Ředkev Daikon a Matcha Tea z rukou čajového mistra

Komorní setkání deseti hostů s hostitelkou Darjou Kawasumi při čajovém obřadu spojeném s pětichodovým letním kaiseki menu věnovaném bíké ředkvi daikon a exklusivnímu saké. Jak výstižně a stručně lze popsat dnešní večerní zážitek z Prahy, zážitkový dárek od mých kolegyň a kolegů z firmy. Co se skrývalo za ním, částečně napoví připojené fotografie. Ale jelikož ani ony neumí říci všechno, tak pro doplnění připojím i trochu toho čtení.  Ani to ale nebude umět přesně vyjádřit tu úžasnou atmosféru, která akci provázela, ty zajímavé chutě ze všech těch mističek, které už samy o sobě byly mistrovskými dílky, i tu pohostinnost a úctu, co vyzařovala z hostitelky. A to všechno spojené s očekáváním vrcholu večera, japonského čajového obřadu, který tento krásný večer zakončil a při kterém jsem se nejen opět posunul v tom svém vnímání čajové kultury, ale měl možnost ochutnat i něco, asi bylo vrcholem toho, co lze ze zeleného čaje připravit. Však k tomu odpovídala i kvalita smaragdově zeleného čajového prášku, ze kterého hostitelka japonský čaj matcha pro každého z nás připravila. Takže zážitek až do samého konce. Vlastně jsme si měli možnost s hostitelkou chvilku popovídat i po skončení akce, když jsme se ve vedlejší místnosti trošku snažili „narovnat tělo“ po tři a půl hodinovém sezení u stolečku ve výši kolen (naštěstí jsme nemuseli klečet, jak je to obvyklé).  Venku v tom čase akorát přestalo pršet, takže nic nebránilo udělat pár kroků cestou na metro, svézt se s ním na Černý Most a odtud po necelé hodině jízdy jsme stihli půlnoc už doma. A jelikož máme zítra dovolenou, tak si snad část té dnešní večerní pohody přeneseme do pátku i celého víkendu. Já bych si ten dnešek shrnul asi tak, že jsem byl více jak tři hodiny v jiném světě. A že to bylo pod "záštitou" mého oblíbeného nápoje, tak se tam vše krásně propojilo. Cestou zpět jsme si navíc, s kolegyní, které jsem slíbil z její dnešní akce v Praze odvoz zpět, ještě v autě vyměnili dojmy. Ty její byly z podstatně hlučnějšího prostředí, podpořené na rozdíl od těch mých japonských, kubánskými specialitami, mezi něž rozhodně patří rum. Vlastně i my jsme také (v mém případě s mírou, neb bych nerad přišel o řidičský průkaz) "holdovali" alkoholu , neb v tom červeném talířku v pravém horním rohu tácu (viz fotky níže) se podávalo pravé japonské rýžové víno (saké) Nihonšu (日本酒). Zítra ještě jednou poděkuji dárcům za tento krásný dárek s nezapomenutelnou atmosférou a pomalu se mohu začít chystat na víkend, kdy přijde na řadu i to domácí slavení, aby ten restart do těch dalších let už byl kompletní :-) P.S. A vlastní čaj? Na to, jak mám rád silný čaj, tak tento byl nejen opravdu silný, ale doslova výjimečný. Neb si jej, přesněji ten prášek, ze kterého se pak připravuje,  nechává paní Kawasumi připravovat ze svého zdroje v Japonsku.