Po rozloučení se s hlavní částí našeho NZ cestovatelského týmu na mezinárodním letišti v Christchurch jsme se s Jakubem odebrali zpět k minibusu, v jehož zavazadlovém prostoru už zůstala jen naše zavazadla, tedy dva kufry a batohy. Vlastně tam bylo o jeden batoh víc, neb i Jakub v něčem měl své věci uloženy, byť s námi se vždy pohyboval na vycházkách i na treku jen se svou malou ledvinkou. Proč tam zůstala? Protože my jsme s tím minibusem do krajiny pod těmi dvěma výše zmíněnými vrcholy pokračovali s jednou "japonskou" na nákup sena pro Jakubova králíka, až za městečko Oxford, aby poté se Jakub přes nedaleký Sheffield a poté zřejmě i Ashburton vrátil na pobřežní silnici a dovezl minibus do Queenstownu. Nabídka na svezení nás velmi potěšila, neb od místních jsme předem dostali upozornění, abychom si "dali pozor" a cestu z letiště si domluvili nějak předem nebo nejlépe přes Uber. Zejména když by to tady bylo poprvé, neb chyběla nějaká zkušenost či srovnání. Takže o jednu "starost" méně, navíc jsem se nechal přemluvit a užil si jízdu z předního sedadla :-) Když jsme projížděli městečkem Oxford, už se cesta zdála takovou povědomější, neb něco z jejího "studia" před cestou na NZ na Google Street mi v paměti zůstalo. A když jsme z mostku odbočili na vedlejší prašnou silnici, už bylo jasné, že po 150 metrech už bychom měli být na místě. Teta už čekala před brankou. Byť jsme se předem hlásili jen, že dorazíme mezi 17 - 18 hodinami. Po přivítání, vyložení kufrů a společném foto pořízeném z rukou Jakuba následovala pro Jakuba ještě krátká "ukázka" bydlení v tomto místě (už za hranicemi městečka, tedy po jejich v "rural"). Pak už jen poděkování jak za naši dporavu sem, tak i, a to hlavně, za báječných šestnáct dní v jeho režii při putování oběma ostrovy NZ. Poté ještě rozloučení s minibusem, přesněji kontrola, zda jsme tam něco ještě nezapomněli, a nakonec se dostalo i na to při loučení zapomenuté přání šťastné cesty domů. Na nás už čeká necelý "český týden" kousek od místních tisícovek. Tedy skoro pod nimi, když si promítnu mapu, kudy budou směřovat naše cesty, když se budeme chtít malinko podívat po zdejším okolí. Při putování po ostrovech jsme toho sice zažili hodně, ale tady to bude ještě umocněno tím, že tady to není o tom jen to vidět a pak jet dál, když na nás večer čeká motel se zázemím, supermarketem a restaurací nedaleko. Tady to je o tom v té přírodě žít. A to doslova. Že nás to všechno na těch dvou akrech pozemku, tedy ta vegetace i ti zde vyskytující se živočichové, svou velikostí překvapilo, asi netřeba zdůrazňovat. Ale o tom až v dalším příspěvku, teď večeře a po ní už život v odlehlejší části NZ v praxi. P.S. Že nám teta k večeři připraví zrovna řízek s bramborovou kaší a zeleninovým salátem, to byla opravdu po těch několika Fish and Chips, burgrech, těstovinách i obložených talířích či pečivu v místních restauracích či samo doma připravených na motelu opravdu pecka. Samozřejmě jsme nezaváhali a hned ten obrázek poslali do Aucklandu do hotelu Jetstar, kde už se přihlašovali ostatní před zítřejším pokračováním cesty domů, aby ještě než si v místní restauraci objednají něco místního, viděli, že my už jsme do toho domácího prostředí dorazili o něco dříve :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat