Čeho se dočkáme ve dnech příštích?

Otázka, jejíž odpověď by zcela jistě mohl obsáhnout rámec od Šumavy k Tatrám. Ale já se v tomto případě spokojím jen s územím výrazně menším vymezeným pár stovkami metrů čtverečních a nejbližšími sedmi dny. Jaká by mohla být odpověď? No přeci toho, co si zvládneme k tomu, co přinese sám život, ještě přidat. A hned v pondělí po ránu nutno dodat, že do toho očekávaného dění v tomto týdnu nebude snadné něco doplnit, pokud se samozřejmě nebudou uvažovat nějaké ty záležitosti "na jednu hoďku a méně". Co bude na pozadí všeho, bude počasí, neb se přiznám, že mne ta letošní zima nějak moc nebaví a vypadá to, že bych ze všeho přivítal, by už co nejdříve skončila. Trošku to je i tím, co bych rád, aby dopadlo ještě před příchodem prvních jarních dnů, abychom do jara letos vstoupili už patřičně "rozkoukaní" na to, co bychom si přáli nejen v něm letos zvládnout a hlavně si užít. Necelý půldruhý měsíc sice dává poměrně slušný prostor, ale když on ten čas tak letí, tak stejně se asi ani v letošním roce  nezbavíme komentářů typu "To se mělo stát (udělat) už na jaře" apod. Aby toho na konci září nebylo tolik, o tom už by měl být příští týden, jeho kalendář je úplně prázdný v očekávání, že podle toho, co dovolí počasí, se v něm objeví už ty první akce venku. Z toho plyne i odpověď na očekávání dění v příštích dnech. Prostě dostat do těch příštích dnů k tomu již naplánovanému maximum toho, co se může vyřídit či udělat hlavně doma, aby se tomu nemusel obětovat lepší čas. Za zmínku z takových těch "větších akcí" v plánu stojí dnešní pokračování "domácí dětské skupiny" se Štěpi, dojde i na trochu té domácí administrativy vyvolané hlavně děním v posledních týdnech, určitě tam bude nějaká ta návštěva Lázní Bohdaneč a bude-li tomu jak stran počasí tak i zdravotní kondice přáno, druhou půlku týdne bychom tu mohli přivítat na prvním vícedenním pobytu Tomíka. Což by také znamenalo, že se v samotném závěru týdne otočíme do Prahy a tu otočku bychom mohli doplnit ještě o nějaký zážitek. Zejména pokud by přálo počasí. A co čeká v zásobníku těch "ostatních" věcí, ze kterého by, přesněji řečeno z jeho samotného vrchu, ubýt? Nějaká ta administrativa ze zastupitelstva, hledání místa (termíny už jsou) pro letní dovolenou s vnučkami, příprava sklepa na bílení, věci na jarní svoz odpadu a dokončení prořezu jedle u zahradního jezírka. Takže co do náplně poměrně jasno, čeho se ale dočkáme, to ukáže čas a podvečerní nedělní ohlédnutí. To dnešní ranní k jedné věci za těmi těmi uplynulými šestnácti únorovými dny bylo sice poměrně chladné ale nakonec pozitivní, i když by se dalo ještě něco i zlepšovat. Ale od toho je ta druhá půlka února. P.S. Ale "suchý únor" tím rozhodně myšlen není :-).

Po čase zase "dlouhý" den

To, že to tentokrát to hlavní z celého dne padlo na pátek a zároveň na svátek sv. Valentýna, nějak vyšlo "samo", neb dnes navštívený stand-up v divadle Hybernia se nekoná zase tak často. A že to byl dlouhý den, tak k tomu přispěla i naše ranní domácí "dětská" skupina se Štěpi, neb dnes se do školky nešlo. To samé "potkalo" i spoustu jejich kamarádů od Krtečků, takže jich dnes ve třídě prý zůstalo jen pět. Potom už zbyl čas jen na pár drobností doma a v dílně, aby po chvilkovém poobědovém odpočinku a čaji o třetí hodině následoval odjezd za tím hlavním bodem dnešního dne. Jízda po D11 docela pohodová včetně příjezdu do Prahy, abychom tentokrát s autem skončili hned na jejím okraji v P+R Černý Most, a zbytek cesty do centra absolvovali metrem. A jelikož příjezd na Náměstí Republiky byl tak akorát v čase, na který jsme měli rezervaci v nedaleké Kolkovně Celnice, nic nebránilo pokračovat rovnou tam. Mimochodem toto místo už se stává pomalu tím místem, které pro podvečerní doplnění energie volíme vždy, když míříme do Prahy někam do centra za kulturou. Stejně tak, ale jen pro mně, se stává obvyklou svým obsahem objednávka z jejich jídelního lístku. Prostě kančí na šípkové omáčce s perníkovými noky je, jak by řekli ti, co hovoří anglicky nebo ti, kteří svůj český slovníček mají anglickými výrazy prošpikovaný, prostě MUST. Rezervace byla tentokrát nutná, neb sv. Valentýn byl znát i zde chvilku po našem příchodu. Po večeři zbyla ještě chvilka do začátku představení a jelikož nejen divadlo ale i Palladium je z restaurace doslova pár kroků, krátká procházka jeho třemi patry nejen zkrátila čekání, ale i docela zahřála, neb venku to hlavně pocitově nebylo nic moc. Pak už jen pár kroků do nedaleké Hybernie a stand-up mohl začít. Přiznám se, že patřím mezi pravidelné diváky televizního Comedy Clubu na Paramount Network (verze po 22.00 hod.) a občasného diváka Partičky na Primě, takže bych mohl trošku i hodnotit. Ale to vzalo za své hned od začátku, když jsem to tentokrát měl v přímém přenosu bez těch různých TV omezení, vypípávání resp. různých úprav, střihů, atd. realizovaných při natáčení. A hlavně dost toho bylo o okamžité improvizaci vyvolané jednak zapojením publika do dění na jevišti a jednak i tím, co tam předváděli samotní komici, když do toho svého "zatahovali" i sebe vzájemně. Takže další prima zážitek, po kterém ještě následoval jeden, pokud se pro něj takové označení dá vůbec použít. Tedy pohodová jízda domů po noční D11, takže doma to bylo jen o chvilku déle, než kdybychom v Praze zůstali a přesouvali se noční Prahou. Ale teď, aby se ten "dlouhý" den neprotáhl ještě do toho příštího, nezbývá, než udělat za tímto příspěvkem tečku a event. zážitky o víkendu a v dalších dnech si nechat na příští příspěvek. 

Do dvanácti ať jsi doma!

