Vinobraní za humny

Do toho, aby bylo možné na úvod přivítat hosty po vinařsku na pravém vinobraní zúročujícím roční péči o vinnou révu, měla tato akce opravdu daleko, ale to bylo tak jediné, čehož se jí nedostalo. Pochopitelně, vždyť kolem nás ani žádné vinohrady nejsou (pokud bychom hledali podobnost, tak by sem možná seděl Calvados Fest :-). Ale to neodradilo zájemce, aby i přes poměrně slušný déšť nezavítali pátečního večera do malého sálu místního pohostinství U Čechů, nezaplnili jej do poslední židle a nevyužili tak možnosti ochutnat něco z produkce vinařské firmy, jejíž tradice sahají až do r. 1936. Ano, mluvím o společnosti Vinium a.s., Velké Pavlovice. Za odborného výkladu a péče sommeliéra J. Rába se nám představila vína z produktové řady VINIUM Exclusive, aby těch na patře člověka údajně umístěných cca 5000 chuťových pohárků dostalo možnost hodnotit. A pokud se k tomu zapojil zrak i chuť, první krůček pro lepší znalost vína byl touto ochutnávkou za všemi zúčastněnými. A podotýkám, že včetně většiny z těch "pouze zvědavých" znalců jiného moku - piva. A když se s námi sommeliér rozloučil, bylo na každém, v čem bude při hudebním doprovodu J. Perného pokračovat a čím své chuťové pohárky "potrápí". A to ať v tekutém tak i "pevném", ale samozřejmě k rozkousání vhodném stavu, tzn. že klobásky, bramboráčky i pikantní topinky byly v nabídce. V mém případě to tentokrát ale vyhrály "destilované švestky", neboť i přes lákavou nabídku vína bylo nutné udržet nachlazení v rozumných mezích, což tato tekutá antibiotika v mém případě dokáží. A tak již v hluboké noci z pátka na sobotu byly splněny najednou oba cíle, zúčastnit se a zároveň napomoci tomu, aby "rýmička s kašlíkem" zařadily zpátečku. Jinak zase někdy při skleničce dobrého vína : Na zdraví! Cheers! Santé! Prosit! Na zdrowie! Skol! Salute!, vždyť ve světě vína je tolik toho k objevování :-)

Nepřehnala jsi to trošku?

