I dnes se sice nechtělo moc vstávat, ale nebylo vyhnutí. Nebyl to jen čas snídaně, ale i záměr být v Zeměráji co nejdříve po jeho otevření. Vybaveni informacemi z Internetu jsme se stihli z hotelu vypravit tak, že jsme tu "poslední míli" po té prašné polní cestě zvládli ještě před desátou. U vstupu, jako nováčci zde, jsme dostali nejen mapu areálu s prospektem na Razítkovou hru, ale i spoustu dalších informací, se kterými náš pohyb po areálu dostal ten správný směr, byť i podle plánu by to dopadlo. Ale takhle jsme jej nemuseli tolik luštit. Nebylo to zde jen o zábavě, na spoustě míst jsme se dozvěděli spoustu dalších informací a řadu věcí si bylo možno i prakticky vyzkoušet. Nutno také dodat, že to neplatilo jen o návštěvníky z řad dětí. Užívali si to i dospělí. V čase pozdního oběda, kdy jsme měli za sebou více než dvě třetiny místní nabídky, jsme zavítali do místní hospůdky Pod Hrází. Pravda, nabídka staročeské kuchyně naše holčičky moc neoslovila, ale něco energie s přispěním nějakých doplňků, které jsme měli pro jistotu v batohu, se energie doplněna a mohlo se pokračovat. Nakonec jsme si nechali stezku NABOSO v délce 1 km se spoustou zajímavých zastavení, místní vodní svět a poslední dětské hřiště s další porcí atrakcí. Pak už nezbývalo než se zastavit u Budaře pro odměnu za úspěšně zvládnutou Razítkovou hru, pak se vrátit do přístřešku tvorby amuletů pro naše již řádně vyschlé dopolední výtvory, naposledy zvládnout bludiště a vše uzavřít u sedmi panelů hry "Kdo jsem?". Ta končila jen pár metrů od východu z areálu, takže poté už nemohlo následovat nic jiného, než návrat k autu a cesta zpět do hotelu. Únava z dneška byla značná, takže ani jízda po polní cestě nezabránila tomu, že holčičky po pár metrech jízdy usnuly a na parkovišti hotelu měly dnes druhý budíček. Představa, že po šunkové pizze "padnou za vlast" ovšem byla mylná, dobrou hoďku se totiž ještě řádilo v herně. I zítřek bude opět s budíčkem. Ale tentokrát dopoledne zůstáváme na hotelu, neb po snídani bude bazén. Potom na malý odpočinek bude herna, abychom na si na oběd tentokrát zajeli na Staré Sedlo, pak navštívili Orlík, poté Zvíkov a cestou nezapomněli ani na nákup několika Zvíkovských Rarášků z místního pivovaru.
Žádné komentáře:
Okomentovat