Stříbrná neděle už v adventním duchu

Po pátečním večerním návratu z Pardubic a  sobotě, jejíž dopoledne bylo věnováno ještě "dotažení" některých záležitostí, v rámci nichž se svezl i poměrně rychlý výběr a nákup vánočního stromku a nějakých drobností k tomu, aby v poledním čase jsme se na chvíli zastavili i na vánočních trzích na Velkém náměstí, se už vše tak nějak dostalo do obvyklých kolejí. Myšleno do stavu přibližně odpovídajícímu zbývajícím dnům do Štědrého dne.  Vánoční punč byl sice až dnes a doma, na nějakou ochutnávku to tam také nedopadlo (možná i tím, že na nějaké větší zakusování se do něčeho je ještě brzy, a navíc doma čekala jedna z posledních porcí oblíbené trojkombinace :-)), ale přesto něco, tentokrát z produkce slovenských farmářů, jsme si "na později" přivezli.  Neděle nás přivítala lehkým sněhovým popraškem, který ještě trošku nabyl během dopoledne a díky poklesu teploty lehce pod nulu bychom se jeho udržení mohli dočkat i po následujících pár dnů. A to díky avizovaným mrazům. Zda ještě něco připadne resp. budou prý po více než deseti letech bílé Vánoce, na to je ale ještě brzy. P.S. Jak vypadají právě z pece vytažené čerstvé housky, když je i s taškou omylem "připlácnete" k podlaze auta sklopeným sedadlem, aby se tam vešel i vánoční stromek, o tom jedna z těch posledních fotografií :-) A že nakonec nic nebývá většinou tak zlé, jak to vypadá, o tom zase bylo nedělní odpoledne na dvoře před garáží ještě "před cappuccinem". Pak jsem si sice musel chvilku "rozmrazoval" prsty na rukou, neb v rukavicích to dělat nešlo a chvilku to trvalo, ale když i ten výsledek "zahřál", byť jen na duši, tak ani to "rozmrazování" to dlouho netrvalo :-).

Další "level" v projektu "III.Z" dosažen aneb

po trošku nervózním pondělí a poté úterku většinou stráveném na několika křeslech a židlích, myšleno v ordinaci, na sále, v čekárně a v blízké kavárně při doplňování tekutin a energie v tekuté a gelové formě, možno říci, že vše dopadlo dle očekávání a že ta tekutá či gelová strava by neměla mít ani tentokrát dlouhého trvání. Navíc už je na konci toho více než ročního "tunelu" vidět docela slušné světlo. Tentokrát jsem se ale díky rozsahu výkonu nezůstal ušetřen jednoho průvodního jevu, takže bych v následujících několika dnech mohl kontaktovat centrum pro domácí násilí. A pokud by se to posuzovalo jen podle vizáže, tak zcela jistě se zaručeným úspěchem :-). Ale co s tím "přišlo", byla chuť konečně začít vnímat i tu atmosféru spojenou s koncem roku. Sice jsem si v rámci jedné úterní pauzy pro krátké vyvětrání se z toho dezinfekcí nasyceného prostředí vybral Velké náměstí, kde už stál ozdobený vánoční strom a instalovaly se poslední stánky na vánoční trh, ale to v té době ještě nějak nezabralo. A "nezabraly" ani minulý týden doma instalovaná venkovní světelná výzdoba nebo ozdobené vánoční stromy na hradeckém či pardubickém nádraží či vánočním zbožím nacpané uličky mezi regály Kauflandu. A ta chuť dostala dnes i první konkrétní podobu v prodejně s pardubickým perníkem, byť se zatím "zaměstnal" jen čich a na tu skutečnou chuť si ještě pár dní počkám. Stejně tak na nějakou tu ochutnávku v rámci pardubického adventního času. A že je tu z čeho vybírat. A jak to bude letos s barvami? Která bude rámovat letošní Vánoce u nás? O tom bude také jasno v nejbližší době. Jinak konec letošního roku nezůstane "netradiční" jen první adventní nedělí strávenou na pláži v Karibiku a "doháněním" něčeho o té druhé a zbytku o té třetí, ale i tím, že do sklizně z naší zahrady letos přibyde něco, co je přímo bytostně spojeno s vánočními svátky. Jmelí, se kterým je spojována tradice, že by jej člověk měl získat darem, aby v jeho vánoční výzdobě sehrálo tu svou pozitivní roli. Letos tu jeho pozitivitu vylepšíme, od nás darované jmelí bude navíc domácí, tedy vypěstované na zahradě. Přesně podle hesla, že nejlepší dárek je ten, který dárce vlastnoručně vyrobí :-)

