Dnešní ráno bylo trošku jiné. "Zavinilo" to včerejší nekonání letu helikoptérou a jeho posunutí na dnešní ráno na druhé místo západního pobřeží, odkud se tato zábava pořádá. Tedy na heliport ve Fox Glacier, kde nás už před 7.30 hod. čekali v recepci agentury.. A opět bezpečnostní školení spolu s vážením tělesných schránek těch, co projevili zájem v cca 8.00 hod. letět. Mimochodem proti včerejšku jsem stačil kilo přibrat, tak buď jsou za tím víno a ty hranolky z Fish and Chips, nebo silnější bunda a jiné sluneční brýle :-) Všechno tentokrát vypadalo nadějně a byť ty vrcholky Alp byly trošku v mracích, vypadalo to, že průlet těmi místy bez nich by se mohl podařit a na plánovanou trasu k ledovci se dostat. S tím jsme i nakonec odstartovali. Průlet údolím byl v pohodě, avšak již první stoupání nad první hřeben ukázalo, že těch mraků je mezi kopci trošku více, což se při bližším přiblížení se k nim projevilo "méně klidným" letem, což u letu helikoptérou představuje opravdu každé mírné zahoupání se. Pilot se ještě zkusil pod ně dostat nízkým letem z opačné strany údolí před ledovcem, ale nevypadalo to, že se před námi obloha otevře. Takže zvítězila bezpečnost (pochopitelně) a helikoptéra s námi zamířila zpět, aby po 15 minutách dosedla na heliport. Pro tento zážitek tady platí, že má nějakou cenu stanovenu podle zvolené trasy letu a počtu na ni strávených minut. Když se nepodaří přistát na ledovci nebo někde v jeho blízkosti, následuje sleva. Takže jsme si říkali, že by to mohlo být se slevou a tak nějak aspoň za půlku. O to větší překvapení bylo když k nám přišel manažer, omluvil se za nepodařený let a doplnil to sdělením "No charge". Takže pro náš pobyt zbývá ještě jedna možnost. A to z heliportu přímo u Mt Cook. Ale tam máme dorazit až v předposlední den našeho putování po NZ. Ráno tak vlastně začalo brzkou kávou a pro někoho i sklenkou vína u restaurace přes ulici naproti sídlu agentury, abychom se pak vrátili do kempu pro zavazadla a zbylé helikoptérou "nelétající" členy naší výpravy. A pak už jako tradičně nějaká ta "japonská" na fotky, několik vycházek za vodopády, na vyhlídku a do místních lesů, abychom kolem poledne doplnili v Haast energii nejen kávou a vínem, ale tentokrát i něčím "do ruky" připravovaným jinou rukou než vlastní :-). Zajímavé zastávky pokračovaly i po poledni, abychom se na chvilku ještě zastavili na procházku po promenádě jezera Wanaka, udělali fotku místní ikonické vrby, kde jsme mimochodem si opět vystáli frontu, aby u ní nikdo nestál, neb těch "kameramanů" natáčejících u ní pomalu celovečerní film bylo opět dost. Poté už jen hodina jízdy s jednou zastávkou v Cedrona údolí u místního hotelu. Ale hlavně u nedalekého plotu. Místa snad s největší koncentrací podprsenek na jeho jeden metr. Holt, někdo dává na plot hrníčky, někdo něco jiného. Proč je tomu tak, vysvětluje tabule uprostřed plotu. A před sedmou naše cestování ukončilo ubytování v motelu kousek od centra Queenstownu, kde to máme na dvě noci a se snídaní :-). A komu stačila chvilka na "aklimatizaci", toho čekala večerní prohlídka centra města s přístavem zakončená večeří, pro kterou jsme zvolili v přístavu trošku sice trošku "zastrčené" ale parádní místo, Atlas Beer Cafe. Sem směřovalo Jakubovo doporučení na steak a pivko a opravdu to tu včetně atmosféry nemělo chybu. Na ochutnávku vzorků dalších piv jsme se po večeři už ale zlákat nenechali :-), byť jeden vzorek jsem dostal k ochutnání a ten rozmarým v něm moc nepřesvědčil :-) Prý byly i "zajímavější", přičemž platí, že význam slova zajímavější může být jen zdvořilostním označením něčeho, co úplně nepřesvědčilo :-) Pak už cesta po osvětleném nábřeží do motelu a zítra v 7.00 snídaně. Měl by to být tentokrát poměrně cestovatelsky poměrně náročný den, byť tentokrát by si minibus a konečně i Jakub měli konečně chvilku, tedy cca celý den, odpočinout.
Žádné komentáře:
Okomentovat