pondělí 25. ledna 2016

Nikdy neříkej nikdy aneb návrat skoro za tmy

To, že o půl čtvrté přestalo pršet, jsme zjistili přes sklo kavárny ve Schladmingu, kde jsme si doplňovali nejen kofein (jak kdo), tak i trošku obalovali nervíky, neb ty dostaly dnes z toho vyčkávání na zlepšení počasí docela zabrat. V té době sice ale nikdo nepomyslel, že by to dnes nemuselo zůstat s tou potupnou nulou v deníčku kilometrů. Když jsme se serpentinami nad Schladmingem vraceli a v Kulmu při krátké fotozastávce pořídili pár obrázků místního masivu, nad kterým se začaly rozestupovat mraky, přišlo na mysl jít se aspoň na chvilku sklouznout. Minimálně vyzkoušet, co se na to dá namazat, abychom aspoň ráno vydrželi ještě bez klistru. A tak se i stalo a byť to bylo hodně rukama a taky o vyhýbání se vydřených resp. odtátých míst, zvládli jsme to až nad centrum Ramsau a stejnou cestou se vrátili zpět. Uznávám, žádná zvláštní porce kilometrů, ale i tato krátká vyjížďka potěšila a před večeří ubrala nějakou tu energii, neb již dopředu bylo známo, že i dnes se kuchař předvede a bude škoda něco nechat :-) P.S. A to se také na rozdíl od předpovědi počasí na dnešek vyplnilo, takže nezbývá než otočit klíčem ve dveřích a nechystat si vše, abychom se po snídani zbytečně nezdržovali a vyrazili do stop než se na nich projeví zítřejší oteplení. K mistrovský výkonům místního kuchaře se určitě vrátím v nějakém tom samostatném příspěvku, neb pro úplný obrázek si počkáme, co nám nachystá ještě na zítra :-)
 

Žádné komentáře: