Jde se Mravenčí stezkou na rozhlednu Královka. Musím říci, že se místním tato 1,5 km dlouhá trasa opravdu povedla, neb malý turista nestačí přemýšlet ani o tom, kolik ještě musí udělat kroků, než tam budem. A to díky spoustě dřevěných modelů zvířátek žijících v Jizerských horách. A když náhodou není na dohled žádné zvířátko, nahrazuje to hledání turistické značky, v tomto případě žluté, kterou je trasa vyznačena. Trošku jsem čekal, že na mé časté dotazování, zda jdeme dobře, když nebylo "na obzoru" žádné zvířátko, dostanu odpověď typu, "kudy jinudy bychom asi měli jít, když to je jediná cesta lesem", ale na to nepřišlo, neb záhy jsme byli na konci lesa a před námi rozhledna Královka s přilehlým objektem, který je postupně předěláván na hotel, zatím zde ale fungují jen stravovací služby. Při placení vstupného na rozhlednu bylo zjištěno, že tu mají nanuky, takže bylo jasno. Rozhlednu jsme ale podmínili absolvovat nejdříve. Předpokládal jsem, že budeme cestou nahoru muset párkrát odpočívat, neb schodů docela dost, ale ani to se nestalo. Že by za tím byla vidina nanoučka, tedy "jahodového mrože" ? Po pokochání se krajinou následoval slíbený nanuk a pak už jen místní dětské hřiště některými stanovišti připomínající dětský lanový park. Oběd znamenal nucené vytržení z rytmu, ale do něj jsme se vrátili hned po něm, abychom pak pohledem na hodinky zjistili, že dnes už to nebude žádné další putování po místních výhledech, ale že si zopakujeme zvířátka na zpáteční cestě, která je tou nejkratší, abychom si zbylý čas do večeře ještě užili v herně penzionu. Takže tolik pro dnešní pobyt venku, po který nám přálo počasí tak, jak jsme ráno ani nedoufali ?-) P.S. I na tu italskou kuchyni - boloňské špagety - došlo. A byť to byla jen jedna z hotovek na Královce, celá "naše expedice" si na nich pochutnala. A jinak rostou, byť asi ne tak a tolik, jak by si někteří houbaři přáli.
Žádné komentáře:
Okomentovat