Tam se nevejdeš!

 Nebo "To nedáš!". Tak by se dalo okomentovat náhlé vnuknutí u řidiče auta jedoucího ráno přede mnou a najíždějícího u Černého Mostu z D11 na magistrálu. Nejen, že mezera mezi dvěma jedoucími kamiony nebyla z největších, ale hlavně to vůbec nebylo to místo, kde by se mělo přejíždět mezi pruhy. A jaký asi mohl být výsledek, když ten první kamion zastavil a ten druhý ještě pár metrů pokračoval? Těch pár metrů, kam navíc tento řidič strčil "čumák svého auta", mu na zastavení nestačilo. Za nimi zastavený provoz v jednom pruhu a kolona, která prý narostla do slušné délky, jak mi sdělil kolega, snažící se z D11 dostat na magistrálu pár minut za mnou. Ale tím, že nehoda zůstala za mnou, stejně jsem vyhráno neměl. Na konci Štěrboholské se potkal kamion s osobákem a tak jsme si půl hoďky taky počkali, abychom pak těch posledních pár kilometrů k odbočce na Spořilov "doskákali" bez větších problémů. Každopádně hned po ránu slušná ztráta času, ale bezpečný dojezd. "A to je to hlavní a tak to má být", použiji-li k uzavření tohoto příspěvku známou filmovou hlášku :-)

První celý červnový a horký po všech stránkách :-)

Myšleno týden. Ten začal TV zážitkem z představení Kouzelné flétny, pokračoval delším pobytem v Praze zpestřeným krátkou podvečerní "výměnou názorů na svět" s Ali na dětském hřišti a českou kuchyní v téměř již tradičním prostředí  U Havlíčků zakončenou procházkou kolem Botiče, aby po skončení pátečního workshopu se už konečně auto nasměrovalo na cestu domů. Když jsem se dotkl auta, tak od tohoto týdne je jízda po D11 zejména mezi 12. - 30. km spíše poskakováním v koloně v délce většinou kolem 5 km, a ještě pár týdnů tomu tak bude. Ale v pátek už zase byl směr do HK dvěma pruhy, takže už to docela šlo. Na víkend jsme dostali do péče Clifa, takže většinu času s námi trávil na zahradě, jen v sobotu jsme si odskočili k náčelníkovi do Pardubic na "flákotu se zeleninou", neb po pátečním večerním posezení u pergoly nějaké pomyšlení na tvorbu domácí specialitky nebylo.  V neděli to ale bylo opačně, a hned snídaní v zahradě.  Domácí vaření má ale "drobnou chybku", neb zůstává po něm dost nádobí. To jsem ale "vyřešil" po odpolední frappé, když jsem s tácem zakopl na schodech a místo k umytí jsem obsah přesunul rovnou do popelnice. Tak šikovně jsem zakopl, že zůstaly celé jen kovové lžičky. A abychom nezůstali jen u těch chutí, užívali jsme si i barev, neb zahrada se po přídělu vláhy na začátku týdne docela probrala, byť dnes už nepohrdla silnější zálivkou. Za chvilku dorazí Clifovi páníčci, takže toho čeká "večeře" již z jejich rukou, aby si jich pár dní užil a příští víkend se opět "vrátil" do naší víkendové péče stejně tak, jak tráví čas bratrův kocour Cherry v Pardubicích po dobu dovolené jeho "domácích".

Konec týdne byl hodně o jídle :-)

