Dnešní běžkování i přes snahu provozovatelů celého areálu připomínalo vyjma blízkého okolí stadionu, kde jezdily dvě rolby téměř nepřetržitě, aby ten základní pětikilometrový okruh kolem a stopy na vlastním stadióu udržely průjezdné, spíše výlet na skialpech :-) Že to tak bude, jsem zjistil hned po ujetí pár stovek metrů, kdy stopa po rolbě končila a jediná cesta dále byla ta, která už byla i pro chodce a auta a vedla dolů, k místnímu kostelu. Tam už nezbylo než sundat běžky a po svých se přes centrum dostat na stadion. Kolem stadiónu pohoda, ale koho by to bavilo jen tam, zejména když byl na programu nějaký "stylový" oběd. Sázel jsem, že by mohl být otevřen Ruphäusl. Přesněji, on byl otevřen i včera, ale z údolní stopy by k němu bylo třeba překonat asi 200 metrů slušnou vrstvou prašanu zasypanou cestou. Sem se prostě ještě s rolbou nedostali a přijít sem buď jako sněhulák nebo jen po svých po silnici z křižovatky, to se mi včera nechtělo. Jó, kdybych tam byl poslední den, tak bych asi změnil názor. Ale včera jsem si jen řekl, že není všem dnům tady konec. Dnes byla sice spojka míjející Ruphäusl zřejmě někdy ráno rolbou projetá, ale nebýt těch dvou, co už tam seděli a kteří těch zbylých pár desítek metrů co zbývalo ze spojky k boudě, v tom prašanu po kolena přede mnou prošlápli, asi bych čekal, co přinese zítřek a řešil pozdní oběd někde u stadiónu. Ale nebylo třeba, útulné prostředí se svérázným majitelem a Jagatee s gulášovkou rozpůlily dnešní běžky a přerušili je na trošku delší chvilku. Pak už zbývalo jen pár kilometrů přes stadión na přechod silnice a na cestu k hotelu, neb další běžkování už ztrácelo kouzlo díky nalepujícímu se sněhu na lyže, pokračujícímu sněžení i neustávajícímu větru. Být to ale na horách, tak bych asi nevylezl ani z boudy. Tady to ale je díky poměrně husté zástavbě jiné, takže i v takovém počasí "dá se". Návrat na hotel byl tentokrát ještě před setměním, takže se stihlo i jedno cappuccino s pár kousky koláče, které tady k nim odpoledne nabízejí. Co dodat? Ještě jedna tečka, večeře, sice přijde, ale zda už konečně vyjde ta předpověď, kdy by od poledního času mělo ustat sněžení a otevírat se obloha, o tom úplně nejsem přesvědčen. Každopádně i tento den byl velký zážitek. P.S. Sněhová děla tu zahálejí a ale já ne, takže po cappuccinu to spravila ještě krátká vycházka do centra, ze které jsem se vrátil jako sněhulák. Jen mne vedle auta postavit a dát do ruky koště. To aby bylo vidět, ke komu to zaváté auto patří :-) Jinak k hotelu se už dá dostat jen po cestě od silnice, ta od křižovatky stop už je taky zavřená. Ale ani ta značka (neb za ní je hotel už necelých 50m) , ani ta páska na schodech nakonec nebyly zeď :-) Ale to asi už jen pro dnešek, zítra pěkně po svých až na stadión a odtud zase zpět. Prostě v tomto počasí už neplatí, že do stopy lze pomalu nastoupit z pokoje hotelu -:)
Dnešní běžkování i přes snahu provozovatelů celého areálu připomínalo vyjma blízkého okolí stadionu, kde jezdily dvě rolby téměř nepřetržitě, aby ten základní pětikilometrový okruh kolem a stopy na vlastním stadióu udržely průjezdné, spíše výlet na skialpech :-) Že to tak bude, jsem zjistil hned po ujetí pár stovek metrů, kdy stopa po rolbě končila a jediná cesta dále byla ta, která už byla i pro chodce a auta a vedla dolů, k místnímu kostelu. Tam už nezbylo než sundat běžky a po svých se přes centrum dostat na stadion. Kolem stadiónu pohoda, ale koho by to bavilo jen tam, zejména když byl na programu nějaký "stylový" oběd. Sázel jsem, že by mohl být otevřen Ruphäusl. Přesněji, on byl otevřen i včera, ale z údolní stopy by k němu bylo třeba překonat asi 200 metrů slušnou vrstvou prašanu zasypanou cestou. Sem se prostě ještě s rolbou nedostali a přijít sem buď jako sněhulák nebo jen po svých po silnici z křižovatky, to se mi včera nechtělo. Jó, kdybych tam byl poslední den, tak bych asi změnil názor. Ale včera jsem si jen řekl, že není všem dnům tady konec. Dnes byla sice spojka míjející Ruphäusl zřejmě někdy ráno rolbou projetá, ale nebýt těch dvou, co už tam seděli a kteří těch zbylých pár desítek metrů co zbývalo ze spojky k boudě, v tom prašanu po kolena přede mnou prošlápli, asi bych čekal, co přinese zítřek a řešil pozdní oběd někde u stadiónu. Ale nebylo třeba, útulné prostředí se svérázným majitelem a Jagatee s gulášovkou rozpůlily dnešní běžky a přerušili je na trošku delší chvilku. Pak už zbývalo jen pár kilometrů přes stadión na přechod silnice a na cestu k hotelu, neb další běžkování už ztrácelo kouzlo díky nalepujícímu se sněhu na lyže, pokračujícímu sněžení i neustávajícímu větru. Být to ale na horách, tak bych asi nevylezl ani z boudy. Tady to ale je díky poměrně husté zástavbě jiné, takže i v takovém počasí "dá se". Návrat na hotel byl tentokrát ještě před setměním, takže se stihlo i jedno cappuccino s pár kousky koláče, které tady k nim odpoledne nabízejí. Co dodat? Ještě jedna tečka, večeře, sice přijde, ale zda už konečně vyjde ta předpověď, kdy by od poledního času mělo ustat sněžení a otevírat se obloha, o tom úplně nejsem přesvědčen. Každopádně i tento den byl velký zážitek. P.S. Sněhová děla tu zahálejí a ale já ne, takže po cappuccinu to spravila ještě krátká vycházka do centra, ze které jsem se vrátil jako sněhulák. Jen mne vedle auta postavit a dát do ruky koště. To aby bylo vidět, ke komu to zaváté auto patří :-) Jinak k hotelu se už dá dostat jen po cestě od silnice, ta od křižovatky stop už je taky zavřená. Ale ani ta značka (neb za ní je hotel už necelých 50m) , ani ta páska na schodech nakonec nebyly zeď :-) Ale to asi už jen pro dnešek, zítra pěkně po svých až na stadión a odtud zase zpět. Prostě v tomto počasí už neplatí, že do stopy lze pomalu nastoupit z pokoje hotelu -:)
Žádné komentáře:
Okomentovat