Všeminský poklad objeven

 Zážitek z večerní Stezky odvahy byl velký, u nás se to obešlo jen s několikerým konstatováním „Já se bojím“ cestou, aby nás potom večer „zkoušela“ za tmy, jestli není v pokoji nějaký DUCH J  A když už jsme zvládli Stezku odvahy, proč dnes nezkusit nalézt Všeminský poklad? A tak jsme si ráno v recepci vyzvedli mapu, desky, čistý papír a tužku a vyrazili hledat indicie. Dvě nám sice daly hodně zabrat (Studna a Tajný tunel), ale ostatní už jsme dali bez nějakého „kufrování“. A když jsme si dali texty na indiciích dohromady, objevila se známá hádanka, kterou Ali dala na první pokus, takže nezbývalo než vrátit se do recepce, správně tam všechno odříkat a převzít si sladkou odměnu. Co říci na závěr? Prostě dnešní děti na nějakou obyčejnou procházku do lesa nebo kolem jezera nenalákáte! Viz např. nezájem o vycházku do lesa se stavěním domečků pro skřítky, které bych se třeba já i jako doprovod určitě účastnil.

Já chci jít na strašení

 Krátké podvečerní setkání s asijským folklórem (soubor z Macaa) bylo zajímavým zážitkem pro všechny shromážděné na parkovišti před hotelem, kde se vystoupení odehrálo. Zejména když umělci trošku přizpůsobili jeho konec a do svého vystoupení vtáhli i ty nejmenší diváky, kteří si s nimi užili závěrečné taneční skladby. Ti pak po skončení jejich vystoupení jim předvedli, co (samozřejmě nejen za pobytu zde) zvládají na trampolíně. Někteří k tomu ještě přidali večerní kolečko na ponících. S příchodem tmy pak přišla na přetřes otázka, kdo nakonec vyrazí s animátory a doprovodem na Stezku odvahy. Nakonec se dala dohromady poměrně početná skupinka dětí v doprovodu s dospělými a potěšující zprávou je, že i my „jdeme do toho“. Tak GOOD LUCK, jak prohodil jeden tatínek směrem ke své ratolesti doprovázené maminkou, sedíce ve venkovní zahrádce hotelu bez známky toho, že by se měl v nějaké dohledné době odsud zvednout od plného půllitru piva.

 

Naše krmení ale komentované nebylo :-)

Na úvod dlužím odpověď na hádanku z minulého příspěvku, takže lepší hot dog byl prý ten dnešní v ZOO Lešná. Na druhou stranu místní vláček nic moc, neb tu vlastně jen převáží návštěvníky mezi zastávkami a k východu ze ZOO, takže z něj toho moc k vidění  není. Na jeho konečné jsme se zase sešli, podívali se ještě jednou na vydry, které se vyvalovaly za kameny u vody, abychom se pak všichni již konečně přesunuli do toho ZOO Shopu. Odtud po „nelehkém“ výběru vhodného plyšáka, jsme se posíleni o dalšího pasažera, malého plyšového tučňáka, již vypravili zpět na Všeminu. Čtyřhodinová procházka ZOO za slušného horka byla vyčerpávající pro řadu dospělých natož pro děti, takže nebylo čemu se divit, když Ali s tučňákem v náručí usnula. Toho jsme „využili“ a cestu protáhli o pár kilometrů přes Liptál (rodiště mého taťky), kde jsem si udělal pár obrázku a z místní pošty odeslal i pohled, který by mohl udělat velkou radost už tím, jaké obrázky na něm jsou a odkud je odeslán. Pak už jen pár kilometrů na Všeminu a celý odpolední a večerní program byl před námi. Já jsem „posezení u hřiště“ opět svěřil té trpělivější části naší výpravy a protáhl si s drobnou obměnou, tedy tentokrát již s několika zkratkami, včerejší vyvětrání, abych nakonec skočil až na Baťkové a odsud se pokusil podívat se dále do kraje. Sice viditelnost dobrá, záhada s místní částí Geržinky vyjasněna, ale tam, kam jsem chtěl dohlédnout, tomu bránily dva kopce. Takže tu bude muset být ještě další pokus, kdy bude nutno se dostat až za ně. Z toho horka, byť většina trasy byla opět v lese, bylo nejlepší vlézt (skákat se tu nesmí) do bazénu a trošku „zregulovat“ v necelých 22°C teplé vodě teplotu těla, když stejné podnikla druhá část naší výpravy po pobytu na hřišti už půlhodiny přede mnou. A teď už zase společně na večeři, neb pak čekají nejen poníci a soubor z Číny, ale také Stezka odvahy (naděje na účast stoupá J).

Teď je čas i na naše "nakrmení"

 Cesta do zlínské ZOO až na jedno malé „zakufrování“, kdy jsem chtěl jeden úsek stavebních úprav objet z druhé strany, a ono to „nevyšlo“,  byla v pohodě, i když ani na této krátké cestě nechyběly dotazy typu "Kdy už tam budem" :-) Takže jsem po necelém kilometru skončil tam, odkud jsem vyjel. Pak už jsem se poslušně zařadil a zbylých pár kilometrů už absolvoval podle značení objížďky. Dorazili jsme včas, tedy když ještě bylo parkoviště u hlavního vchodu otevřeno, takže nic už nebránilo vstoupit do ZOO a začít prohlídku. Hned v ZOO Shopu u vstupu do ZOO bylo zjištěno, že tu mají plyšáky, takže motivace zvládnout celou prohlídku vzrostla. A když jsme absolvovali i jedno komentované krmení (v Olomouci to bylo u tygrů, tady u kapibar), nemohli jsme ponechat bez povšimnutí hned první místo, kde měli zmrzlinu. Na druhou stranu stejně pečlivě ale byla sledována i zvířátka. Když jsme si to řádně užili, hlavně u lachtanů, rejnoků, slonů, lvů, papoušků, vyder i dalších, přišel čas i na naše „nakrmení“. A jak jinak v ZOO než na místě v obklopení atrakcemi místního dětského hřiště a v pozadí se stojícím ZOO vláčkem, se který se někteří určitě budou chtít dostat zpět k východu ze ZOO. Ti druzí (přesněji ten druhý) to vezmou do kopce skrz či kolem několika posledních expozic. Ale teď vybrat něco z místní nabídky k snědku. Volba bude zřejmě jasná, párek v rohlíku si na Všemině nedáme, tak si ho dáme tady. Stejně jako v olomoucké ZOO. Tak který bude lepší?

A teď za zvířátky do ZOO

Večerní karneval se po přehlídce masek a pár soutěžích posunul do víru tance, takže nebylo se čemu divit, když se nikomu nechtělo končit. Zejména když na samý závěr dorazil žabák Froggy. Musel ale hned slíbit, že při další večerní akci, tj. ve čtvrtek, určitě přijde zase, a ti, co si s ním nestihli zatancovat nebo se vyfotit, budou mít ještě další možnost. Podle odezvy přijdou určitě i ti, co včera večer s účastí váhali a nakonec nepřišli. My se teď nasnídáme a s odjezdem do zlínské ZOO nebudeme otálet, neb jednak opět bude velké vedro a taky, čím dříve se přijede, tím blíže vchodu do zoo se parkuje J Návrat plánován v časnějších odpoledních hodinách, abychom tu samozřejmě ani dnes nenechali zahálet nejen atrakce na dětském hřišti a bazén, ale v pohodě zvládli i večerní program. Po večeři přijde tradiční vycházka na ponících, aby poté sem dorazil čínský folklórní soubor vystupující na 49. Liptálských folklórních slavnostech. Ten zde bude zřejmě až do neděle ubytován, tak večer tu bude mít i krátké vystoupení. Stejně tak jako soubory z Indonésie a Portugalska, které tu vystoupí v dalších dvou dnech. A třešinkou na závěr dnešního dne bude od 20:30 hod. Stezka odvahy. Tam účast zatím nevidíme jako jistou, ale třeba „síla kolektivu“ to zlomí a i Ali se zúčastní (samozřejmě doprovod povinný, ale ten se taky bojí J).