Sobota ve Vídni v čase adventním

Probuzení do sobotního rána předčilo i ta největší očekávání. Teplota na nule, obloha modrá jako šmolka, snídaně na vidličku jak se na osmou hodinu patří :-) co už lepšího si na další den pobytu ve Vídni přát. A tak do ruky "sobotní plánek", hup na krtka a trááádáááá směr Schonbrunn. Vůbec, místní krtek (metro neboli po místním U-bahn) si tu zaslouží aspoň malou zmínku, neb právě díky němu a intervalům mezi spoji jsme zvládli, co jsme zvládli. Lehce mrazivé ráno v zámeckém parku, sluncem nasvícený zámek, Neptunova kašna s částečně zamrzlou hladinou vody v nádrži a na kopci se tyčící Gloriette, cíle pro dopolední procházku. A to přesto, že jsem slíbil, že tento víkend rozhodně nepolezeme do žádného kopce :-) Mj. cestou dolů byl docela zajímavý pohled na funící Japonce toužící si udělat foto shora, nemajíce však za tímto účelem moc času. Když jsme obešli osluněnou stranu zámku, tak už to bylo o docela dost lidech, neb na velkém nádvoří je další z vánočních tržišť. Ale jelikož něco z toho už jsme shlédli a ochutnali včera večer, opět krtek. Tentokrát co nejblíže další vídeňské kuriozitě, Hundertwasserhausu. Opravdu netypická architektura mezi klasickou výstavbou. Po upozornění na to, že cesta tam je mezi klasickou výstavbou a nijak zvláště značená, a ve snaze jít tou nejkratší, jsme to v jedné z uliček sice trošku "překombinovali", ale místní nás vrátil zpět na ty správné koleje a za chvíli se před námi kýžený blok objevil. Přestože jej člověk viděl na několika obrázcích, vidět na vlastní oči se nic nevyrovná. Cesta zpět na krtka už byla bez zaváhání a asistence místního ochotného policisty, jako směrem tam, a po krátkém přesunu tu byl Stephanplatz a čas někde v okolních uličkách najít něco, co něco - pravý vídeňský řízek - na posilněnou. Překvapivě jsme dlouho nehledali (Café Restaurant Frauenhuber) a jak se později ukázalo, volba to bylo dobrá. A tak po dobrém obědě nezbývalo, než ještě "zdolat" zbylá místa místní historie před tím, než ještě jednou se vrátíme pod radnici na vánoční trhy, abychom si to tam prohlédli také za světla. Po chvilce chůze po Karntnergasse jsme odbočili vpravo, aby se pře námi objevila Kapuzinerkirche a pod ní umístěná císařská hrobka, jejíž rozsah a monumentnost nás docela zaskočily, neb jsme po vstupu čekali, že ten první velký podzemní sál je vše. A ono ne:-), se zvyšujícím se letopočtem se posledních dvou místnostech objevila i místa uložení řady nám z nedávné historie již známých osobností. Cestou k Albertině malá zastávka v místním informačním centru pro "aktualizaci papírových dokumentů", tj. map a informačních prospektů k vybraným místům pro event. příští plány a hned za druhým rohem populární Café Sacher. Nakonec jediné místo z plánu, které nevyšlo, neb díky publicitě tohoto místa a určitě i termínu naší návštěvy takový nápad nemělo rozhodně málo lidí. Tak když jsme viděli před vstupními dveřmi do kavárny frontu cca dvou desítek zájemců čekajících, až se uvnitř uvolní místo, tak zelenou dostalo raději pokračování procházky směrem k dalším místům. Státní opera, Burgtheater, Hofburg, Heldenplatz až po pomník Marie Theresie na náměstí mezi objekty místních muzeí byly shlédnuty i "zdokumentovány" aby se do programu vloudila další zastávka. A to na jednom z dalších vánočním tržišť - tentokrát pod dohledem shora shlížející Marie Theresie. Tady už to kolem nás trošku "zhoustlo", takže rychle prohlédnout a když už byla chuť na "punčík", zrovna kolem nic nebylo (návrat na začátek jsme zavrhli) raději jsme pokračovali na Radniční náměstí. Kolem budovy Parlamentu obehnané mobilními zábranami proti vstupu (teprve později, když místní policie začínala zavírat hlavní silnici, jsme pochopili, proč). Na rozdíl od pátečního večera i zde to patřičně "zhoustlo" a docela byla slyšet i čeština. "Zvyk je zvyk", takže směr již odzkoušený punč z lesního ovoce tentokrát doplněný vaflí se skořicí. Za světla jsme si ještě zopakovali prohlídku části tržiště, abychom po shlédnutí části poměrně důrazné demonstrace proti úsporným balíčkům se přesunuli na hotel na menší odpočinek před večerním hledáním místa, kde "doplníme energii" a odkud možná ještě uděláme pár kroků na úplný závěr dne. Volba nakonec padla osvědčeným krtkem popojet o jednu stanici a v okolí Prátru se po něčem poohlédnout, byť internetový vyhledávač toho zrovna moc zde nenabízel. Místní "čtyřka" hned na roku svým gulášem a "mlhou uvnitř" fakt nepřesvědčila,za to kousek dál to už bylo více než ono - italská restaurace Fiorina (http://www.fiorina.at/) těšící se poměrně velkému zájmu. Nás však na rozdíl od řady jiných neopustilo ten večer štěstí a přišli jsme v čase, kdy bylo i místo. Pravda, u stolů bylo trošku těsno. Ale při trošce domluvy šlo krájet najednou i dvě opravdu velké pizzy vedle sebe. A nebylo to jen o pizze. Spořádat porci domácích nudlí s omáčkou ze čtyř sýrů byl také slušný výkon. A když dodám,že měli i tmavý kvasnicový Franziskaner, nic mi už nechybělo a nějaká večerní procházka na rozdíl od druhé půlky naší "výpravy" mě už nelákala. Takže sobotní závěrečné foto už nepochází z "mé ruky".