Když se ráno objevila modrá obloha, nehnula se ani větvička na stromě a pod penzionem projela rolba upravující stopu na trase č. 14 příznačného názvu Sonnenloipe, začali jsme tušit, že to bude zase jeden z dnů, který se vydaří se vším všudy. Ano, nebývá, obvykle, že když jedeme spolu, tak počasí nemá chybu, spíše (aspoň tomu tak bylo většinou v Česku) se čerti ženili nebo aspoň bylo zataženo a podmínky nic moc. Tentokrát ale změna, takže nezbylo než dle plánu sejít po schodech na louku pod penzionem, nasadit běžky, stopou pod masivem Dachsteinu minout centrum Ramsau, projet Schildlehen a na konci před Hierzeggem se rozhodnout, kam dál. Tak se i za jasné oblohy stalo a když to v lesní části poměrně dobře jelo, rozhodli jsme se pokračovat po trase č. 17 Rittisloipe a objet hned první den pobytu zde vrchol Rittisbergu. Stopa označovaná jako těžká byla spíše označením pro místní rekreanty zkoušející první krůčky na běžkách, protože nějaké převýšení do 400 m pro nás, co pravidelně jezdíme Černou horu není zas tak nějaký výkon. A tak cesta ubíhala, byť v poledním čase občas i se zataženou oblohou, až jsme dorazili na první větší louku na odvrácené straně Rittisbergu a uviděli chaloupku a v ní světýlko. Byla to bouda Wiesmahdalm, která nás svou nabídkou přesvědčila, že nepobýt zde v poledním čase by bylo velkou chybou.
Zejména když jedna z upoutávek na papírové ceduli u dveří říkala, že je to poslední občerstvení před nájezdem na dálnici :-) Nevím, kterou dálnici měli na mysli, ale fakt byl, že pokud by ji a tu o kousek dále (Sonnenalm) člověk minul, tak další možnost na doplnění energie je až pod lanovkou na Rittisberg. To, že jsme viděli světýlko, bylo přesné, neb uvnitř byla místnost s hořícím krbem mající dvě malá okénka a svíčky na stole, takže v první chvíli mi to tam připadalo jako v kavárně pro nevidomé :-) Ale za chvíli oči přivykly a nemělo to tam chybu. Na zahřátí "Baba Jaga" aneb Jagatee, tedy čaj se slušnou dávkou bylinného likéru, k doplnění tekutin místní pivo a hlavně na prkénku chleba s uzeným, tedy Speckbrot. A účet? Rozhodně ne elektronický :-) Dolů do Ramsau to pak už jelo samo a na stadionu jsme se tak objevili v čase, kdy se ještě dalo mluvit o doplnění kofeinu. Nezůstalo však jen u něj, neb malinovému dortíku (prý hodně odlehčenému, aby to šlo ještě do večeře vyběhat) se nedalo odolat. Takže tak. Pak už jen kolem kostela s běžkami v ruce zpět do stopy, která nás dovedla až k penzionu. Tam jsme se v lyžárně odložili běžky, hole a boty s tím, že pohybu po sněhu bylo dost a po chvíli jsme se přesunuli do jídelny, abychom po jejím opuštění konstatovali, že sice dnes to bylo 22 km, takže by tu večeři šlo odepsat vůči nim, ale stejně nějaký dloužek na zítra zůstává. Takže zítra určitě nebude méně km. Co se týká dnešní večeře, tak tady by taková úvaha asi stála zato, aby to místní pohybování se ve stopě tu celkovou bilanci jen nesnižovalo, a byli jsme minimálně v rovině mezi příjmem a výdejem energie. Ale uznejte, takové dobroty většinou štýrské kuchyně (a navíc i prý hodně zdravé, jako třeba dnešní dýňová polévka jako předkrm) byste nechali bez povšimnutí? Takže zítra zvýšíme výdej a ono to nějak dopadne:-) P.S. Za oknem už nad Schladmingem rozsvítili sjezdovku pro večerní lyžování, tak i večer je stále ještě čím doplnit sbírku pohledů z dnešního dne.
Žádné komentáře:
Okomentovat