Obvyklé "Všechno jednou končí", tedy i náš parádní pobyt v Sepekově., hned na úvod. Poslední snídaně, po dobalení ještě chvilkové rozloučení i s hernou a pak už jen tradiční "tetris" s narovnáním všech věcí do auta, vrácení čipu od dveřního zámku pokoje č. 4, mimochodem otevírání dveří si tu holčičky užívaly při každém návratu do hotelu či pokoje, úhrada doplatku za pobyt a odjezd přes obchvat Tábora, po D3, přes Benešov a Říčany do Šestajovic. Místa první zastávky, přesněji místa předávky naší vnučky Áni. Odtud po rychlém obědě a cappuccinu to byla už jen necelá hoďka po D11 domů se Štěpi. Uvítání bylo i zde hodně radostné, naše dojmy jsme si ale nechali na někdy později a dojeli jsme těch necelých 200 m do toho našeho domečku, který se na nás určitě také těšil. Na kdy? Prostě až si ty své nejprve sdělí Štěpi. Nás čekal dům a zahrada dobře opečovávaný po dobu naší nepřítomnosti, takže zbývalo jediné, podívat se do schránky a vyzvednout páteční poštu a doplnit ji k té z předchozích dnů. Závěr? O nic jsme podle denního tisku nepřišli. Teď víkend, na který si nás hlavně objednala zahrada a údržba travních dlaždic na dvoře. Na další plány bude až neděle večer. Ty budou ale jen na pár dní v následujícím týdnu, neb pak už je kalendář až do půlky měsíce zaplněn. V nich by se měla aspoň v základu už vyřešit i jedna poměrně nepříjemná věc, která v posledních několika měsících nejen mně zrovna na klidu moc nepřidává. P.S. Třeba se nakonec i někdo "chytne za nos" a už konečně přizná, že se mýlil. To by mohl být i základ pro další spolupráci, jak bych si i já docela přál.
Žádné komentáře:
Okomentovat