Norsko 2010 (9/12) - Bergen s pár kapkami deště

Mraky pod vrcholky kopců obklopujících jezero Grimenvatnet, kapky deště na okně a mírným větrem se pohybující listí na okolních stromech. Takový byl obrázek sobotního rána z Grimen Campingu asi dvacet km (přes kopec) od Bergenu. Předpověď počasí se nezměnila, ale že by na nás za kopcem čekalo předpovídané skoro jasno, tomu jsme opravdu nevěřili. Ale nepodívat se do Bergenu?To by snad ani nešlo. Takže dolů střešní box, aby se nám lépe parkovalo (průjezdná výška do námi vybraného krytého parkoviště je 1,90 m) a vyrážíme směr Bergen. Po příjezdu do města jsme konstatovali, že na místní předpověď počasí (aspoň pro Bergen) se fakt nedá spolehnout, a tak s mraky téměř nad hlavou (tj. tak o cca 250 m výše, takže místní vyhlídky se v nich ztrácely) jsme se vypravili přes park a pěší zónu do centra, tedy přístavu a jeho okolí. Tam bylo lidí bez ohledu na počasí, takže se protáhnout mezi stánky na Fish Marketu, kde opravdu bylo co obdivovat (zatím jen to, neb na ochutnání něčeho z toho byl plánován čas kolem poledne :-) A tak naše první kroky zde zamířily k věži Rosenkrantztarnet do výběžku Bergenhus. Poté již směr Bryggen, kde jsme ve společnosti řady výprav turistů z různých zemí obdivovali místní historickou výstavbu. Další naše kroky již zamířili po nábřeží zpět do novější části města, abychom se přece jen podívali k dolní stanici lanovky (Floibanen) na Floyen jezdící do výšky 320 m n.m. Stejný nápad zkontrolovat situaci, zda se podmínky pro cestu na vyhlídku nezlepšily a nebude tam nakonec i něco vidět měli i jiní. Nezlepšily, ale na rozdíl od těch, kteří se ale hned vraceli dolů do města, jsme my aspoň vystoupali něco málo výškových metrů na poslední místo pod mraky - Smaskansen, odkud bylo dolů aspoň trochu něco vidět. Za to se nám počasí odměnilo tak, že začalo pršet a když jsme sešli dolů, ještě půl hodiny nás déšť "vyřadil" z toulek po městě. V tu chvíli jsme pochopili, proč všechny obchody s obuví mají vystaveny hlavně holínky nejrlznějších vzorů a barev. Poslední jeho kapky jsme již registrovali pod střechou Fish Marketu, kde jsme ochutnávali rybí speciality připravené z těch nejčerstvějších surovin. Člověk by řekl, že když je to přímo od zdroje, že by to mělo být i trošku levnější, ale spíše naopak. Ceny připomínaly drahotu (myslím i nad rámec "přepočtu", kdy 1 NOK je považována za 1 Kč a je posuzováno, co se v tomto "přepočtu" zde vůči tomu, co lze pořídit u nás, jeví). A navíc slušnou část ceny tvořila i invence a cena příloh, takže některé specialitky(zejm. grilované ryby nebo mořské plody) připomínaly spíše jednohubky :-) Ale nakonec jsme to polední menu nějak (snad i k všeobecné spokojenosti) "poskládali" a vypravili se za dalším cílem - mořským akváriem, představujícím nejen místní mořskou faunu a flóru, ale i živočichy a rostliny z prostředí značně odlišných (tropy, subtropy atd.) Obzvláště expozice malých kajmanů se těšila velké pozornosti, neb ti na rozdíl od starších a větších kolegů - aligátorů - nezůstávali v klidu. Dojem udělalo i hejno sleďů za sklem v neustálém pohybu doslova připomínající valící se hmotu. Úžasný pocit také člověk měl i ve skleněném tunelu pod nádrží, ve které se kromě menších ryb pohybovalo půl tuctu slušně velkých žraloků. Je to fakt jiný úplně jiný pohled spatřit tohoto tvora zespodu jen přes sklo. A celou návštěvu zakončilo představení tučňáků ve venkovním areálu. To by člověk nevěřil, kdyby to na vlastní oči a jen z pár metrů neviděl, kolik herinků a jak rychle dokáže tučňák spořádat. To už se venku začalo vyjasňovat a tak rychle zpět k původním plánům a směr lanovka na Floyen. Stejný nápad měli opět i jiní, takže aby se zvládal nápor zájemců, lanovka začala jezdit místo 1x za 15 min. nepřetržitě, takže jsme skoro nečekali. Navíc jsme se dostali k ní mezi prvními, tak na nás čekala místa s nejlepším výhledem na Bergen. A co teprve na vyhlídce, to byl rozhled! Po krátké procházce kolem vrcholu, mj.ve snaze najít místečko pro posezení u kávy (jen uvnitř Floyen Folkrestaurantu) jsme se vypravili raději dolů do města a našli si venkovní posezení přímo proti Fish Marketu s infrazářiči umístěnými pod roztaženými markýzami, aby zákazníkům nebylo ani venku chladno, a v něm i dobré cappuccino, byť trošku ve spěchu, neb domluvená doba odjezdu se přiblížila a zbývalo ještě pořídit pár obrázků odpoledního Bergenu cestou k autu. I to se nakonec zvládlo, tak zaplatit za parkování a zpět směr jezero Grimenvatnet. Drobná chybička při nájezdu do správného směru způsobila, že jsme se dostali na výjezd z města v opačném směru a když se po průjezdu tunelu pomalu pod celým městem objevilo první místo, kde by bylo možno se vrátit, zjistili jsme, že když budeme pokračovat, vyjde to už na stejno. Navíc uvidíme část Bergenu z druhé strany, než tu, přes kterou jsme do něj ráno přijeli a cestou "na základnu" si budeme ještě moci prohlédnout třetí lokalitu, která připadala do úvahy, kdybychom nesehnali toto ubytování v campingu Grimen. A výsledek? Byli jsme rádi, že jsme tam, kde jsme :-) A počasí? Stále se až do večera zlepšovalo, takže jsme si nakonec zažili sluníčko i zde. A kdyby to šlo, na zítra by nebylo od věci si jej vzít na cestu k Oslu s sebou :-)

Norsko 2010 (8/12) - cesta pod Bergen, Nesttun, Grimenvatnet

Páteční ráno přineslo postupně přibývající mraky na obloze a teplotu jen kolem 14 st.C, takže předpokládat, že se cestou k Bergenu vyhneme dešti dost dobře nešlo. Poslední snídaně "na Riviéře", poslední pohled na vodopád Feigumfossen, věci do auta, dokončení úklidu, otočení tabulky u vchodu na LEDIG, tedy "Volná" (byť jsme věděli, že majitel kempu ji za chvíli otočí na "OPPTEKE", neb ji má na víkend rezervovanou pro své stálé hosty). Hned na počátku cesty za Sogndalem po průjezdu prvním delším tunelem - v Mannhelleru - další trajekt (opět štěstí a nájezd bez čekání) , ze kterého jsme si mohli prohlédnout větší část Aurlandsfjordenu i vstup do Laerdalsfjordenu, abychom po návratu na pevnou silnici s malými přestávkami absolvovali další "tunelovou část" začínající největším tunelem na světě - Laerdalstunnel délky 24,5 km. Potom následovaly dva kratší, aby nás na světlo vypustily v malém městečku Flam, počátkem Aurlandsfjordenu, které se svou návštěvností může směle soupeřit s Geirangerem. V místě končí proslulá železnice Flamsbana spojující městečko v Myrdalem (město na hlavní železniční trase Oslo - Bergen) a poskytující turistům (většinou opět do městečka připlouvajícím na výletních lodí) k poznání krás Norska na velmi malém prostoru, neb po její trase je spousta překrásných míst od vodopádů, přes výhledy do fjordu až po přírodu od hladiny fjordu až do necelého 1 km výšky, do které trať vystoupá. Zastávka zde se povedla, počasí také přálo, ale cíl dneška je zatím v nedohlednu, tak zpět do auta. A opět do tunelů, po šestikilometrovém a dvanáctikilometrovém se při výjezdu na denní světlo objevily dešťové kapky, takže jsme foto-stop v Gudvangenu zrušili a pokračovali přes zastávku u vodopádu Tvinnefossen, kde jsme po návratu k autu dostali slušnou sprchu, do centra Hardangersfjordenu - do městečka Voss. Ani tam jsme nakonec nestavěli, byť déšť už ustal. Tuto část cesty jsme projeli opravdu pomalu, zejména díky stavebním pracem i vytvářejícím se kolonám ještě před Bergenem. Tam jsme odbočili na E7 (po které bychom měli jet v neděli do Osla) a ohlíželi se po nějakém ubytování. Tentokrát se tolik nedařilo, takže po průjezdu větší části východního břehu Samnangersfjordenu jsme skončili bez úspěchu v městečku Venjaneset, ze kterého jsme se neplánovaně přepravili místním trajektem přes Hatvik na jih pod Bergen s nadějí většího úspěchu. Na druhý pokus se dostavil, když první camping přímo v městečku Nesttun nám moc nevyhověl. Druhý, cca 15 km pod Bergenem u jezera Grimen, kde sice byly podmínky trošku stísněnější, ale pro naše potřeby dvou přespání mezi návštěvou Bergenu a cestou k Oslu to vyhovělo. Počasí polojasné až zataženo a k večeru i poměrně slušný déšť nedávaly nějaké větší šance na změnu (Bergen je v podstatě za kopcem), byť předpověď na sobotu stále trvala na jasnu až polojasnu do pozdního odpoledne. Tak uvidíme, třeba budeme mít opět štěstí :-) Vlastně podíváme se tam za každých podmínek, neb minimálně na Fish Marketu je určitě kde se schovat a lákadlo čerstvých ryb a dalších mořských živočichů ("potvor" :-), tomu prostě nelze odolat!

Norsko 2010 (7/12) - Sogndal, Kaupanger, Luster, Skjolden

Středeční pozdní večer přinesl nad fjord mraky věštící možnou změnu počasí, jak i naznačoval majitel campingu. Ale dodal, že to nebude nějak trvalé. Proto nás čtvrteční ráno zastihlo připravené na zhoršené počasí, které před polednem při návštěvě Sogndalu přineslo s sebou i půlhodinový deštík. Město nic moc, dole na pobřeží opuštěné molo a v samém centru pár institucí, nákupní a informační středisko. Takže místo schovávání se před deštěm načerpání aktuálních informací a s vidinou gratis přístupu na Internet pokus i o vstup do místní knihovny. Ale otvírali až před polednem, takže jsem si nechal zajít chuť. Ale jelikož tento region má poměrně dobře zmapovanou historii, naše kroky zamířily (po pár km jízdy autem) k Vestreimu, kde je rozsáhlý skanzen Sogn Folksmuseum s téměř padesátkou objektů z šestisetleté historie. A aby obrázek byl úplný, za dalších pár km je Sogn Fjordmuseum s krásnou expozicí věnovanou rybářům 19. - 20. století. Muzeum je v městečku Kaupanger několik desítek metru od přístaviště místního trajektu do Gudvangenu, který jezdí na této lince jen 3x denně, ale měli jsme štěstí a mohli se kochat přistávacím manévrem i jeho naloďováním. Na zpáteční cestě po pár set metrech ještě foto-stop u místního dřevěného kostela z r. 1184 a pak cesta zpět. Počasí, jakoby zareagovalo na to, že jsme ukončili poznávací část programu, a začalo se vyjasňovat i oteplovat. Proto když jsme se blížili ke křižovatce hned za mostem před Sogndalem, padla volba "vpravo" = vracet se do Sogndalu již nebudeme a přes doplnění zásob v Gaupně zpět "na Riviéru". S vidinou zítřejšího odjezdu jsme se ještě (tj. starší část výpravy) rozhodli podívat se do Lusteru i Skjoldenu, i s vidinou, že si prohlédneme místa, která jsme jen projeli, když jsme sem přijížděli, a taky, že si tam dáme něco na vylepšení chuti. V Lusteru jsme jen dokoupili ještě nějaké pečivo (kromě kostela, pekárny a výhledu do fjordu nic zajímavého) a tak jsme pokračovali do Skjoldenu, na jejímž konci je jezero Eidsvatnet - jeho blankytně modré vody však z fotografií nějak vymizely, ale na vtoku do Lusterfjordu jsou patrné. Právě zde je Fjordstova - místo, kde je snad soustředěno vše - informační středisko, suvenýry, kavárna, bazén, horolezecká stěna i turistická ubytovna. Když kavárna, tak určitě dobrá káva. Ale ouha, opět jen předem navařená "severská černá" v termoskách. Takže nic a zpět. Něco nám ale říkalo, zastavte v Lusteru u pekárny. A ono jóóó! Perfektní cappuccino a k tomu vynikající plněný a něčím i zajímavě kořeněný mazanec. A když na nás "na Riviéře" čekala treska na másle, co více si přát? Přece jen něco - byť venku bylo "chladněji" - tedy 22 st. C, nemohlo zůstat jen u jednoho koupání ve fjordu. Díky dopoledni sice chyběla proti včerejšku "prohřátá" 5 cm horní vrstva vody, ale jinak to opět nemělo chybu a rychlých temp bylo dokonce o pár desítek (asi tři:-) více. Ale na počet minut pobytu ve vodě určitě stejně! Večerní déšť se stal předzvěstí avizovaného zhoršeného pátečního počasí, ale jak opět sdělil majitel campingu, víkend bude krásně. To pro nás ale nemohlo být směrodatné, neb zítra se přesouváme někam k Bergenu (Samnangenfjorden, Veafjorden), kde bychom měli pobýt 2 noci a mezitím - v sobotu - absolvovat prohlídku Bergenu - města, kde prý 260 dnů prší. Předpověď počasí na dopoledne a časné odpoledne hovoří sice o polojasnu až jasnu a o zhoršení teprve až v závěru dne, ale na to bych moc nesázel. Takže poslední noc "na Riviéře", zápis do návštěvnické knihy chatky č. 13 a zítra po ranním sbalení a úklidu chatky na nás čeká zase na větší část dne auto. P.S. A nakonec dokumentace rezervačního systému majitele tohoto campingu - "Najděte se místo, chatku, já večer přijdu a zaplatíte mi ". Všechny volné chatky otevřeny, s klíčem v zámku a plným vybavením k dispozici pro prohlídku zájemců o ubytování :-)