Od snídaně v zahradě, kde jsem byl "pod dozorem" hladového Clifa, přes návštěvu hradeckého Aquaria v čase poledním,, až po večerní grilování s Ondřejem Slaninou, což byl asi největší kulinářský zážitek z poslední doby. Díky moc za něj! Sice jsme díky zajímavému povídání a naší vlastní přípravě  čtyřchodového menu večeřeli až v čase, kdy tak činí většinou již jen Španělé, tedy po desáté hodině večerní, ale každopádně to stálo za to. Parádní zážitek spojený s řadou dobrých rad i inspirací, které se budou v brzké době určitě hodit., takže jsme si na to i po půlnoci připili. Mezi vším víkendovým jídlem pokračovala dle plánu údržba domu a zahrady a musím říci, že jsme se o tomto víkendu řádně posunuli. Navíc, jak to tak bývá obvykle, objevilo se pár akutních věcí, které se do toho všeho museli vejít, a také se zvládli, takže do nového týdne zase po delší době bez "větších" restů. Včera také slavili v Trutnově úspěch hradečtí Dragons, takže v neděli 18.6. jejich poslední letošní zápas, navíc v domácím prostředí "Pod Lízátky", bude určitě dalším zážitkem. Co říci na závěr týdne, vlastně i dalšího, tedy pátého měsíce tohoto roku? Bylo v něm od každého něco, takže konečně normální měsíc, jak jsme zvyklí. A s přicházejícím červnem resp. jeho prvními dny už to léto s možnými vlastně již trochu plánovanými, tedy očekávanými  zážitky v něm na sebe snad nenechá čekat a spolu s již naplánovanou letní dovolenou rozdělenou na dvě části si trošku "vyrovnáme bilanci" vůči času strávenému pracovními povinnostmi. P.S. Řádně se nám prosvětlilo nejen v pergole ale je i více místa kolem stolu před ní. Aneb zarostlá byla až hrůza!

 

Dva dny pod modrou oblohou

 Probuzení do pátečního rána bylo trošku složitější, neb se mi vůbec nechtělo vstávat. Hlavně díky tomu, že jsem toho moc nenaspal. Ale jelikož za chvíli pokračoval firemní výjezd programem druhého dne a bylo třeba se předtím nasnídat, tak nebylo co řešit a místo plánované ranní procházky v místním parku jsem se musel spokojit s pohledem z okna. Prostě nebyl čas. I druhý den porady proběhl bez nějakých problémů a když jsem v jejím závěru se stal jedním z těch dvou šťastlivců, co si odvezli úkol s termínem předložení do deseti dnů, tak už mi asi nic nescházelo. Zbývala jen cesta domů a jak to tak v pátečním odpoledni bývá, nebyl jsem na silnici sám a zejména mimo dálnici to bylo znát. Dnešek byl celý na zahradě, začalo to druhým kolem "klempířiny", jejímž výsledkem je funkční okap na Clifově kotci, pokračovalo se s elektrickými nůžkami v ruce na živém plotu, s mechanickými nůžkami na pergole, aby vše skončilo zálivkou žíznící zahrady. Dnešek byl také prvním dnem, kdy odpolední cappuccino nahradilo pod slunečníkem frappé. Navíc bylo se i na co dívat, neb i přes to místní sucho zahrada na řadě míst hýří barvami.

Jak si udržet duševní zdraví

Aneb úterní dopoledne ve společnosti prof. Cyrila Hőschla jakoby dalo zadání celému týdnu, přesněji jeho pracovní části. Člověk se dozvěděl nejen že Češi v roce 2015 spolykali 6,5 miliónu antidepresiv (3x více než před deseti lety), ale taky že počty návštěv u psychiatrů vzrostly o stovky procent. Vše doplněno tím, kdo si co připouští/nepřipouští, jak to kdo řeší  a hlavně zda je vůbec možné duševním poruchám předcházet. Vše na konkrétních příkladech, takže někdy měl člověk pocit, zda to není trošku i o něm :-) A na závěr vše shrnuto přes syndrom vyhoření, obranu před ním a něco i o celkové prevenci. Co k tomu více? Každopádně nebylo od věci se něco k tomu dozvědět, snažit s tím moc nepotkávat, což úplně nedám, ale hlavně sám nebýt příčinou. A jelikož jedním z "opatření" je hledat protiklady, tak k duševní práci patří ji vyvážit prací fyzickou. A tak došlo i na nějakou tu klempířinu na psí boudě (dodělávka plánována na sobotu), zámečničinu na vrátkách i něco málo na zahradě, aby si člověk nabyté zkušenosti odjel uplatnit  "do praxe" na dvoudenní strategickou poradu vedení firmy do již docela známého prostředí nedaleko zámku Konopiště.  První den máme za sebou, netradičně s hodně pozdní večeří, takže není divu, že se diskuse protáhla až do pozdních nočních hodin. Teď něco naspat, dopoledne se zkusit dobrat konkrétním závěrům pro další postup a pak v odpoledním čase ještě dvě hoďky za volantem a upevnění duševního zdraví, tentokrát v domácím prostředí, může pokračovat, neb zahrada i počasí v tomto týdnu nabízejí ty nejlepší podmínky.