Snad od všeho něco

 Začátek týdne byl ve znamení ohlédnutí se za uplynulým rokem.  Že to bylo až teď, je dáno tím, že jsme se ohlíželi po jeho pracovní části a teprve minulý týden byly k dispozici kompletní výsledky. Byť asi už nespočítám, kolikáté to je, nebudu zastírat, že na toto jsem přicházel s větší mírou nervozity než bývalo obvyklé, byť v podstatě nebylo čeho se více obávat. Úvaha se sice ukázala jako správná, ale že začneme až tak rozdílnými pohledy na věc, byť se nakonec vše vyjasnilo, to jsem opravdu nepředpokládal. Stejně to vypadalo i s počasím. Nejprve úplné jaro, pak sníh i v nížin, poté pomalu léto, aby se to dnes nějak vrátilo do normálu. Někde uprostřed byl i na chvilku návrat do dětských let, byť jen do té doby, než došly v mašince baterky a po krátké procházce přes Michelské schody zbyl i čas na kontrolu, zda U Havlíčků ten „Pravý vltavský utopenec tak akorát utopený “ nezmizel z nabídky. Pozn. Nezmizel a opět neměl chybu :-)