Sdělení, které patří mezi jedny z těch nejčastějších. V tomto případě ale nešlo o hodinu půlnoční, nýbrž polední, což této formě tohoto sdělení už dává jiný punc. Přesněji řečeno je většinou slyšet v provedení "Do oběda doma!". Každopádně obě už jsou určitou nostalgickou vzpomínkou, neb aby zase mohlo být slyšet to první, tak to už by nás mělo minout, zvláště když si připomenu, při jakých příležitostech to zaznělo, toho druhého v tom pravém smyslu se možná ještě dočkáme někdy o prázdninách. A určitě nebude mít na konci vykřičník. Tak proč se objevilo v titulku dnešního příspěvku? Tomu se asi dá říkat něco jako okamžitý nápad. Stačil jeden pohled na hodinky, pak z okna a myšlenka, že by byla škoda, když už venku máme po delším čase bílo, nespojit myšlenku na vyvětrání se s pořízením pár obrázků, které ještě nemám. Ano zámek Hrádek u Nechanic v bílém mi za ty roky navštěvování chybí. A když jsem si spočítal, že do času, kdy se obě ručičky na hodinách potkají na čísle dvanáct chybí cca doba, za kterou bych se měl ze zámeckého parku vrátit domů rychlejší chůzí, nenapadlo mě nic jiného, jak si ten cíl zformulovat. Říci jen, že s obědem se nečeká, nešlo, neb když jsem si jej měl zároveň uvařit, nešlo. Mimochodem na "obrátce" jsem si říkal, že by to dnešní vaření šlo "obejít", a tu trasu místo přes Těchlovice zvolit přes Libčany a v místním Gastromu si něco vybrat z tradiční nabídky sedmi jídel, ale nakonec z toho sešlo a vše bylo dle původního plánu. tedy přes Těchlovice a s doplněním energií až doma. Ne proto, že bych si z nabídky nevybral, ale proto, že by byla škoda nevyužít nápad, co si udělat k obědu sám. A ještě třeba dodat, že to tentokrát bylo s vysokými trekovými botami na nohou, neb jsem díky ranním mrazíkům chtěl vyzkoušet obejít Radíkovice a navázat rovnou na lesní cestu pod zámkem. Nápad dobrý, ale nějak jsem si neuvědomil, že ten Radíkovický potok může být tak široký a na jeho překonání třeba použít most. A ten byl až v Radostově, takže z úmyslu zkusit, zda jde ještě více zkrátit cesta od nás na Hrádek, se z toho stala jedna z nejdelších a díky její značné části po poli, které zase tak moc promrzlé nebylo, i nejnamáhavějších. Ale co, nakonec cíle bylo dosaženo, obrázky, byť tentokrát se zataženou oblohou, se povedly a přidal se k tomu i nápad na zopakování, pokud by se k tomu sněhu obloha otevřela. Mimochodem v sobotu a v neděli má místní kavárna Anny z Harrachu otevřeno, takže by to mohlo být jen o procházce v parku a návštěvě kavárny, když by tu větší část trasy zvládlo tentokrát auto. A určitě by to bylo po silnici, takže by se pneumatiky na rozdíl od bot nemusely čistit od bláta :-)) Teď zbývá ještě dodat, že ani cesta zpět nebyla bez fotozastávky, když si obrázek cestou v Těchlovicích doslova vyžádal jeden místní bělouš. Ale že by chvilku postál, abych mu mohl udělat fotku ve formátu na cestovní pas, to ne. Čekat se mi na to, až se uráčí chvilku postát, se mi nechtělo, tak to má "v pohybu". Pak už zbývalo, doslova jen "po čuchu", projít kolem místní výrobny sušenek a poté už jenkolem lesa dorazit domů. Pohled na hodiny říkal, že cíl byl splněn vlastně dvakrát, takže nejen návrat do stanoveného času, ale mohl by se stihnout i oběd. Což se nakonec i stalo a po něm a chvilkovém odpočinku s Clifem na zahradě vznikly i tyto řádky.  Tentokrát s dobrým pocitem, že k jejich napsání vedl zážitek, který byl spojen s prvním větším letošním rozpohybováním se :-) P.S. Doprovodné obrázky pocházejí z několika předchozích dnů, kterými s táhla společná nit se vším, co bylo ještě třeba udělat pro dokončení včerejšího "stěhování" mamky z Vysokomýtské nemocnice do péče AH Lázně Bohdaneč. 

Zážitky se tentokrát mohly měřit i kaloriemi :-)

