Po téměř plynulé jízdě po D11 jsme byli nuceni poprvé zastavit až na semaforech před P+R parkovištěm na Černém Mostě, takže nakonec obavy z ranní špičky byly liché a z cestovní rezervy nic neubylo. Tentokrát tím hlavním cílem v Praze nebyla ani rodina, ani památky, či nějaký gastronomický zážitek, ale rychlá návštěva jednoho zdravotnického zařízení v samotném centru Prahy, kam už jsme se přesunuli metrem. Přesněji v místě, kde by to člověk zrovna neočekával. Tak taky dopadlo jeho naše "hledání". Přestože jsme ty dveře hned "trefili", teprve až orientační plánek nás k němu po kratší procházce kolem vrátil zpět, abychom zjistili, že v pravém horním rohu cedule u dveří je napsán i odkaz na námi hledané místo nacházející se ve 3.patře budovy. Během půlhodiny bylo vše potřebné hotovo, takže už nic nebránilo dát prostor i dalším dnešním a vlastně i již výše vyjmenovaným cílům. Ale to s prázdným žaludkem úplně nejde, takže první kroky směřovaly někam na snídani. A aby se to spojilo i se zamýšleným nákupem pár drobností na návštěvu u našich pražských vnuček, tak jsme den "začali" v Palladiu. Odtud už "okružní jízda půlkou Prahy do Strašnic, návštěva spojená s hlídáním Aničky, kdy jsme prověřili nejen dětská hřiště v okolí, ale i své schopnosti při jízdě s kočárem po okolních chodnících, když si v něm unavená Áňa poměrně dlouho "dáchla". S přicházejícím podvečerem nastal čas návratu. Tentokrát k autu busem a metrem druhou stranou, takže jsme to dnes měli trochu i jako okružní jízdu :-) I zpět po D11 byla na rozdíl od protisměru do Prahy v pohodě. Tam kolem toho 40. km, kde kolona, když jsme ji míjeli, dosahovala něco přes 3 km, si to řidiči "užívali". Mimochodem při příjezdu domů hlásili v rádiu, že už má těch kilometrů šest. P.S. S tím ranním hladověním bylo "solidární" rostlinstvo ve skleníku, které zase žíznilo a trošku se i "přehřívalo", neb jsem ráno před odjezdem zapomněl skleník po nočním chladu zase přiotevřít. A přestože to rozdíl od nás trvalo od rána až do našeho podvečerního příjezdu, po zjednání nápravy už to za chvíli nebylo ani patrné.
Žádné komentáře:
Okomentovat