Před námi byl asi na předem plánované zážitky ten nejbohatší den z našeho putování po NZ. Začátek tradiční, opět v osm, tentokrát bez balení, nakládání kufrů a nějakého delšího cestování. Jen s tím kafem bylo nutno si počkat až na návštěvu maorské vesnice a kulturního programu v ní. První zastávkou byl Redwood Memorial Grove se svými sekvojemi a vycházkou kolem nich, abychom se poté přesunuli k jezeru Rotorua, část trasy kolem něj jsme zvládli krátkou procházkou zakončenou v Ohinamutu. Místu, které je reálným místem pobytu místních Maorů, z něhož většinu při respektování jejich soukromí nabídli k prohlídce i turistům. Poté už cesta do pro ty turistické účely zbudované maorské vesnice, kde jsme shlédli program s ukázkou jejich zvyků a kultury, ochutnali něco z typických pokrmů a na závěr si prohlédli i ukázku jejich typické vesnice z doby jejich příchodu na NZ. Patřičně posíleni jsme se poté svěřili minibusu a po cca 70 km jízdy jsme dorazili do místa spojeného s dílem J. R.. R. Tolkiena Pána prstenů. Tedy do "filmové vesničky" nacházející se na 12 akrech krajiny v oblasti Matamata, kde si bylo možno prohlédnout vše z filmového setu připraveného pro natáčení kultovní trilogie na základě tohoto díla. Místa, k jehož návštěvě je potřeba udělat rezervaci s hodně velkým předstihem. Místa, na kterém fanoušci tohoto díla se nemohou nabažit vstupu do Středozemě a zažít zde kouzlo světa, který se pro mnohé stal srdeční záležitostí. V mém případě však, jelikož jsem do doby této návštěvy byl zatím tímto dílem kromě povědomí, že nějaké takové dílo existuje, nedotčen, má pozornost směřovala hlavně na hledání nejlepších obrázků. Sice se mi při pohledu na nadšené turisty pomalu jásající před každým z domečků vkrádala na mysl otázka, kde se stala chyba a já jsem sem přijel tak "nepřipraven" :-), ale úžasné scenérie bývalé ovčí farmy to "přemázly". Že to nebylo snadné, zejména když stejný zájem měly vyšší desítky dalších zde současně přítomných návštěvníků, netřeba zdůrazňovat. Zejména když někteří si z pobytu zde málem točili film. A jak to tak bývá, nejlepší záběr většinou nebývá na první pokus :-(, takže časté čekání na foto tu bylo normálem. Návrat do motelu po předchozím nákupu v supermarketu byl sice v obvyklém čase, tedy po šesté večerní, ale na termální bazének ani na hospodu nějak už chuť nebyla. Takže nejen snídaně, ale i večeře byla na motelu. Zítra už zase balíme, odjezd v obvyklém čase s trasou o délce cca 250 km a cílem téměř uprostřed severního ostrova na okraji NP Tongariro v městečku Ohakune.
Žádné komentáře:
Okomentovat