Sice později a blíže než včera, ale i dnes jsem stihl sluníčko, než se schovalo za obzor. Tentokrát na to stačily jen vlastní nohy, tedy dnes žádný nákup lístků :-) A pak už jen rychle zpátky, aby ani dnes nebyla slečna Kočičková ve svém obvyklém čase bez večeře. I dnes to vypadalo, že jsem mohl dorazit dříve, ale když klaply dveře od lednice a v ruce se objevila oblíbená konzervička, bylo vše zapomenuto a opět největší kamarád. Logicky, neb nikoho jiného dnes nepotkala :-) P.S. Před domovním vchodem to ale dneska žilo a když se k večeru přesunuly na tu stranu, kam z okna kouká slečna Kočičková, tak to chvíli vypadalo, že proskočí oknem. Ale jen chvíli, neb poté už byla v misce večeře a to uznáte, že cokoli za oknem je proti tomu nic. 
Žádné komentáře:
Okomentovat