A jaká by to byla návštěva Vídně bez toho, aniž by naše kroky nezamířily do Prátru - snad nejproslulejšího zábavního park v Evropě nacházejícím se ve stejnojmenném parku založeném v roce 1766 císařem Josefem II.. První atrakce tu sice byly postaveny až o století později, ale stejně, i tak je to opravdu velký kus historie.
Nejvýznamnější z atrakcí je samozřejmě Wiener
Riesenrad – 64 metrů vysoké ruské kolo z roku 1897. Původně sice mělo mělo 30 kabinek, ale jelikož bylo během druhé světové války poškozeno, opravené už jich má jen polovinu. Za jasného počasí z nich musí být úchvatný pohled na celé město a jeho okolí a pokud by přitom chtěl člověk uspokojit nejen zrak ale i chuť (pokud ho nezradí žaludek :-), možno si jednu z kabin (samozřejmě k tomu uzpůsobenou) vybrat pro romantickou večeři. Byť hlavní sezóna atrakcí zde už skončila - Práter je otevřen každý rok od poloviny března do konce října od deseti hodin dopoledne do jedné hodiny v noci - některé z nich mají
celoroční provoz. Celkem při plném provozu by jich zde mělo být
čtvrt tisíce - od kolotočů pro malé děti přes horské dráhy všech možných typů až po hrůzu nahánějící adrenalinové atrakce. Mezi ty "nejviditelnější" patří další ruské kolo „Blumenrad", horská dráha „Boomerang“, což je vracečka s loopingem, a také „Volare“, to je zase málo obvyklá létající dráha. Za zmínku stojí ještě třeba 60 m vysoký řetízkový kolotoč „Star Flyer“ a také 62 m vysoký vystřelovací volný
pád „Spaceshot“. Vše doplněnou spoustou míst na občerstvení a pokud to někomu málo, či třeba se po návštěvě zklidnit (zejména pokud poctí svou návštěvou místní casino a štěstěna mu nebude dostatečně přát), sousední park je tím
pravým místem. A pro fanoušky fotbalu - na kraji dlouhé aleje se nachází i známý fotbalový stadión Ernsta Happela. Vzhledem k termínu a času naší návštěvy nám však Práter nabídl už jen procházku s prohlídkou již zazimovaných
či ještě neotevřených atrakcí nakonec s úvahou, jak by asi dopadla návštěva v plné sezóně? Určitě bychom si něco zkusili, ale řada atrakcí by asi byla jen "na kukandu", podle pravidla "nemusíme
být přeci u všeho" :-). A aby to nebyla ta poslední tečka našeho víkendového pobytu zde, šup ještě do krtka k vodě. Stanice Donauinsel, polední pohled za neustále se zhoršujícího počasí z mostu na obě strany a zpět do krtka k hotelu - to už bylo jak vystřižené ze scénáře japonské cestovky.Vždyť je před námi cesta domů a počasí nebude nic moc. Tak máme-li stihnout u nás rozsvěcení vánočního stromu, je nejvyšší čas odjet. Ale bylo zde krásně. Tak třeba někdy příště, vždyť je to na dnešní možnosti už coby kamenem dohodil a pak doplaval :-)
A jaká by to byla návštěva Vídně bez toho, aniž by naše kroky nezamířily do Prátru - snad nejproslulejšího zábavního park v Evropě nacházejícím se ve stejnojmenném parku založeném v roce 1766 císařem Josefem II.. První atrakce tu sice byly postaveny až o století později, ale stejně, i tak je to opravdu velký kus historie. 
Nejvýznamnější z atrakcí je samozřejmě Wiener 
Riesenrad – 64 metrů vysoké ruské kolo z roku 1897. Původně sice mělo mělo 30 kabinek, ale jelikož bylo během druhé světové války poškozeno, opravené už jich má jen polovinu. Za jasného počasí z nich musí být úchvatný pohled na celé město a jeho okolí a pokud by přitom chtěl člověk uspokojit nejen zrak ale i chuť (pokud ho nezradí žaludek :-), možno si jednu z kabin (samozřejmě k tomu uzpůsobenou) vybrat pro romantickou večeři. Byť hlavní sezóna atrakcí zde už skončila - Práter je otevřen každý rok od poloviny března do konce října od deseti hodin dopoledne do jedné hodiny v noci - některé z nich mají 
celoroční provoz. Celkem při plném provozu by jich zde mělo být 
čtvrt tisíce - od kolotočů pro malé děti přes horské dráhy všech možných typů až po hrůzu nahánějící adrenalinové atrakce. Mezi ty "nejviditelnější" patří další ruské kolo „Blumenrad", horská dráha „Boomerang“, což je vracečka s loopingem, a také „Volare“, to je zase málo obvyklá létající dráha. Za zmínku stojí ještě třeba 60 m vysoký řetízkový kolotoč „Star Flyer“ a také 62 m vysoký vystřelovací volný 
pád „Spaceshot“. Vše doplněnou spoustou míst na občerstvení a pokud to někomu málo, či třeba se po návštěvě zklidnit (zejména pokud poctí svou návštěvou místní casino a štěstěna mu nebude dostatečně přát), sousední park je tím 
pravým místem. A pro fanoušky fotbalu - na kraji dlouhé aleje se nachází i známý fotbalový stadión Ernsta Happela. Vzhledem k termínu a času naší návštěvy nám však Práter nabídl už jen procházku s prohlídkou již zazimovaných 
či ještě neotevřených atrakcí nakonec s úvahou, jak by asi dopadla návštěva v plné sezóně? Určitě bychom si něco zkusili, ale řada atrakcí by asi byla jen "na kukandu", podle pravidla "nemusíme 
být přeci u všeho" :-). A aby to nebyla ta poslední tečka našeho víkendového pobytu zde, šup ještě do krtka k vodě. Stanice Donauinsel, polední pohled za neustále se zhoršujícího počasí z mostu na obě strany a zpět do krtka k hotelu - to už bylo jak vystřižené ze scénáře japonské cestovky.Vždyť je před námi cesta domů a počasí nebude nic moc. Tak máme-li stihnout u nás rozsvěcení vánočního stromu, je nejvyšší čas odjet. Ale bylo zde krásně. Tak třeba někdy příště, vždyť je to na dnešní možnosti už coby kamenem dohodil a pak doplaval :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat