Vitajte v Liptáli

Po těch pár kilometrech kolem nádrže při hledání pokladu zůstal do oběda nějaký čas i na zdokonalování se na hřišti, takže dnešní dopoledne bylo hodně o pohybu.  Po vydatném obědě byla zvolena varianta odpočinek, což v podání Ali byla účast na odpolední pohádce promítané animátory. Druhá forma odpočinku byly křížovky, třetí byla po lehkém vytrávení zapomenout na odpočinek a podívat se raději na další zajímavá místa. Když se mi velmi rychle podařilo dostat neznačenou lesní cestou s hodně prudkými úseky stoupání na hřeben nad Kopřivnou, řekl jsem si, že se „do limitu“ dnešní vycházky musím vejít, i když udělám otočku až v Liptále a více si to tam prohlédnu, neb ten včerejšek byl jen párkrát cvak cvak spouští fotoaparátu v samém centru obce a návštěva místní pošty.  Když jsem se tam po necelé ¾ hodině objevil, vešlo se „do limitu“ i pořízení docela dost dalších fotografií, jedna skvělá zmrzlina od místních hasičů a taky krátká procházka po místním hřbitově, kde jsem hledal , ale marně, nějaké souvislosti kolem mých předků a jejich známých. Pak už jen delší, ale s „pozvolnějšími“ stoupáními cesta zpět na hřeben a odtud „po paměti“ cesta lesem kolmo dolů s očekáváním brzkého nalezení neznačené cesty pro svážení dříví, která se pak na „normální“ cestu mění až u Ranče Všemina. Povedlo se, byť se třemi škrábanci na ruce z jednoho trošku zarostlejšího úseku místního lesa J Po návratu do hotelu vedla první cesta ne do bazénu ani pod sprchu, ale do restaurace za velkou Kofolou, která ve mně jen zasyčela. Mimochodem, přemýšlel jsem, jak je to dlouho, co jsem ji naposledy pil a nebylo to s rumem J Pak teprve došlo na vychlazení těla z vnějšku v místním bazénu a teď můžeme na večeři. Po ní čeká opět poník a vystoupení dalšího folklórního souboru, tentokrát z Indonésie. Ti už to tady před hotelem ladí a jak vidět, i trampolína a houpačky jim nejsou cizí :-).