Pro velký úspěch jsem si v úterý, tentokrát veřejnou dopravou, Pardubice zopakoval, neb jsem nechtěl s doručením jedné věci čekat až na další setkání, které bude na přelomu dubna a května u nás. A musím říci, že cesta tam autobusem a vlakem a zpět dvěma autobusy doplněná pěšky z vlakového nádraží k mamce a zpět pak na zastávku autobusu do Hradce Králové neměla chybu. Jak časově tak návazností spojů, kdy spoje na sebe navazovaly téměř ideálně - tam to bylo o 10 minutách a zpět o 5 minutách. Takže nemusím zastírat, že když se autobus v centru Hradce Králové dostal do zácpy a k terminálu zbývaly ještě tři světelné křižovatky, už jsem se smiřoval s tím, že další jede za hodinu. Ale vyšlo to. Bus jsem sice stihl, ale to kolem poledne zvažované možné dokončení nátěru zadní stěny pergoly hned po návratu domů už díky mrholení nedopadlo. Středa už ale s polojasnem a teplotou kolem 9°C dopadla, takže východní stěna pergoly zase po těch letech docela prokoukla. A aby se u toho neskončilo, tentokrát počasí/nepočasí, brzy prokoukne i vnitřek pergoly. Květen jako měsíc většiny rodinných oslav se totiž blíží, tak snad se k tomu přidá i pěkné počasí a zase si je tam užijeme. Zítřejší "první vlaštovka" se ale odbyde v obýváku, i kdyby byla pergola už ok. Nikdo tam totiž nebude u cappuccina (samozřejmě s pro tento den typickými věnečky) přeci mrznout :-) P.S. Tentokrát jsem si jednotlivé prvky zábradlí řádně označil, tak by nasazení po uschnutí nátěru mělo být raz dva, zejména když bude nový i všechen spojovací materiál.
Žádné komentáře:
Okomentovat