A přidám k tomu navíc, že paní sedící u sousedního stolu při včerejší večeři v pražské restauraci Ginger&Fred, která trošku předpověděla její "následek" i pro nás, když konstatovala, že čeká dieta až do úterý, jsme dnes večer museli dát za pravdu. Zejména když my  jsme ten včerejší základ ještě vylepšili při dnešní cestě z Prahy polední návštěvou pivovarské restaurace v Poděbradech. Tímto konstatováním se ale tento příspěvek vlastně dostal až nakonec dění v posledních dnech. Ale jelikož toho bylo více, co by mohlo stát za zmínku a doprovázejí to i přiložené obrázky, vrátím se v následujících řádcích "na začátek", který se potkal s koncem tentokrát lehké chřipkové virózy, takže nic nebránilo absolvovat i víkendové plány, kterým ještě předcházela krátká návštěva Pardubic s posledním doladěním všeho potřebného před středečním "stěhováním" mamky v Vysokého Mýta do Lázní Bohdaneč. Když se vše známé potvrdilo, další čeká ještě na první dva pracovní dny nadcházejícího týdne, nic nebránilo v sobotu vyrazit do Prahy. Nejen proto, abychom si toho dne s Tomíkem maximálně užili, padla volba oběda "do krabice", neb v nedaleké Allegrii jejich pizza prostě nemá chybu a když je možnost, tak proč ji opět nevyužít. V podvečer jsme se svěřili pražské MHD a pomalu již tradiční kombinací busu č.188 a tramvaje č.22, když míříme do centra, jsme tentokrát zamířili na Karlovo náměstí, ze kterého už to bylo jen pár kroků do Tančícího domu, kde v 7. patře čekal rezervovaný stůl a další z nevšedních zážitků od místního personálu v kuchyni i při obsluze. Přiložené obrázky je sice přibližují, ale aby to bylo úplné, musely by u toho být i ty chuťové vjemy. A že ty tentokrát byly hodně bohaté a taky zajímavé. Třeba jak takový gel ze spálené cibule dovede ozvláštnit chuť servírovaného rybího filetu či třeba jak intenzivní chuť měla polévka ze sušených hříbků. Vše doplnilo i skvělé vinné párování i výhledy přes okno a pak i z terasy na Vltavu a okolí od Vyšehradu až pod Pražský hrad. To jsme si prohlédli i při večerní cestě zpět, kdy jsme tentokrát zvolili přiblížení tramvají na Staroměstskou. Na to, že už bylo dost večer, tak jsme s cestou zpět, pro kterou jsme volili opět MHD, měli docela kliku. Neb ani na navazující metro, ani pak na bus č. 154 jsme téměř nečekali, takže cesta zpět mi připadla, jako bychom jeli s té denní špičce, kdy jsou v dopravě minimální intervaly.  Nedělní dopoledne bylo nejen o dalším "seznamování se" s Tomíkem, aby za necelé dva týdny jsme jej na pár dní přivítali u nás, ale trošku i o TV, kde běžel přenos z ČEZ Jizerské 50, abych si trošku připomenul i svůj zážitek z jejího absolvování před pár roky. Mimochodem, Luboši, gratuluji k absolvování další "padesátky". A pak už sbalit věci, sednout do auta, zastavit v Poděbradech na parkovišti u zámku a v nedaleké pivovarské restauraci "zvládnout" poslední větší příděl kalorií pro tento víkend :-) Ani zde volba nezklamala, navíc jsme měli i kliku, neb chvilku poté, co jsme si objednali, se restaurace docela zaplnila. Cestou k autu a poté i přes město se mi připomenul ještě ten rok zde strávených mých studií a aby to bylo úplné, na kruháku za městem jsem místo odbočení na dálnici pokračoval rovně a tak si připomenul i dřívější cestování odtud po státní silnici na Hradec Králové. Změnilo se "jen" to, že na rozdíl od těch let je zde téměř minimální provoz, takže doma jsme byli jen o cca 5 minut později, než bychom jeli po dálnici. Odpoledne bylo už jen o obvyklém cappuccinu o třetí a v mém případě ještě o čaji o šesté, aby tím skončil "víkendový příjem". Ten ale měl kromě zážitků ještě jednu výhodu, totiž nabídku pro náš výběr vymyslel a uvařil někdo jiný, což pro zítřek už platit nebude :-) Navíc bude-li přát počasí, přijdou na řadu první letošní aktivity na zahradě, tentokrát s pilkou v ruce za účelem dokončení úprav před pergolou. Prořez jedle na horní zahradě bude následovat hned poté, ale dojde na něj asi až ve druhé půlce týdne, neb kalendář na úterý a středu hlásí "téměř obsazeno" a čtvrtek je zatím brán jako rezerva, pokud ve středu se něco objeví k rychlému řešení. A jelikož se náš prázdninový kalendář pomalu upřesňuje i pro možnosti společných pobytů s vnoučaty, když pro Tomíka, Áňu a Štěpi už možné termíny máme, tak můžeme pomalu začít hledat, kam to letos bude. Na termín s Ali, která toho na prázdniny má opravdu hodně, si sice ještě chvilku počkáme, ale začít hledat, kam by to mohlo být, můžeme i v tomto případě. P.S. A nesmí se taky zapomenout, kam zamíříme my poté "za odpočinkem" :))

