středa 7. července 2010

Norsko 2010 (10/12) - ze západu na východ co nejblíže k Oslu

Ráno jsme se probudili do téměř jasného a poměrně teplého počasí. A tak po snídani, sbalení věcí a odhlášení se v Grimen campingu jsme se vydali na poslední přesun před nástupem cesty domů. Cílem byla nějaká lokalita poblíž hlavního města Norska Oslo, ze které by bylo možné se v pondělí ráno poměrně brzy dostat do Osla, tam absolvovat půldenní prohlídku a odpoledne zahájit "návratový manévr", tedy cestu domů s tím, že co ujedeme, to ujedeme a na zbytek (samozřejmě tu větší část z celkové trasy) máme úterý a noc na středu, když lístky máme na úterní trajekt odjíždějící 21:00 hod.. Ale teď máme teprve neděli, takže cesta před námi. Ani dnes nás neminul aspoň drobný deštík - svůj čas si vybral při příjezdu k Hardangerfjordenu, aby jej hned po pár minutách nahradilo plné slunce, které pak na obloze už jen občas soupeřilo s nějakým menším bílým (a neškodným) mráčkem. Poslední z místních trajektů na naší cestě po Norsku, tentokrát v Bruraviku, již opět čekal, takže i naposledy nájezd téměř "z chodu". Cesta přes fjord opět s parádními výhledy a když jsme stanuli koly opět na pevné zemi a po pár kilometrech dorazili do Eidfjordu, neodolali jsme a i zde jsme udělali delší zastávku. Bylo opravdu co fotit (jednomu z racků se to ale nějak nelíbilo, tak to dal po svém na vědomí). Škoda jen, že zde nekotvila nějaká větší výletní loď, neboť z toho by určitě byly až neskutečné fotky. Takhle jsme se museli spokojit jen s "místním přibližovadlem". Po odjezdu z Eidfjordu jsme však v autě dlouho nepobyli, neb po slušném stoupání řadou serpentin (jedna snad byla i v tunelu, neb tam mi připadlo, že jsme část stoupání v tunelu absolvovali v jedné celé otáčce) tu byla vyhlídka na vodopád Voringfossen. A tu jsme si prošli opravdu pečlivě včetně skalních výběžků umístěných téměř u samého vodopádu, takže nakonec jsme na další odbočce ze silnice již na poslední vyhlídku - tu z parkoviště u hotelu Fossil - ani nejeli. Odtud to už zase byla cesta v nadmořské výšce kolem 1100 m n.m., takže opět i sníh, byť už jen v na vzdálených svazích poměrně daleko od cesty. Sluncem ozářená Hardangevidda byla dalším zážitkem na trase - bylo se na co koukat. A když k tomu přidám, že jsem zrovna neřídil, tak si i foťák přišel na své. Zajímavé bylo, že teplota v těchto končinách neklesla pod 19 st.C a při sjezdu do nižších poloh už to bylo skoro o 25 stupních C.Tam už se začaly objevovat první pláže s nejen zde se slunícími rekreanty. Vodu tu měli určitě teplejší než ve fjordu, takže ani o plavce nebyla nouze. A jelikož 50 km před Oslem byla ta hranice, kterou jsme si dali ke hledání místa k našemu ubytování z neděle na pondělí, ke kochání se krajinou přibylo i pečlivé sledování informačních tabulí. První nás navedla k Ringerike do Utvika Campingu rozkládajícího se na břehu Tyrifjordenu, kde jsme uspěli a v krásné chatce jsme se hned ubytovali. Po krátké procházce po břehu jezera a po mole jsme na sluncem zalité terase zakončili neděli. Ráno odsud to bude necelá hodinka do Osla a když vyrazíme po deváté hodině, abychom se vyhnuli ranní špičce, určitě to nebude mít chybu.

Žádné komentáře: