Což bylo hlavně tím počasím, které dnes opět klaplo na výbornou. Snídaně jakoby byla předzvěstí toho, že na prvních ranních zastávkách cestou do Milford Sound ještě nějak moc teplo nebude, takže by se u ní snesla i prošívaná bunda, neb ty dva infrazářiče to v restauraci moc neřešily. Ale na druhou stranu, když si snídani člověk nemusel dělat sám a byla taky pestřejší, než kdyby tak dnes činil, se to dalo s hrnkem horkého čaje v ruce nakonec v naprosté pohodě zvládnout :-). Cesta do přístavu v Milford Sound z Te Anau není zrovna z těch nejkratších, takže něco přes dvě hodiny jízdy. Navíc je jediná, když Te Anau je v podstatě poslední větší "civilizace" před ním. Takže tomu odpovídal i provoz na ni. Neb těch, co do Milford Sound dnes směřovali, rozhodně nebylo málo. Však jsme se na těch "japonských" zastávkách vždy potkávali pomalu s těmi samými. A to jsme ještě nevěděli, co nás čeká v přístavu, kde se člověk divil, kolik těch autobusů, minibusů a campervanů sem se stačilo během dopoledne touto silnicí dostat. Naše loď vyplula o jedenácté, abychom si za cca 1,5 hodiny prohlédli fjord v celé jeho kráse a nakoukli také i do Tasmanova moře, kde se na chvilku ukázalo i několik delfínů. Celý fjord lemuje poměrně divoká příroda, na několika místech je vidět i deštný prales a hlavně ty vodopády, které svou vydatností překonaly všechny dnes viděné cestou sem. Občas bylo kolem nich možno nad hladinou fjordu spatřit i menší duhu. Voda z jednoho z nich má dokonce omlazovací účinky, tak podle toho to u něj na lodi vypadalo, když se přijelo k němu. Ráno uvidíme, ale že by to zítra ráno dopadlo jako ve filmu "Což takhle dát si špenát", to určitě ne :-) Návštěvu tohoto místa ještě doplnila krátká procházka kolem fjordu, abychom pak cestou zpět se ještě potkali s místními papoušky, kteří si rozhodně z turistů zastavujících na parkovišti před vjezdem do tunelu, nic nedělali. Naopak, právě turisté si museli dost pečlivě hlídat své věci. Na cestě jsme stihli ještě jednu vodní kaskádu vytékající z jezera Marian, abychom po návratu do Te Anau využili dobrého času a jednou zase v "normálním" čase povečeřeli. Byla to italská restaurace a setkali jsme se v ní i s Martinem, garantem CK Go2 pro NZ, se kterým jsem si před více než deseti lety dopisoval právě stran návštěvy NZ. Tenkrát to sice nedopadlo, ale jak se říká že, kdo si počká ten se (samozřejmě ale ne vždy) dočká. My jsme se dočkali a už teď nelitujeme vůbec ale vůbec ničeho. Po večeři se malinko zatáhla nad částí městečka a nám se při cestě na motel naskytl pohled na parádní duhu nad městečkem. A navíc jsme to my měli už bez toho chvilkového deště. Teď už jen připravit se na ráno a na zítřejší putování, jeho cílovým místem po řadě zastávek a jednom treku kolem jezera Hayes bude městečko Twizel.
Žádné komentáře:
Okomentovat