Jaký měl být tento víkend, to v podstatě uvedla v pátek večer věta: "My zítra zabíjíme", související s "dohořívající svíčkou života" sousedovic čuníka, po ní následovala rada: "Ráno to může být namrzlé, tak se, prosím Tě, někde nezabij" související s ranní jízdou autem a ve stejném duchu zaznělo i: "Rozhodně se dnes nehodlám na běžkách někde přizabít". A jak to dopadlo? Z čuníka už je zabíjačka, jízda autem dopadla dobře, z běžek jsme se v sobotu vrátili bez škrábnutí a i v neděli zůstali imunní vůči kolem se šířící chřipce. A abych nezůstal jen u tohoto strohého konstatování s pár obrázky, přidám pár detailů. Začnu předpovědí počasí, která nás nakonec na běžky zavedla do Deštného v Orlických horách, neb tam mělo být sice trošku větrno, ale bez deště, polojasno s nějakým tím sluníčkem a teplotami něco málo nad nulou. Že tomu asi tak nebude, nám došlo hned na křižovatce u Sedloňova, kdy sjezd
do Deštného tradičně připomínající vstup do zimního království, působil tentokrát velmi smutně díky holé silnici, málu sněhu a velmi nízké bariéře v podstatě jen ze špinavého sněhu na okraji silnice.A když jsme v po holé silnici nebo přes menší kaluže
dorazili až na parkoviště a prohlédli si okolí, bylo jasné, že stopy jsou sice upraveny, ale dostat se na ně bude vyžadovat kus cesty s běžkami v ruce a že s kvalitou sněhu to dnes nebude nic moc. Teplota 7°C u Šerlišského Mlýna způsobila, že jsme autem bez dotyku se sněhem mohli dorazit až sem. My jsme však vsadili na to, že se se sněhem vhodným k běžkování potkáme dříve. K tomu ale nedošlo. Ani začátek na upravené trase nevěštil změnu a se stoupající nadmořskou výškou se měnilo jen to, že mraky byly stále blíže a blíže, abychom do nich v 1000 m n.m. nakonec vlezli. Máza nic moc, trochu jsem si vyčítal. že jsem nechal doma klistr, ale nakonec jsem byl rád, že se tak stalo. Neboť si jej namazat pod patu by znamenalo, že při sjezdu ze Sedloňovského kříže dolů bychom se nadřeli ještě tak 3x více než nás potkalo. Nejen že sníh nestál za nic, ale stopa i celá cesta byla plná napadaného jehličí, které se stačilo postupně nalepit do mázy, takže běžky po tomto výletu připomínají téměř stav po poslední jízdě sezóny, kdy nastupuje škrabka, ředidlo a hadr. A tak se není čemu divit, že jsme to v poledne zabalili. Vždyť jediný adrenalin místo obavy ze sjezdu zpět do Deštného po zledovatělé cestě byla cesta s běžkami v ruce, abychom se na nějaký sníh vůbec dostali. A tak místo poledního občerstvení na nějaké horské boudě padla volba na Zlatý potok v Kounově. Bohužel pár minut před námi dostalo tento nápad docela dost lidí, takže nejen že se nedalo zaparkovat, ale kromě stolu ve výčepu si ani nebylo kam sednout. A tam se nám rozhodně nechtělo, byť kvalita místní kuchyně je hodně známá. Skončili jsme tedy za Třebechovicemi mezi italskými specialitami v pizzerii Felicita L´Originale, který jsme do té doby vnímali jen jako jedno z míst na trase do/z Orlických
hor. A že to byla volba dobrá, svědčí fakt, že nejen nebylo nakonec
ani cappuccino, ale ani nějaká zvláštní chuť doma na večeři, neb porce i kvalita překonaly naše očekávání. Ponávratu bylo jasné, že pokud pořádně nenasněží, běžkování mimo hlavní hřebenovou trasu (tam jsou sice taky problémy s kvalitou sněhu, ale je ho více a není znečištěn jako ten, co je na lesních trasách) letos už nemá cenu a jezdit tam jen kvůli trase po hřebenu, to raději Krkonoše, kde podmínky budou díky nadmořské výšce i možnostem nástupu lepší. Tyto chmurné úvahy trošku rozptýlila neděle s deštěm a trochou mokrého sněhu v nížině a sněhem ve výškách nad 500 m n.m.. Tak uvidíme. Televize sice dnes ukazovala sníh spíš na Moravě, ale Krakonoš určitě taky nezůstal pozadu a pokud vydrží i avizovaný mráz, tak by se mohlo povést vylepšit si dojmy a užít si trošku více z letošní zimy na horách. Kdy? V podstatě "už za šest celaskonů", které by spolu s pár kapkami slivovice měly posílit tuto naději v čase chřipky na maximálně možnou míru. A že by tentokrát nemuselo zůstat v autě žádné volné místo, to v tuto chvíli nechci zakřiknout.
Žádné komentáře:
Okomentovat