První únorové dny to hlavní posunuly do stavu očekávání

To, že se mezi přiloženými obrázky tentokrát nevyskytují dvě věže sv. Vavřince ve Vysokém Mýtě, neznamená, že návštěvy v této lokalitě skončily. Za to může jen chřipková epidemie a zákaz návštěv. Ale i přesto jsem si v uplynulých dnech užil svou "chvilku slávy" s respirátorem na ústech. Zda už tam ale bude následovat jen jedna či žádná návštěva, na to dá odpověď až "ohlédnutí se" v polovině příštího týdne, neb se v opravdu nebývale krátkém čase podařilo nalézt řešení dalšího pokračování komplexní ošetřovatelské péče. Tentokrát už to bude mimo nemocniční prostředí. Zítřejší odpoledne bude o tom, jak se tato změna provede a co všechno k tomu po tom všem telefonování, elektronické komunikaci a papírování, které mimochodem až na pár dokumentů bylo zatím čistě jen pracovní, bude ještě třeba. S tím se sveze tedy i to, zda bude potřebné si i přes existující zákaz si ještě vyžádat u primáře povolení na krátkou návštěvu. Výše zmíněné očekávání tedy zaměstnává značnou část mysli, zejména když člověk ví, že vnímání takové změny je složité pro všechny zúčastněné. Ale snad ty všechny kroky podniknuté v tom, aby se našlo co nejlepší řešení, postupně najdou opodstatnění a třeba přinesou i nějaké to zlepšení. Jinak z předminulého víkendu přesouvané plány na tento víkend díky viróze, která se nastěhovala pod naši střechu, doznávají změny. Zatím se "na neurčito" přesunul dvoudenní pobyt Tomíka u nás, u soboty a neděle plánované do Prahy ale zatím nic neměníme a věříme, že to už dopadne. Zejména když na sobotní večer tam máme rezervaci, která se nedělá ze dne na den. Na druhou stranu do aktivit přibylo nějaké to pexeso, domino, puzzle atd. a když se k tomu přidaly dvě návštěvy Hradce Králové za účelem vyřízení nějakých restů a jedna obhlídka v Lázních Bohdaneč. Takže není divu, že s ohledem na "nedostatek času" došlo i na jednu polední návštěvu u mistrů kuchařského řemesla. Shodou okolností v termínu a čase, kdy řada rodičů tam brala své potomky za odměnu za vysvědčení. Ale jeden volný stůl se ještě našel. Jinak ještě něco i k počasí. Dnešní ráno bylo totiž co do teploty v letošní zimě u nás rekordní, teploměr se zastavil na -5°C, aby při ranní cestě do "salónu republiky" ukázal pod Hřibskem ještě o jeden stupeň méně. A jelikož dopoledne nechyběly sluneční paprsky a modrá obloha, zimní idylce už tentokrát chyběl jen ten sníh. A jak to tak se srážkami předpovídanými na únor vypadá, za ním se bude třeba vypravit někam výše. To už je ale něco, co bude třeba naplánovat. Pro takové ty "rychlovky" by se v kalendáři ale měl najít prostor skoro vždy. S příštím týdnem se to má v kalendáři sice tak, že až do příštího pátku není den, kterému by chyběl nějaký zápis, ale i pro něj předcházející věta platí. To se ale nedá říci o čtvrtku a pátku tohoto týdne, kdy to vypadá, že ty chytré hodinky bude třeba asi sundat, abych se každou chvíli nedozvídal, že je třeba se začít hýbat, či podobné motivační hlášky, což jsem naposledy musel řešit v časech poměrně dlouhých pracovních porad. A to už je hezkých pár dní. P.S. Jinak to "větší plánování" je zatím na začátku, přesněji řečeno v hledání termínů pro tradiční akce a námětů pro další zážitky letošního roku. Což ale neznamená, že se zážitky bude čekat až na jaro. Vždyť pár těch jednodenních už své místo v kalendáři do začátku jara má a jeden rest z konce roku by tam taky ještě mohl "přiběhnout".