Naše krmení ale komentované nebylo :-)

Na úvod dlužím odpověď na hádanku z minulého příspěvku, takže lepší hot dog byl prý ten dnešní v ZOO Lešná. Na druhou stranu místní vláček nic moc, neb tu vlastně jen převáží návštěvníky mezi zastávkami a k východu ze ZOO, takže z něj toho moc k vidění  není. Na jeho konečné jsme se zase sešli, podívali se ještě jednou na vydry, které se vyvalovaly za kameny u vody, abychom se pak všichni již konečně přesunuli do toho ZOO Shopu. Odtud po „nelehkém“ výběru vhodného plyšáka, jsme se posíleni o dalšího pasažera, malého plyšového tučňáka, již vypravili zpět na Všeminu. Čtyřhodinová procházka ZOO za slušného horka byla vyčerpávající pro řadu dospělých natož pro děti, takže nebylo čemu se divit, když Ali s tučňákem v náručí usnula. Toho jsme „využili“ a cestu protáhli o pár kilometrů přes Liptál (rodiště mého taťky), kde jsem si udělal pár obrázku a z místní pošty odeslal i pohled, který by mohl udělat velkou radost už tím, jaké obrázky na něm jsou a odkud je odeslán. Pak už jen pár kilometrů na Všeminu a celý odpolední a večerní program byl před námi. Já jsem „posezení u hřiště“ opět svěřil té trpělivější části naší výpravy a protáhl si s drobnou obměnou, tedy tentokrát již s několika zkratkami, včerejší vyvětrání, abych nakonec skočil až na Baťkové a odsud se pokusil podívat se dále do kraje. Sice viditelnost dobrá, záhada s místní částí Geržinky vyjasněna, ale tam, kam jsem chtěl dohlédnout, tomu bránily dva kopce. Takže tu bude muset být ještě další pokus, kdy bude nutno se dostat až za ně. Z toho horka, byť většina trasy byla opět v lese, bylo nejlepší vlézt (skákat se tu nesmí) do bazénu a trošku „zregulovat“ v necelých 22°C teplé vodě teplotu těla, když stejné podnikla druhá část naší výpravy po pobytu na hřišti už půlhodiny přede mnou. A teď už zase společně na večeři, neb pak čekají nejen poníci a soubor z Číny, ale také Stezka odvahy (naděje na účast stoupá J).