S odstupem několika dnů slíbené ohlédnutí se

Samozřejmě nad tím báječným týdnem znamenajícím totální "vystoupení" nejen z toho sychravého podzimního času, ale i z dění, které jej provází. Myšleno nejen to, co se každoročně pravidelně opakuje před příchodem zimy, ale i to, co zejména ty dva předchozí týdny přinesly. Dost toho bylo již popsáno v jednotlivých příspěvcích. K tomu téměř "absolutnímu" relaxu, neb tentokrát to bylo "jen" o jednom celodenním putování po souši a moři, jedné vycházce východním a jedné západním směrem po písčité pláži co čas "dovolil" mezi ochutnáváním místních specialit a o denním korzování po břehu a na molu u hotelové pláže, už stačí jen doplnit, že většina zážitků se odehrávala v samotném a poměrně rozlehlém resortu. Takže to byl nakonec prima relax doplňovaný několika vycházkami denně do řady "zážitkových" míst plných barev a chutí :-). Relax ve velmi příjemném prostředí prosyceném místní mentalitou a pohostinností. Sice trval jen jeden týden, ale díky tomu, že to tam a zpět bylo přímým letem, tak se ta doba vymezená tím týdnem využila skutečně maximálně. P.S. A bonusem bylo i potvrzení toho, že daleko v současném světě a při jeho možnostech není zas tak daleko :-)

Přestoupit z lodi do jedoucího rychlíku?

Neproveditelné? Nesmysl? Ano, ale přirovnání pro přelom listopadu a prosince bych asi vhodnější nenašel. Předposledním dnem listopadu skončil týdenní téměř "absolutní" relax, který mimochodem následoval po dvou týdnech docela slušné "jízdy po tobogánu života, takže by se dalo říci , že už přechod do něj nebyl "pozvolný", ale skokový. A to se vším všudy, tedy od teploty, časového posunu až po úroveň aktivit. Poslední listopadový den měl být od toho, aby návrat do všední reality, ze které už, bohužel, hned na jeho začátku stačilo dát o sobě vědět několik "zajímavých" záležitosti, byl co nejvíce pohodový. Jediné, co se podařilo, bylo snad to, že člověk z toho sychravého počasí a kolem šířících se bacilů nic nechytil. To, kdyby nedopadlo, tak bych mohl "odpískat" již jednou odloženou událost, na kterou už čekám od začátku dubna tohoto roku. Vlastně po všech drobných peripetiích se nakonec povedlo chytit ten "rychlík", aby k mé velké radosti nakonec trošku zpomalil a moc těch restů za sebou na příští týden nenechal. Proč až na příští týden, když dnes je teprve pátek? Zítra ráno se ten v poslední dnech vnímaný virtuální "rychlík"  změní k konkrétní spěšný vlak  směřující do Pardubic a program pro následující tři dny už do sebe nic dalšího tam nepojme. P.S. Málem bych zapomněl, že to byl na pozadí jedné prima schůzky v poledním čase i přestup resp. návrat k tradiční české kuchyni. I v tomto případě to bylo v podání opravdových mistrů.

I aplikace IREDO má občas své dny ...

Takže to poskytování informací o aktuální poloze spojů, jejich případném zpoždění i údaje o nejbližších odjezdech spojů ze zastávek v rámci tarifu IREDO, jak to má dáno do svého vínku, nemusí někdy úplně odpovídat skutečnosti. Zejména pokud si k tomu přidáme ještě občasné drobné výpadky v rámci komunikační infrastruktury, po které "běhají" data, které jsou v rámci ní zpracovávána. Tak by se s tím asi mělo někde "na pozadí" i počítat a úplně se na to nespoléhat, neb jsou dokonce spoje, které sice do tarifu IREDO patří, ale v aplikaci jejich polohu ani případné zpoždění nenajdete. Příkladem je naše všední "jedenáctka". Ale že by něco podobného měl člověk čekat u dopolední "devítky", to ne. A tak se stalo, že když jsem si jako obvykle kontroloval 5 minut před příjezdem "devítky", kde se v tuto chvíli nachází, tak nejenže vyběhl údaj o 23 minutách zpoždění, ale značka zůstávala stát kousek od výchozí stanice spoje, tedy někde u Měníka. A když zpoždění po minutách narůstalo a značka se stále nehýbala, usoudil jsem, že čekat venku v té zimě nemá cenu a jelikož to mám na zastávku pár desítek metrů, tak bude lepší si počkat doma. Věřil jsem, že nakonec, byť se zpožděním, bus dorazí, a já, sice tak tak, ale ještě stihnu vše plánované na dnešek do Hradce. Když jsem za sebou zavřel domovní dveře, zpoždění už bylo 28 minut, takže jsem si "vydedukoval", že to vypadá na poruchu a že nakonec by asi nic nemuselo přijet. Ale než jsem stačil kliknout na nabídku dalších spojů, zpoždění najednou zmizelo a nejen že značka přeskočila o pár desítek kilometrů až na zastávku v naší obci, ale zastavil tam i autobus. Takže vlastně vše OK. Jen já už jsem se ani nepokoušel obout a zkusit jej dostihnout, neb za tím jedním cestujícím, co na zastávce čekal, se už zavíraly dveře a bus odjížděl. Takže nezbylo, než za 3/4 hodiny vyrazit kousek po svých a dostat se do Hradce busem ze zastávky v sousední obci. Ani tato jízda nebyla úplně "všední", ale s tím už aplikace neměla nic společného. A poučení ? Žádné není, prostě každá informace má v čase svou kvalitu a je na každém z nás jak s ní naloží. P.S. Příště se raději spolehnu na sluch, neb je bus slyšet, když už je dole pod kopcem :-)