Pozdní odpoledne před námi, relax v místním wellnessu má ještě chvilku čas, tak co si ověřit část zítřejší plánované dopolední vycházky před odjezdem? To byla myšlenka, co mne napadla, když jsme se z hřebenovky vrátili na hotel. Zejména co do toho dvoukilometrového klesání od hotelu na křižovatku v údolí s modrou trasou podél Bílého Labe. A od nápadu není daleko k realizaci, takže žádné otálení a šlo se se slibem, že budu do hodiny zpět. A stejně jako na hřebenovce i zde plán byl jedna věc a realita druhá. Vyměnil jsem nakonec totiž rychlou chůzi za indiánský běh s přestávkami na fotky a místo návratu od první peřeje zpět nahoru po zelené jsem zvolil ověření celé zamýšlené trasy. Tedy nakonec místo 2 km dolů a 2 km zpět nahorů s převýšením 325 m, její prodloužení o něco více než 5 km. Cílem nakonec byla bouda U Bílého Labe, pak vstup do Čertova dolu a odtud co nejrychleji zpět na hotel. Bylo mi ale jasné, že v kombinaci s focením to bude výzva. A byla. V “limitu” jsem se sice nevrátil (přes bylo nakonec jen 10 minut), ale na druhou stranu jsem si ověřil, že zítra raději půjdeme od hotelu do Čertova dolu po žluté rovnou a peřeje Bílého Labe díky malému průtoku vody si odpustíme, neb budou úplně stačit ty na Čertově strouze a to klesání kolem ní až k boudě U Bílého Labe. P.S. Zadání totiž stále zní, že raději do kopce než dolů :-) A jako obvykle, někdy pro zážitek stačí pár obrázků. A ty jsem z dnešního pozdního odpoledne nějaké přinesl a po večeři je můžeme projít a domluvit se o zítřku.
Pozdní odpoledne před námi, relax v místním wellnessu má ještě chvilku čas, tak co si ověřit část zítřejší plánované dopolední vycházky před odjezdem? To byla myšlenka, co mne napadla, když jsme se z hřebenovky vrátili na hotel. Zejména co do toho dvoukilometrového klesání od hotelu na křižovatku v údolí s modrou trasou podél Bílého Labe. A od nápadu není daleko k realizaci, takže žádné otálení a šlo se se slibem, že budu do hodiny zpět. A stejně jako na hřebenovce i zde plán byl jedna věc a realita druhá. Vyměnil jsem nakonec totiž rychlou chůzi za indiánský běh s přestávkami na fotky a místo návratu od první peřeje zpět nahoru po zelené jsem zvolil ověření celé zamýšlené trasy. Tedy nakonec místo 2 km dolů a 2 km zpět nahorů s převýšením 325 m, její prodloužení o něco více než 5 km. Cílem nakonec byla bouda U Bílého Labe, pak vstup do Čertova dolu a odtud co nejrychleji zpět na hotel. Bylo mi ale jasné, že v kombinaci s focením to bude výzva. A byla. V “limitu” jsem se sice nevrátil (přes bylo nakonec jen 10 minut), ale na druhou stranu jsem si ověřil, že zítra raději půjdeme od hotelu do Čertova dolu po žluté rovnou a peřeje Bílého Labe díky malému průtoku vody si odpustíme, neb budou úplně stačit ty na Čertově strouze a to klesání kolem ní až k boudě U Bílého Labe. P.S. Zadání totiž stále zní, že raději do kopce než dolů :-) A jako obvykle, někdy pro zážitek stačí pár obrázků. A ty jsem z dnešního pozdního odpoledne nějaké přinesl a po večeři je můžeme projít a domluvit se o zítřku.
Žádné komentáře:
Okomentovat