Hned ten první ranní pohled z okna po roztažení závěsů nám potvrdil, že by dnešní cesta za zážitky pod Mt Cook a vlastně i blízko k němu, když jsem nepochyboval tom, že let helikoptérou k němu dnes určitě vyjde, bude určitě silným zážitkem. Někdo říká, že k silnému zážitku už nemusí být ani počasí, ale ty naše očekávané dnešní zážitky právě na krásném počasí staví. Cestou k letišti pod Mt Cook byla kousek za jezerem Pukaki jedna "japonská" k pořízení fotky s motivem cesty pod Mt Cook (projíždějícím autům jsme se na silnici na dělící čáře zdárně vyhýbali :-)). A ta "japonská" tu byla myšlena téměř doslova, neb na parkovišti v údolí před vjezdem do horskými štíty uzavřené oblasti byla naprostá převaha fotících Asiatů. Pak už letiště, recepce Southern Lakes Helicopters, potřetí stejné proškolení a vážení, když dnes si jeho výsledky nechali pro sebe. Na rozdíl od předchozích dvou příprav, kdy nám je napsali na pásku na ruce. Takže jsme dnes nevěděli, jestli jsme proti posledně zhubli či přibrali :-) Mimochodem, kdo z vás se během dovolené 3x vážil? Maximálně před a po, ale během ní a zrovna 3x? A jelikož se první dva stroje už mezi horské štíty vznesly, bylo téměř jasné, že poletíme. Na 100% to bylo, když jsme byli vyzváni k úhradě. Vlastně první zážitek z toho našeho letu asi měl bankovní účet, který ta platba řádně "provětrala". Pak už si nás asistentka seřadila podle toho, jak budeme nastupovat, a odebrali jsme se ke vstupu na heliport, kam právě traktůrek přivážel na dřevěném platu na kolečkách modrý stroj, který zářil novotou a vypadal, že vypadl právě z výroby a do provozu mu chybí jen sundat folie ze všech skel. Po dvojí kontrole pilotem k odletu připraveného stroje přišel pokyn k nástupu, kontrola usazení, připomenutí způsobu vystupování a pohybu při zastávce na ledovci a mohlo se letět. Jak silný zážitek to byl, však ani pořízené obrázky či natočené video dostatečně popsat nezvládnou. Však pilot během přistání na ledovci konstatoval, že takové podmínky, jaké byly nahoře dnes, tu nenastávají zrovna často. A jelikož zbytek výpravy v čase našeho letu vyrazil na jeden z místních treků, "setkání" všech u minibusu bylo naplánováno až na poledne, abychom i my jeden z těch treků stihli. Byl to trek na Kea Point Track, na jehož konci se nám otevřely pohledy na místa, která jsme si před chvílí prohlíželi shora. Pak už společně na kávu a do místního infocentra, odkud stačilo ještě kousek popojet na parkoviště, aby pak přibyly i zážitky z odpoledních treků k Tasmanově ledovci, Tasmanově řece a Modrým jezerům. Chvilku před třetí jsme končiny pod Mt Cook opustili, abychom zamířili na sever vstříc další zastávce, tentokrát u jezera Tekapo. Tam nás ještě čekal most pro pěší (MacLaren) a ikonický Kostel dobrého pastýře (Church of the Good Shepherd). I zde platilo, že vyfotit jej bez lidí byl opět slušný majstrštyk :-) Víc zážitků se už do dnešního programu nevešlo, ale prostor pro nové jsme ještě získali "přepnutím" myšlení na gastro :-). Nejprve se sice něco málo nakoupilo na zítřejší snídaní, ale večeři, tu jsme opět svěřili do rukou povolanějších. Rezervace dlouhého stolu v Geraldine v místní restauraci se ukázala jako nezbytná, zejména když dnes je neděle. Na rozdíl od těch předchozích ale měla trošku "slavnostnější" rámec. Chtěli jsme totiž Jakubovi nejen popřát k jeho blížícím se narozeninám, ale hlavně mu poděkovat za neskutečnou péči, kterou svým "dětičkám", jak nás začal každé ráno od příjezdu na jižní ostrov oslovovat, během putování po NZ věnoval. A taky se rozloučit, než k tomu ještě dojde zítra v podvečer na letišti v Christchurch. Ano, zítra už žádná společná večeře nebude. My zůstáváme ještě pár dní nedaleko Christchurch a zbytek už v podvečer odlétá do Aucklandu. Odtud se hned další den ráno "šestka" vrací přes Soul domů a "čtyřka" si pobyt u protinožců, než se i oni vrátí domů, o pár dní prodlouží v Austrálii. A Jakub, ten s minibusem zamíří zpět do Qeenstownu, aby si před další akcí chvilku odpočinul a taky aby se svými blízkými oslavil ty narozeniny. Večeře ani atmosféra u ní neměla chybu, takže jsme to byli my, kdo v restauraci dnes večer zhasínali. Zítra ráno tedy na Jakuba čeká poslední Tetris s našimi kufry, pak cca dvouhodinový přejezd a největší město jižního ostrova Christchurch, kde na vyhlídce nad ním je naplánována i dopolední káva. "Japonská" bude tentokrát maximálně u nějakého supermarketu. A to hlavně za účelem nákupu božských čokolád Hokey Pokey Crunch. P.S. My si na jejich nákup ještě pár dní počkáme. Až na naši návštěvu městečka Rangiora někdy v příštím týdnu.
Žádné komentáře:
Okomentovat