Myslím Tebe, Terezo, neb s Tvým letošním svátkem přibude do historie sledování počasí v naší kotlině jeden opravdu pořádný zářez. A to se ještě ani nestačila pořádně probudit do dnešního dne a už to bylo. A že to na mnoha místech stálo (a asi ještě pár dní bude stát) za to. Nebo spíše přesněji nebude stát za nic! A to to hodnotím jen dle mého dnešního rána a cesty po D11 do Prahy, kdy to bylo auto, co se mi na poslední patnáctce kilometrů před cedulí Praha důrazně připomenulo s tím, že by nebylo od věci vyměnit letní botky za zimní obutí. Pak už jen zprostředkované informace, jak je to jinde, neb Praha si své zřejmě už vybrala tak, že se poměrně drobné sněžení po celý den měnilo v déšť již ve výši oken z kanceláře, tj. tak na úrovni 5. patra a u nás byl jen drobný poprašek. A tak uvidíme,jak si s tímto na mnoha místech téměř koncem světa, poradí ti, kterým tyto prý téměř stoleté sněhové srážky způsobily problémy.Moc z nás ale asi na takovéto situace připraveno není a asi být ani nemůže, pokud si nezajišťuje náhradní dodávku elektřiny z vlastního záložního zdroje, který obslouží aspoň to nejzákladnější ovládání, aby bylo světlo, šla voda a třeba i chvilku šel plynový kotel. Vlastně vždyť to není tak dlouho, co celým světem na přelomu let 1999/2000 hýbala hrozba "málem" možného konce světa při konci funkčnosti starých operačních systémů ve světě počítačů. To v té době věděl pomalu každý, co se stane, když nepůjde elektřina a v mezích možností se buď připravil nebo aspoň věděl, co jej čeká. A to poslední, zhodnotit si svou situaci, by měl v současném už dost přetechnizovaném světě, udělat každý. Usnadní to orientaci v takových, byť stále ještě mimořádných situacích. A tím se vlastně vracíme až k samým kořenům, kdy míra připravenosti je jedním z klíčových faktorů pro další vývoj. Asi to úplně nebude to kdysi známé a zprofanované "Bud připraven, vždy připraven", ale něco z toho třeba ano. P.S. Téměř každodenní hlášky různých astrologů, pseudocelebrit a "rádoby zajímavých" prognostiků o konci světa mě ale nechávají úplně klidným. Zejména ty, které mají globálnější charakter - jako např. zánik vesmíru apod.. Jedna z poslední doby mě ale zaujala. Víte o tom, že příslušníkům jedné z nejstarších civilizací, Mayům, dne 21. prosince 2012 končí jejich kalendář? Ten, co prý začal v roce 3114 před Kristem a má třináct 394 letých period. Od toho je pro výše jmenované už jen malý krůček k domněnkám či tvrzením, že tím také skončí svět a možná i celý vesmír. Mayové to určitě mají dávno vymyšlené přestože jim nad hlavami visí sdělení mayského krále, v jehož hrobce bylo napsáno „radujte se do roku 2012, pak budete jiní“.třeba to spraví jen to, že si zajdou v listopadu do papírnictví a koupí si nový diář na další rok, ve kterém budou i poslední dva týdny roku předchozího :-) Ale to by nebyla ta informace, která činí některé zajímavými tím, že se na ni patřičně přiživí. Proto třeba i tento prostý fakt náležitě podat, aby byl zajímavý už teď a chvilku to vydrželo do nějakého dalšího data, se kterým bude možné něco spojit. Koncem konců se už určitě najdou nějací Mayové, kteří do této doby netušili,co konec jejich kalendáře vlastně znamená a aby se nám nakonec nezačali připravovat na konec světa, který jim předpověděl někdo do je (resp. herce vytvářející jejich role) viděl maximálně v nějakém filmovém příběhu. A tak aby to nebylo jako v tom vtipu, jak se Indiáni ptají svého šamana, jaká bude zima. On jim řekne, že se poradí, ale do té doby ať, pro jistotu, začnou sbírat dříví. Po týdnu zajde do města za místním meteorologem pro radu. Ten mu řekne že přesně neví, ale že podle toho, že Indiáni už začali sbírat dříví,tak asi hodně tuhá!

Tma přede mnou, tma za mnou ...

Nejenom podzimní plískanice hrozící sněhem, ale zejména výhled předním sklem přes volant možný jen díky významné podpoře světly. To bude po dlouhou řadu dní zase stručná charakteristika téměř každodenních něco málo přes dvě stovky kilometrů strávených na největším pražském parkovišti - Jižní spojce, dále na D11 a zbytku na staré pražské doplněné poslední mílí k nám domů. Rozmary počasí se prostě řeší snáze za denního světla. A když se k tomu ještě přidají nějaké ty neočekávané dopravní problémy, pak si každý den člověk opravdu užije. A nebude to jiné do doby, než na silnici zase zůstanou jen ti, co jezdit musí.Těch je ale, bohužel, čím dál tím více. A tak pondělní ranní příjezd do Prahy začíná být něčím neodhadnutelným a úspěšný v podstatě prvním počinem nového pracovního týdne. A ten dnešní opravdu takový byl, když včasné odbočení z dálnice a jízda přes město mě zachránily (na rozdíl od některých mých kolegů) od hodně pozdního příchodu na jednání (pozn. dorazil jsem jen o 20 min. déle než činí obvyklá doba jízdy), neb za pár minut poté připomínala parkoviště téměř celá Prahy. A tak zase přichází čas, kdy nutno přidat času na dopravu ještě větší míru vážnosti. Zhoršené klimatické podmínky a denní doba však nejsou všechno, stále více se "tlačí dopředu" chování řidičů na silnici, často opravdu nepředvídatelné. Pokud to tak půjde dále, tak ilustrační foto vpravo není od věci. Ale, jak se říká, "věř a víra Tvá Tě uzdraví", tak pokud to budeme aplikovat na blížící se počet kilometrů absolvovaných za tmy a doplníme-li to patřičnou koncentrací, tak by to mohlo být dobré, možná i lepší :-) P.S. Když jsem v poměrně slušném lijáku najel na začátek D11, docela jsem si pro dnešek oddychl. Ale to jsem ještě nevěděl, že o kousek dál se to ještě v tuto dobu "štosuje" díky jednomu odstavenému kamiónu a na mostě přes Labe u Poděbrad je provoz v jednom směru. Takže té tmy bylo dnes opravdu až nad hlavu.

Tereza, jedině Tereza ...

bude tou, kdo letos předběhne sv. Martina s přídělem prvního většího množství sněhu? Aby ještě včerejší podzimní idylka (vlevo) se změnila v úvod zimy(vpravo) . Ona se totiž předpověď počasí tentokrát již po několik dní za sebou docela naplňuje a tak avízo první sněhové pokrývky, které bude ještě předcházet trošku rychlejší výměna vzduchu v naší kotlině, je pro začátek druhé poloviny příštího týdne poměrně alarmující. Pomalu to vypadá, že letošní podzim, než se stačil kloudně vybarvit, by měl pomalu končit. Jen to listí ještě nezapomnělo spadnout a někteří "teplem minulých dnů zblblí" opeřenci tu horečně přemýšlejí, zda neprošvihli odlet do teplejších krajin. A co my? I přes skutečnost, že tu stále máme ještě letní čas a pokud to nebude jen opravdu "první výkřik zimy zatím v předtermínu", tak je třeba pomalu (nebo spíše rychleji) na příchod zimy začít myslet. Ať na dokončení zazimování zahrady, tak i "autík" si žádá něco málo před zimou, aby to v něm někde nezamrzlo, aby jiskra z baterie byla dostatečně jasná a aby se moc nesmekal, a konečně třeba již doladit regulaci topení na letošní topnou sezónu. Ještě bych zde měl uvést, že je třeba připravit na zimu naše "dlouhá, úzká prkýnka", aby v případě výskytu vhodné sněhové pokrývky by bylo možno vyrazit za prvním sklouznutím. Což ale netřeba, neb ta jsou na "první mázu" připravena již od konce minulé sezóny. Tady je možná odpověď na to divení se výše, proč by se letošní zima měla připomenout již teď! Na druhou stranu jsou tu ale také naše letošní "podzimní plány", ze kterých se toho nestihlo zatím moc ukrojit, a z podzimních zážitků je tu zatím jen ten první - dnešní "koníčky" z Pardubic - tedy hlavní závod - 119. ročník Velké pardubické steeplechase. Fantastický dostih, úžasná atmosféra i potvrzení toho, že jen s věkem většina aktivit nemusí skončit. To, co předvedl pan žokej Váňa, byla až neskutečná prezentace umu, vůle, rozmyslu, koncentrace a elánu - vše načasováno do necelých deseti minut jednoho jediného dne v roce. A tak abychom se i my v "závěrečném podzimním finiši "nenechali zahanbit", tj. až se nás zima zeptá, "co jsme vlastně dělali v létě", tak abychom netvrdili, že jsme si to nechali až na podzim a ten nakonec nebyl. Zejména když se nám tak dařilo letos na jaře. A tak směle do dalších dnů :-) Pozn. - fotografie z VP pocházejí z dílny MF Dnes a ČTK

Sobota v sedě :-)

Poměrně dlouho dopředu plánovaná návštěva příbuzných v Olomouci, začala neplánovaně. Sázeli jsme na to, že by počasí nemuselo být nejhorší, sázka však nevyšla. Jedině auto mohlo mít z počasí, zejména v úseku od Mohelnice, nějakou radost, neb to byla doslova a do písmene jízda připomínající průjezd myčkou. A tak chvilku s deštníkem, chvilku bez něj a většinu času v sedě. Ať v autě, tak většinu času na gauči.Byť má člověk "sedavé zaměstnání", na konci dne jsem si připadal, jak po cestě na otočku někam do Rakouska. Pravda, občas se člověk protáhl, aby úplně "nezdřevěněl". A přidám k tomu, že to nebylo v lecjaké společnosti. Vzorná máma Bára si mezi kontrolami svých před týdnem narozených potomků našla chvilku, aby si užívala projevovaného zájmu i přízně. Ale kampak bychom došli, kdybychom vše hodnotili dle počasí,které si člověk nevybere. Stejně tak, jako tomu je u prima turistického výletu, bylo tedy tomu i tuto sobotu pro tuto návštěvu, jejíž průběh zase o trošku více otevřel dvířka zájmu o dění kolem nás i svět našich nejbližších. P.S. Podívat se během jednoho dne ještě na chvilku do města nebo na výstavu exotického ptactva už není reálné, takže někdy příště. Pro teď aspoň ilustrativní foto :-)