Po přejetí spojky na místní hlavní trasy jsme se ocitli na kýžené stopě č. 14, na jejímž začátku nás čekal jeden poměrně nevšední zážitek. Stádo bizonů chované na místní farmě. Po pořízení pár obrázků už nic nebránilo vyrazit do stopy. Dnes jsme měli výhodu proti předchozím dnům, že i ty dopolední kilometry už byly podporované slunečními paprsky. Samozřejmě, bylo pár míst, kde byl mráz cítit, ale jinak pohoda, takže s zajímavými výhledy do kraje a s nimi souvisejícími zastávkami na pořízení fotografií jsme se ještě před polednem dostali do Kulmu, kde jsme usoudili, že by nebylo od věci něco dobrého pojíst. A snad náhoda tomu chtěla, že místo všeho vybírání jsme spatřili v dáli takovou zajímavou chaloupku, na jejímž balkóně sedělo pár lidí, a měla nějaký nápis, takže proč se nezeptat. A nelitovali jsme, rázovitý majitel, perfektní občerstvení i docela zábava s ním, to nás naladilo na to, že to vezmeme odsud už z druhé strany po Sonnenloipe rovnou do hotelu, centrum městečka necháme pro dnešek jiným a na hotelové terase zkusíme, jak naši domácí umí cappuccino a něco k němu. Tak se i stalo. Uměli a jelikož se mi nechtělo po zbytek odpoledne, než zapadne sluníčko, se na něj "koukat z balkónu", vzpomněl jsem si, že mám nějaké nevyřízené účty s místním radarem. Tak jsem si zajel jej trošku potrápit. Ale dopadl jsem podle hesla "je to marný, je to marný" a včerejší "rekord" jsem nepřekonal. Na druhou stranu mě to trošku rozehřálo, tak jsem si před návratem do hotelu přidal k dnešnímu výkonu ještě jednu poctivou desítku km, aby ten dnešek byl nějak kompletní. Přesto mu ještě něco chybělo. A to něco jsme doladili u večeře, takže teď nezbývá než připravit plány na zítra, abychom své zážitky odsud ještě o něco doplnili, i když už něco z toho bude nutno opakovat, aby mohly být další. Myslím tím zejména to, že se budeme muset už po nějakých stopách sklouznout opakovaně, abychom se dostali na ty námi dosud neprojeté. Tak zase zítra.
Žádné komentáře:
Okomentovat