Nejenom podzimní plískanice hrozící sněhem, ale zejména výhled předním sklem přes volant možný jen díky významné podpoře světly. To bude po dlouhou řadu dní zase 
stručná charakteristika téměř každodenních něco málo přes dvě stovky kilometrů strávených na největším pražském parkovišti - Jižní spojce, dále na D11 a zbytku na staré pražské doplněné poslední mílí k nám domů. Rozmary 
počasí se prostě řeší snáze za denního světla. A když se k tomu ještě přidají nějaké ty neočekávané dopravní problémy, pak si každý den člověk opravdu užije. A nebude to jiné do doby, než na silnici zase zůstanou jen ti, co jezdit musí.Těch je ale, bohužel, čím dál tím více. A tak pondělní ranní příjezd do Prahy začíná být něčím neodhadnutelným a úspěšný v podstatě prvním počinem nového pracovního týdne. A ten dnešní opravdu takový byl, když včasné odbočení z dálnice a jízda přes město mě zachránily (na rozdíl od některých mých kolegů) od hodně pozdního příchodu na jednání (pozn. dorazil jsem jen o 20 min. déle než činí obvyklá doba jízdy), neb za pár minut poté připomínala parkoviště téměř celá Prahy. A tak zase přichází čas, kdy 
nutno přidat času na dopravu ještě větší míru vážnosti. Zhoršené klimatické podmínky a denní doba však nejsou všechno, stále více se "tlačí dopředu" chování řidičů na silnici, často opravdu nepředvídatelné. Pokud to tak půjde dále, tak ilustrační foto vpravo není od věci. Ale, jak se říká, "věř a víra Tvá Tě uzdraví", tak pokud to budeme aplikovat na blížící se počet kilometrů absolvovaných za tmy a doplníme-li to patřičnou koncentrací, tak by to mohlo být dobré, možná i lepší :-) P.S. Když jsem v poměrně slušném lijáku najel na začátek D11, docela jsem si pro dnešek oddychl. Ale to jsem ještě nevěděl, že o kousek dál se to ještě v tuto dobu "štosuje" díky jednomu odstavenému kamiónu a na mostě přes Labe u Poděbrad je provoz v jednom směru. Takže té tmy bylo dnes opravdu až nad hlavu.
stručná charakteristika téměř každodenních něco málo přes dvě stovky kilometrů strávených na největším pražském parkovišti - Jižní spojce, dále na D11 a zbytku na staré pražské doplněné poslední mílí k nám domů. Rozmary 
počasí se prostě řeší snáze za denního světla. A když se k tomu ještě přidají nějaké ty neočekávané dopravní problémy, pak si každý den člověk opravdu užije. A nebude to jiné do doby, než na silnici zase zůstanou jen ti, co jezdit musí.Těch je ale, bohužel, čím dál tím více. A tak pondělní ranní příjezd do Prahy začíná být něčím neodhadnutelným a úspěšný v podstatě prvním počinem nového pracovního týdne. A ten dnešní opravdu takový byl, když včasné odbočení z dálnice a jízda přes město mě zachránily (na rozdíl od některých mých kolegů) od hodně pozdního příchodu na jednání (pozn. dorazil jsem jen o 20 min. déle než činí obvyklá doba jízdy), neb za pár minut poté připomínala parkoviště téměř celá Prahy. A tak zase přichází čas, kdy 
nutno přidat času na dopravu ještě větší míru vážnosti. Zhoršené klimatické podmínky a denní doba však nejsou všechno, stále více se "tlačí dopředu" chování řidičů na silnici, často opravdu nepředvídatelné. Pokud to tak půjde dále, tak ilustrační foto vpravo není od věci. Ale, jak se říká, "věř a víra Tvá Tě uzdraví", tak pokud to budeme aplikovat na blížící se počet kilometrů absolvovaných za tmy a doplníme-li to patřičnou koncentrací, tak by to mohlo být dobré, možná i lepší :-) P.S. Když jsem v poměrně slušném lijáku najel na začátek D11, docela jsem si pro dnešek oddychl. Ale to jsem ještě nevěděl, že o kousek dál se to ještě v tuto dobu "štosuje" díky jednomu odstavenému kamiónu a na mostě přes Labe u Poděbrad je provoz v jednom směru. Takže té tmy bylo dnes opravdu až nad hlavu.
Žádné komentáře:
Okomentovat