Norsko 2010 (6/12) - Nigardsbreen, Gaupne, Lusterfjorden

Probuzení do plného dne po delším spánku (opravdu jsme si jej zasloužili) s modrou oblohou nad hlavou i celým Lusterfjordem, plným sluníčkem způsobujícím, že teploměr umístěný na osluněné straně chatky ukazoval na místní poměry téměř neskutečnou hodnotu, monotónní hukot vodopádu na protějším břehu a krásná duha vycházející z místa dopadu vody padající z výšky 183 m. Prostě ranní idylka zasluhující i "snídani v trávě", tedy na balkóně. Poté (tentokrát :-) jen potvrzení připraveného plánu - razíme k ledovci Jostedalsbreen, přesněji k jeho splazu - ramenu Nigardsbreen. A s námi mělo stejnou cestu i počasí, takže po příjezdu na parkoviště u místního informačního centra Breheimcenteret (jet až přímo přes mýtnou silnici k jezeru se nám nezdálo "moc turistické", takže jsme zvolili naučnou stezku údolím a o kochali jsme se něco přes 5 km stále se přibližující nádherou). Vypadalo to však, že jsme jediní, kteří tuto procházku zvolili, neb ostatní směřovali (možná i díky tomu, že jsme nikam nespěchali) svá auta přímo až na parkoviště. Tam už se chystaly dvě výpravy na výstup na ledovec, takže zkouška maček, výběr rukavic a k tomu i cepín a úvaz pro připnutí se na lano "svazující" celou výpravu. My jsme se vypravili poměrně členitým terénem po břehu i kousek nad ním jen ke splazu. S ubývající vzdáleností se vzduch ochlazoval, aby v místě výtoku vody z tajícího ledovce se přidal i slušný proud studeného vzduchu provázející proud té opravdu ledové vody. Ale dalo se to zvládnout i v triku s krátkým rukávem, takže "flíska" zustala v batohu a bunda zapomenutá v chatce - až tak jsem počasí věřil:-). Po pořízení spousty obrázků a téměř detailním prozkoumání celého předpolí ledovce (díky krásnému počasí byla chůze po skalních plotnách i kamenech bezproblémová - nikde se to nesmekalo) následovalo krátké občerstvení na jednom z pobřežních pahorků a pak o silnici, tentokrát už nejen sami, zpět na parkoviště. Tam ještě poslední ohlédnutí a pak zpět přes Gaupne, kde jsme doplnili zásoby zpět na "naši Riviéru", označení, které získala námi obývaná chatka č. 13 ve Viki Fjordcampingu. Čekalo nás tam 24 st. C, modrá obloha a slunce nad hlavou, takže nebylo možno odolat průzračné vodě ve fjordu. Pozvolný vstup zde žádný nebyl (ten jeden u kamenného mola zarostlý řasami nepočítám), takže z kamenného mola přímo do hloubky. S žádným větším sportováním ve vodě teplé cca 15 st. C (jak jsme se pak dozvěděli ze zpráv o počasí o vodě v tomto fjordu) nešlo počítat, takže pár desítek rychlých temp v max. vzdálenosti 10 m od mola a ven. Ale těch opravdu jen několik minut (prstů na jedné ruce je více) stálo za to. A co teprve to "sušení se na kamenech":-) K úplné idylce tohoto dne už zbývalo jen večerní posezení na terase s hučením vodopádu na druhém břehu a neustále "otravujícími" racky čekajícími na něco do zobáku. Fakt, kdyby mi někdo před odjezdem řekl, že takový opravdu povedený den během dovolené strávíme, nevěřil bych.