Proč se mne nikdo na nic neptá?

Nakonec to může i vypadat, že mi to začíná chybět! A jak to tak k tomu ještě cítím, tak ten přechod z dovolenkové pohody zpět do fungování v běžných dnech byl a asi ještě bude tentokrát poměrně  zásadní.  Asi po všech stránkách. Zejména pokud to srovnám s tím, jak to vypadalo u řady dovolených předtím. Byť jsme si snažili situaci ulehčit, takže jsme přidali i pár „dospěláckých“ zážitků, jako byl třeba příjezd autem až do Hradce Králové po nově zprovozněném posledním úseku D11,  troška odpolední fyzické práce v rámci touhy se zase po týdnu drobně realizovat i na zahradě, aby vše doplnilo „vyprázdnění“ fotoaparátu pro následnou a ne zcela oblíbenou činnost – vytřídění rozumného množství fotografií z té spousty, co jsem „nacvakal“. Vše ještě doplnila nějaká ta chvilka s Clifem, který už se zítřejšího návratu svých páníčků z dovolené nemůže dočkat, byť o něj tu bylo řádně postaráno. Mimochodem, večeři zblafnul ve slušném tempu. Co ale přetrvalo, byl na dovolené téměř obvyklý pozdní oběd (nestíhali jsme poledne J). To samé platilo i pro odpolední kávu, jen dnešní večeře se potkala s ručičkami hodin na 18.00 hod., ale byla na druhou stranu proti dovolené v třetinové podobě, tedy jen zeleninový salát. A pak už to přišlo – příprava na první pracovní den po dovolené se vším všudy, aby se člověk dostal do peřin tak, aby zítra ráno k tomu všemu ještě nekoukal jako „vejr“. P.S. Dnes to bude jen s nějakou detektivkou, byť  bych ještě něco z kreslené pohádky  O mašince Tomovi dal dohromady J