Poslední tři květnové dny vlastně léto už připomínaly, zejména to dnešní odpolední vedro. A hlavně je už zase znát, že by příroda přivítala nějakou tu kapku deště. O tom ale žádná předpověď na nejbližší dny pro naše končiny nehovoří. Pondělí to ještě šlo, takže jsme se zase o kousek posunuli s úpravami kolem jezírka, ale v úterý, zejména když jej člověk trávil uprostřed Pardubic, to chtělo zvládnout všechny nákupy a zařizování hned ráno a pak se "přestěhovat" do pokoje s oknem na sever. Dnešek byl obdobný, jen s tím rozdílem, že už jsem byl doma. A jelikož mi "nestačilo" ranní vyvětrání s Clifem, rozhodl jsem se, že se už tentokrát sám vypravím "užít" si zase chvilku v zámeckém parku Hrádku u Nechanic a pořídit si pár obrázků s oblohou, na které tentokrát nebyl ani mráček. A bylo to opět ve stylu co nejkratší cestou tam, tam se jen chvilku pokoukat a zpět najít cestu tak, aby před domem se počítadlo zastavilo na pomalu již tradičních patnácti kilometrech. Tam to bylo v pohodě, zpět, přestože to ani tentokrát nebylo s krátkou pauzou v místní kavárně Anny z Harrachu, už to bylo o něco horší, neb to teplo už bylo cítit i z toho asfaltu na silnici. Vím, že po lesních cestách a hlavně ve stínu by to bylo lepší, ale to by v lese nesměla probíhat těžba a cesta vypadat jako dvě hluboké koleje se stále ještě ne zcela vyschlým prostředkem. Přesto i s cestou zpět opět spokojenost, neb dnešní patnáctka se časem určitě zařadí mezi ty mé rychlejší, kterých ale zase tolik není. Navíc se stala takovou "třešničkou" na jednomu skvělému výsledku, který bude spojen jak s posledními sedmi dny, tak i s uplynulým měsícem. Ale až o tom až příště. P.S. Jinak dnešek měl další letošní prvenství - frappé na zahradě pod slunečníkem.
Žádné komentáře:
Okomentovat