevyhodnocených příležitostí, se kterými přepadává do příštího roku a vlastně tím i umožňuje navázat na vše dobré a snad bude varovat před opakováním toho, co se nějak nepovedlo, neb neděláme přeci žádnou věc s vědomím, že je to naposledy, že? A jak zní jedna z oblíbených filmových hlášek (Marečku, podejte mi pero), prostě pro uplynulý rok "je to dvojka":-) , což znamená spokojenost. Tu sice trošku v závěru roku kalí přepad jednoho "očekávání" do stavu "zklamání", ale jaký by to by byl život, kdyby zmizel moment překvapení. Byť někdy ne zrovna příjemného:-( Ale dost už psaní a hajdy ven, neb za chvíli se nad střechami domů rozvine novoroční ohňostroj a ten si přeci není možné nechat ujít :-)