Návrat domů začal v sobotu po poledni cestou do Rangiory k tety kamarádce, na jejíž adresu jsme si objednali Uber na letiště. abychom si ještě před jeho příjezdem u ní prohlédli, jak se žije v jedné z rezidenčních oblastí Rangiory. Pak už jen rychlé rozloučení s tetou, cesta na letiště, před odletem do Aucklandu tradiční letištní cappuccino a croissant a pak už jen přelet na severní ostrov, transfer shuttlem do hotelu Jetstar, večeře (jak jinak než Fish and Chips :-) a odpočinek před nedělním přesunem přes jihokorejský Soul na evropský kontinent domů. Nedělní ráno znamenalo naposledy "přebalit" kufry a do batohu si vzít vše nezbytné a samozřejmě do letadla jen to možné, neb čekal nás ještě nocleh v Soulu, když kufry šly z Aucklandu přímo do Prahy. Poté snídaně a shuttle na letiště. Vlastní cesta do Soulu byla v pohodě. Tentokrát se nám i malé turbulence vyhnuly, přesto se poměrně často z reproduktorů vyzývalo k zapnutí bezpečnostních pásů. S vyplněnou příletovou kartou proběhla kontrola na vstup do Jižní Koreje poměrně rychle, před terminálem čekal hotelový shuttle, aby nás během necelé půlhodiny dopravil do transfer hotelu Grand Hyatt Incheon, abychom si tam užili na účet Korean Air noc a ráno v 5*. Tentokrát bez večeře, neb po skvělém servisu v letadle už nebyla vůle večer cokoli ještě sníst :-). Pondělní ráno bylo stejné jako to nedělní, byť s návratem o 4 hodiny blíž k našemu času. Na letišti trošku překvápko, neb díky změně letadla (Korean Air na let do Prahy nasadila větší), tak se trošku změnil seating a já jsem na to nereagoval, takže ten nově při check-in nám přidělený nás posadil sice přes uličku vedle sebe, ale přes dvě řady :-) Nakonec ale jak se říká, že vše špatné je na něco dobré, neb jsme si užili včetně servisu míst, která se používají v tomto letadle pro pro First Class. Přílet do Prahy byl dle plánu, kufry také na sebe nenechaly dlouho čekat a i domluvený odvoz klapnul, abychom po cestováním ucpanou Prahou dorazili do Šestajovic, kde jsme měli podle plánu přespat a domů jet až v úterý ráno. Nachlazení, na které ani manuka nezafungovala, ale rozhodlo, že jsme změnili plány, moc jsme se nezdrželi a pokračovali domů autem našich mladých, aby si jej u nás za chvíli vyzvedli a s ním se do Prahy vrátili, když tu v nedalekém servisu nechají to, co mají pro podnikání. Teď jsme tedy zase doma, kde počasí zrovna moc jaro nepřipomíná. Nějaký delší "aklimatizační" relax nás ale nečeká, svůj čas totiž k tomu všemu okolo zaberou i fotky a blog, abych to naše cestování i po této stránce "uzavřel". Jednoho čeká ještě pár dní s rýmou a kašlem, druhého hlavně pár pochůzek za "narovnáním" pár věcí, k nimž během naší nepřítomnosti pošta doručila pár papírů do poštovní schránky. A taky čeká zahrada. Vrata, u kterých stihl Baky překousat kabel pro ovládání pohonu, už řeší jeho páníček. Vzduchování do zahradního jezírka, kde Baky také uplatnil své zuby a překousal hadičku pro přívod vzduchu do vzduchovacího kamene (mj. ten vzal taky za své), jsem vzal na sebe já a při nejbližší návštěvě Hradce dokoupím materiál a nový rozvod umístím tak, aby už nebyl pro Bakyho tak snadno dosažitelný. P.S. Na nějaké to plánování věcí dalších, jako je jarní káva/čaj či nějaký ten oběd, či návštěvy si necháme čas ale až po Velikonocích.
Žádné komentáře:
Okomentovat